Vyšplhejte po žebříku úsudků k lepším závěrům

Kolik je jedna a jedna?

Možná bez zaváhání řeknete, že dvě, a možná vás i dnes stejně jako v dětství udiví, že správná odpověď není takhle jednoznačná. 

Jedna a jedna totiž může být i 11. Co je to za blbost? To přece nedává smysl!? 

Ale ano. Dává. Když se na otázku podíváte pořádně.

Tohle je jen jeden z příkladů hádanek, které jsme si navzájem rádi dávali hlavně jako děti. Jak jsme se ale mohli nechat tak nachytat i teď, když jsme dospělí a rádi o sobě uvažujeme jako o životem protřelých a zkušených?

S věkem to nemá nic společného. Všechny tyhle hádanky totiž míří na jednu námi vrozenou vlastnost, která se se stárnutím nemění. Je to naše tendence činit rychle úsudky o věcech na základě jen letmého prozkoumání.
Jakmile slyšíme jedna a jedna, vyvodíme si, že je to jednoduchá matika a náš mozek nám nabídne odpověď, kterou jsme se naučili už v první třídě základní školy. To ví přece každé malé dítě.

Konkrétně v tomhle případě, když se podíváme detailněji, zjistíme, že naše odpověď by bývala byla správná při formulaci otázky: Kolik je jedna plus jedna? Spojka „a“ tam ale hraje roli takovou, která může vyjadřovat, že dané číslice můžeme jen postavit vedle sebe a utvoří nám číslovku 11.

Je to chyták? Zcela určitě. Nachytali jste se? Dost možná ano.

Měli byste se tím trápit? Má selhání v matematickém příkladu, ještě nastaveném tak, aby vás schválně nachytal, nějaký dopad na váš život?

Stejná situace. Na první pohled ne. Na ten druhý detailní ale možná zjistíte, že tenhle způsob vašeho uvažování odráží jiná selhání v úsudku, která činíte na pravidelné bázi a dostávají vás do nepříjemných situací.

To je přece jasný!

Znovu, stejně jako v jiném článku mi to nedá neodkázat se na populární hlášku z mé oblíbené pohádky. 

„Mrknu a vidím.“

Takhle prosté to je. Takovým způsobem moc rádi vyvozujeme své závěry. Je to pohodlné. Mozek je spokojený, protože ušetřil energii na důležitější věci, jako je naše přežití. Proč se nad situací zbytečně zamýšlet, když nikdy nevíme, kdy nám půjde o život?

První řešení je správné, hotovo, vyřízeno a jedeme dál.
Většinou rovnou do akce.

A tak se může stát, že danou situaci vyhodnotíme ale úplně špatně a uvědomíme si to většinou, až když se ocitneme ve scéně jako z hororu a uvidíme kolem sebe škodu, kterou jsme svým uspěchaným jednáním natropili. A pak už je pozdě bycha honit, zachraňovat pošramocené vztahy a snažit se omluvit, že jsme se asi špatně pochopili.

Nevěřte svému mozku všechno. Někdy vás nechtěně může dostat do pěkné šlamastyky. Jak se tomu můžete vyhnout?

Žebřík úsudků

Abychom mohli do rozjetého soukolí začínající tragédie vrazit klín, musíme nejdřív pochopit, v jakém místě zasáhnout a jak celé to naