Dvakrát mlč, jednou mluv aneb zdrženlivost v komunikaci
Leden 8, 2024
Mluviti stříbro, mlčeti zlato. To je věta, kterou už každý z nás někdy slyšel. Málokdo se podle ní ale opravdu řídí.
A tak někdy mluvíme dřív, než myslíme. A dost často to má katastrofální důsledky.
Zdrženlivost nebo jednoduše umění mlčet je základní komunikační dovedností, která vás nejen uchrání před přešlapy zaviněnými zbrklostí, ale pomůže vám také prohloubit konverzaci jako takovou a vaše vztahy s druhými (1).
Co tedy zdrženlivost je a jak ji aplikovat v komunikaci?
Lidé výrazně častěji litují toho, že nemlčeli než toho, že se rozhodli něco nevyjádřit slovy. Taková situace se totiž dá poměrně snadno řešit vokalizací daného tématu později.
Jakmile ale něco řeknete, už je to venku, všichni to slyšeli a nemůžete to jen tak vzít zpět. Můžete s tím pracovat, snažit se hasit škody, ale to je tak nějak všechno.
A výsledek není ani náhodou zaručen. Prevence je klíčem a v tomto případě tkví ve zdrženlivosti.
Proč máme potřebu reagovat impulzivně?
Abychom se dokázali účinně hlídat a zdrženlivost posilovat, je dobré se nejdříve podívat na důvody, které nás k impulzivním reakcím vedou. Bude pak pro vás snazší je rozpoznat a nenechat se stáhnout do toho, že vyhrknete nějakou nerozvážnost.
Bojíme se ticha
Ticho se v dnešní dynamické a rychlé společnosti stalo věcí nežádoucí.
Mnoho lidí se ho bojí a asociuje si ticho v konverzaci s tím, že jsou nudní, nebo že si s druhým nemají co říct. A tak se ho snaží za každou cenu vyplnit typicky povrchními tématy nebo prostě vyhrknou to první, co je napadne.
Závisí pak na reakci protistrany, jestli se takový podnět uchytí a konverzace se rozvine dál. Někdy to ale taky může vypadat takto:
„No, a dneska je konečně teplo, že?“
„Hm, jo, no. Konečně.“
„Hm…“
Taková interakce je víceméně zbytečná a více než ticho samotné působí tíživým nebo trapným dojmem. Přitom mlčet i ve společnosti druhého je přirozené, jen jsme si od toho odvykli. (5)
Ovládnou nás emoce
Emoce můžeme charakterizovat jako podnět k činům. Pocity, které jsou jasným a silným impulzem k tomu, abychom jednali. Například, když se cítíme ohroženi. Není takzvaně čas lámat si hlavu kdo je kdo. Hlavní je přežít a eliminovat hrozbu.
A už ani nezáleží na tom, jestli ta hrozba je reálná, fyzická, nebo jen imaginární na základě našeho vnímání. Ohrožení z můžeme cítit i jen v případě, že na nás někdo zvýší hlas, nebo dokonce pouze řekne něco, s čím nesouhlasíme.
Cítíme se potřebu se vymezit, reagovat, ochránit sami sebe a svůj světonázor. A tak instinktivně jednáme, reagujeme a říkáme věci bez uvážení. Což potom může mít za důsledek konflikt nebo můžeme druhého ranit. (2,3)
Nenasloucháme
Aktivní naslouchání je skutečné umění a zároveň také základ pro kvalitní konverzace. Ne vždy ale druhému skutečně nasloucháme a věnujeme naši plnou pozornost.
Jednoduše se může stát, že místo jednoho dialogu vedeme spíše dva monology, přerušujeme se, skáčeme si do řeči a nebo jen čekáme, až druhý domluví, abychom zase mohli povídat chvíli my.
Výsledkem takové výměny bude spíše hořká pachuť.
Jakmile se druhý nadechne, vy už spustíte svou.
Protistrana těžko bude cítit vyslyšena a pochopena, a pokud to váš vztah přímo nenaruší, rozhodně mu to neprospěje. (4)
Umět si všimnout situací, kdy reagujeme zbrkle nebo jen odpovídáme až příliš rychle není s trochou cviku tak náročné.
Existuje spousta způsobů, jak zdrženlivost posilovat (pár z nich sdílí Šimon Steffal tady) a přinese vám to celou řadu benefitů.
Proč se vyplatí být zdrženlivý v komunikaci
A jak vám tedy držení jazyka za zuby může pomoci vést kvalitnější konverzace a mít pevnější vztahy s druhými?
Získáte podstatně více informací
Pokud chcete s někým vést opravdu hluboký rozhovor, dosáhnout pochopení a navázat pouto, povede se vám to tím lépe, čím více využijete ticho.
Dejte druhému prostor. Položte svoji otázku a nic k ní nedodávejte. A to ani v případě, že vám druhý hned neodpoví. Neznamená to, že vás nepochopil, možná si jen potřebuje srovnat myšlenky, aby vám mohl dát srozumitelnou odpověď.
Pár sekund ticha, cca 2 až 3 využijte také potom, co protistrana zdánlivě domluví. Velmi často má dotyčný ještě co říci, a když reagujete okamžitě, o tyto dodatečné informace se připravujete.
Tím, že s reakcí chvíli vyčkáte, ukazujete, že druhého posloucháte a zajímáte se o to, co vám chce sdělit. A pravděpodobně vám to tak sdělí rád.
Zvýší se opět pravděpodobnost, že se vzájemně pochopíte a porozumíte jeden druhému. (6)
Předejdete potenciálním konfliktům
Každý jsme se někdy ocitl v situaci, kdy jsme měli pocit, že musíme okamžitě reagovat. Doslova nás něco zvedlo ze židle.
Pokud ale tomuto pocitu odoláte a nevystřelíte hned ostrou protireakci, dáte sami sobě možnost se na situaci podívat střízlivýma očima bez filtru zbarveného emocemi.
Dost možná si tak uvědomíte, že jste druhého jen nepochopili, nebo že i když nesouhlasíte, nejedná se o věc, ke které by váš názor byl relevantní. Protistrana si jen přeje, abyste ji vyslechli, nestojí o vaše hodnocení. Mějte to na paměti. Ušetříte tím nejeden vztah a vyvarujete se mnohých konfliktů.
Věnujte tedy pozornost svým emocím a před každou reakcí v situacích, které s vámi hýbou, se nejprve zhluboka nadechněte.
Prevence a jednání s rozmyslem je co do času i vynaložených sil výrazně méně náročná v porovnání s hašením požárů a minimalizací škod po nějakém přešlapu. (6)
Lépe se vyjádříte a podpoříte vzájemné pochopení
Když sami sobě dopřejete okamžik ticha předtím, než začnete odpovídat na otázku či mluvit k druhému, zvýšíte tím šanci, že výsledná formulace vašich myšlenek bude pro něj srozumitelná. Povede se vám vytřídit slovní vatu a nechat jen to podstatné. Vyjádřit se lépe, stručněji a jasněji.
Máte i prostor zauvažovat nad tím, jak vaše slova vyzní, a jestli je to, co se chystáte říci opravdu formulováno nejlépe, jak může být.
Tím vším napomůžete svému komunikačnímu partnerovi, aby pochopil, co se mu snažíte sdělit a konverzace mohla plynout dál. (7)
Chcete-li komunikovat lépe, zdrženlivost je určitě dovednost, kterou byste měli zařadit do svého skill setu a pracovat na jejím rozvoji. Třeba tak, že se zhluboka nadechnete, než zareagujete nebo budete jen vnímavější vůči vlastním pocitům a kontextu situace.
Bude se vám dařit lépe druhým naslouchat, porozumět jim a předcházet zbytečným emocionálně vypjatým výměnám a vysvětlováním.
Pokud vás téma komunikace a toho, jak s druhými mluvit lépe zajímá, určitě se podívejte na další články v této rubrice na našem blogu a nezapomeňte se přihlásit k odběru našeho newsletteru, aby vám žádný nový blog post neutekl.
Pokud už vám někdy příliš rychlá reakce zavařila, myslete na to pro příště, posilujte svoji zdrženlivost a
Změňte to.
Změňte to.
Autor článku: Gabriela Gargošová
Zdroje:
1. Ghionzoli, C. (2023). The power of silence in relationships. LinkedIn Pulse.
2. Coker, B. (2019). Why do we say things we later regret? Pursuit.
3. Coker, B., McGill, A. L. (2020). Arousal increases self-disclosure. Journal of Experimental Social Psychology.
4. Templeton, E. B., Wheatly, T. (2023). Listening fast and slow. Current Opinion in Psychology.
5. Koudenburg, N., Postmes, T., & Gordijn, E. H. (2011). Disrupting the flow: How brief silences in group conversations affect social needs. Journal of Experimental Social Psychology
6. Taylor, G. (2022). The power of silence in conversations. LinkedIn.
7. Kumar, A. (2020). How Important is Silence in a Conversation and what it can do for you. Medium.
Odebírejte novinky ze světa komunikace!
Další zajímavé články? Máme:
Toxické myšlenkové vzorce a jak na ně
Každý člověk si žije tak trochu ve svém vlastním světě. Ten je unikátní a přímo odráží zkušenosti a vliv okolí, kterým daná osoba byla za dobu svého života vystavena. Problém nastane, když se tyto malé rozdíly spolu střetnou a ty na pohled nejzjevnější věci můžou být spouštěčem těch největších konfliktů. V takové situaci ztrácíme schopnost chápat pohled druhého a jeho vidění je v naší realitě nelogické a nemožné. Jak se tedy stane, že na první pohled očividnou skutečnost vnímáme tak zásadně rozdílně? Příčinou jsou naše mentální modely. Nikdo z nás totiž nevidí realitu takovou, jaká skutečně je. Obraz, který se nám tvoří v mysli, je souborem vzorců reprezentující naše minulé prožitky, životní přesvědčení, světonázor a k finálnímu výsledku přidáme i různá zkreslení. Dohromady naše mentální modely dávají mozaiku toho, jak si myslíme, že svět funguje.
Jak koučovací dovednosti ovlivní vaši komunikaci?
Co se stane, když se začnete učit koučovacím dovednostem: Začnete myslet i mluvit jinak. Na počátku bylo slovo. Je důležité, co říkáme. Tomu předchází to, co si myslíme. Ale mnoho lidí zůstane jen u těch slov, ať už vyřčených nebo těch v hlavš. Co je v životě hybnou silou, je čin. To, co uděláte. Ne to, co říkáte, že uděláte nebo o tom jen přemýšlíte. To je jako, když jdete na kurz xy, poslechnete si ho, ale informace z něj neuvedete do praxe. Nebo když čtete seberozvojové knížky. A tím čtením to skončí. Neuvedete získané vědomosti do svého reálného života.
Quo vadis, lídršite?
V lednu a únoru jsem na LinkedIn psal sedmidílný seriál na téma Očekávání od lídra v 21.století. Vycházel jsem z článku od Gallupu z předcovidového roku 2019 a revize z 2021 a zmapoval jsem sedm oblastí, ve kterých by měl lídr aktivně vystupovat, pojmenoval případná úskalí a také možné cesty, jak toto očekávání druhých naplnit. A to mě přivedlo na myšlenku napsat článek, který by se na leadership podíval z té druhé stránky. Tedy leaderSHITU (nebo krásně česky lídršitu). Soubory chování a přístupů, které jsou přesným opakem toho, jak bychom dnes měli/chtěli fungovat a tvořit moderní, lidské organizace, které umí pracovat se silnými stránkami lidí, jejich rozličnými osobnostmi a dovednostmi, přístupy a způsoby uvažování. Jak poznáte lídršit v praxi? Jak rozpoznáte, že vás vede člověk, který spadl do žumpy lídršitu? A co když vy sami vedete lidi - co vidíte, když se podíváte do zrcadla?
Pět zdrojů komunikačního nesouladu
Když učím své klienty mluvit anglicky, často narážíme na jeden z jejich typických strachů: „Co když mi druhá strana nebude rozumět?" Obava z jazykové bariéry je na místě, dokáže nám někdy pěkně zavařit. Když ale mluvíme všichni stejným jazykem, měla by být míra nedorozumění velmi nízká až nulová, ne? Když se nad tím zamyslíme, není to tak. I v situacích, kdy mluvíme s jiným rodilým mluvčím češtiny nebo jiného našeho rodného jazyka, který ovládáme perfektně, pozoruhodně často se stává, že si neporozumíme a potom řešíme vysvětlování, dodatečný kontext a snažíme se druhému vysvětlit, co jsme naším sdělením vlastně mysleli. Na vině je komunikační nesoulad. O co se jedná a jak se mu můžeme vyhnout?
Trénujte mezilidskou komunikaci s pomocí AI nástrojů
Rozšíření AI nástrojů může budit dojem, že mezilidská komunikace brzy nebude potřeba. V dnešní digitální éře je však komunikace klíčová. Ať už se jedná o profesní život, osobní vztahy, nebo online interakce, efektivní komunikace nám umožňuje dosahovat cílů, budovat si pevné vazby a žít spokojenější život. Díky AI dnes existují nástroje, které nám pomohou naše komunikační dovednosti posunout na další úroveň. Stačí jen chtít. Mezi ty nejrozšířenější patří nástroje generativní umělé inteligence jako Gemini od Google nebo ChatGPT od OpenAI. Tyto nástroje, poháněné umělou inteligencí, dokáží simulovat lidskou konverzaci a poskytovat nám cennou zpětnou vazbu na naše komunikační styly.
Vyšplhejte po žebříku úsudků k lepším závěrům
Kolik je jedna a jedna? Možná bez zaváhání řeknete, že dvě, a možná vás i dnes stejně jako v dětství udiví, že správná odpověď není takhle jednoznačná. Jedna a jedna totiž může být i 11. Co je to za blbost? To přece nedává smysl!? Ale ano. Dává. Když se na otázku podíváte pořádně. Tohle je jen jeden z příkladů hádanek, které jsme si navzájem rádi dávali hlavně jako děti. Jak jsme se ale mohli nechat tak nachytat i teď, když jsme dospělí a rádi o sobě uvažujeme jako o životem protřelých a zkušených?
Čtyři komunikační přešlapy, kterými spolehlivě odradíte každého kandidáta
Přilákat talentované kandidáty se v posledních letech stává poměrně náročnou disciplínou. Když už se do toho pustíte, dbejte na to, abyste své potenciální kandidáty zbytečně neodradili během výběrového řízení. V tomto článku se podíváme na čtyři nejčastější komunikační přešlapy, které k tomu mohou vést.
VIDEO: Malé experimenty jako klíč k růstu
Změnu vnímáme jako něco velkého. Je to v našich očích taková magie. Najednou si všimneme, že se člověk, kterého dobře známe, chová úplně jinak. Najednou třeba při konfliktu nekřičí, ale mlčí. Nebo si klademe otázku, jak se to stalo, že náš soused má najednou, jakoby ze dne na den o deset kilo míň?! Změna se ale skutečně neděje přes noc. K opravdové a trvalé změně, zejména pokud přijde na změnu vzorců chování, dochází vždy postupně po malých částečných úpravách. To, jak změnu vnímáme jako něco velkého, nás činí méně odvážnými se do ní pustit. V říjnu měl náš Šimon možnost vystoupit na TEDx konferenci na své Alma Mater UNYP v Praze a představit publiku v rámci svého talku koncept malých experimentů a toho, proč jsou klíčem ke smysluplnému a udržitelnému růstu. A to je rozhodně An Idea Worth Spreading. Tak nečekejte a hned si ho pusťte!
Jak (ne)mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat
Mluvení před publikem je velká věda. O dost větší, než by se mohlo zdát. A je úplně jedno, zda prezentujete kolegům výsledky svého týmu, přednášíte návrh před boardem, nebo mluvíte k publiku na konferenci. Máte skvěle připravenou prezentaci, kvalitní obsah a spoustu úderných myšlenek, které chcete předat. Bylo by škoda tohle všechno kompletně zabít špatnou formou. Ale vězte, že přesně tohle se děje až překvapivě příliš často. Určité formě veřejného mluvení se nevyhne téměř nikdo z nás. A pokud náhodou máte práci, při které nepotřebujete souvisle dlouhodobě mluvit k větším skupinám lidí, ani tak článek ještě nezavírejte. Existují totiž určité nešvary, které se promítají i do běžné konverzace a činí z našeho projevu pro posluchače někdy až nepříjemnou záležitost. Na co si tedy dát pozor a jak mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat?
Motivace, disciplína a jak nás ženou vpřed
Slova jako cíl, plán, nebo ukazatel pokroku patří dnes do slovníku asi každého z nás. Je jedno, jestli působíte ve výrobě, pracujete v kanceláři, vlastníte firmu nebo teprve studujete. Všichni víme, že je důležité vědět, kam jdeme, protože tím minimalizujeme riziko, že náš čas a úsilí vynaložíme zbytečně. Správně stanovený cíl je ale teprve začátkem cesty. Je důležité zajistit, abychom se na ni nejenom vydali, ale abychom na ní setrvali, drželi tempo a hýbali se, byť někdy pomalu, ale jistě směrem k vytoužené destinaci. Jakmile už se na cestu vyprávíme, velkou roli v našem setrvání na ní hrají motivace a disciplína. Dvě síly, které nás pohání kupředu, i když každá trochu jiným způsobem. Nevyplatí se spoléhat jen na jednu z nich, lepší strategií je seznámit se s oběma a umět je účelně využívat podle situace.
(Ne)komunikace ve firmě
Jak byste ohodnotili komunikaci ve svém týmu nebo celé firmě? Možná si říkáte, že funguje skvěle. Máte nastavené komunikační kanály, všichni znají společné dohody jak a kde co řešit a když někdo bude mít dotaz, dveře jsou otevřené. Stačí se zeptat. Možná to ale není všechno tak jednoduché. Co když se vaši lidé bojí otázku vznést? Mají snad strach z vás jako lídra? Odpověď nejen na tuto otázku v dnešním článku přináší Maja Bourková, rozmotávač myšlenek a průvodce podvědomím pro osobní i profesní život. Koučka a facilitátorka firemních kruhů, která se specializuje mimo jiné i na práci s emocemi ve firmě.
VIDEO PODCAST: Jak motivovat a vzdělávat zaměstnance a zároveň nezapomínat na sebe
Proč je důležité interní vzdělávání a seberozvoj? Co je třeba si uvědomit, než k nim přistoupíte? Jak k nim motivovat své zaměstnance i sám sebe? Kolik času bychom jim měli věnovat? Jak měřit výsledky a jejich reálný dopad? Na všechny tyhle otázky odpovídal Šimon Steffal, náš CVO v podcastu DoToho! s Janem Coufalem. Hlavním tématem byla motivace a vzdělávání zaměstnanců.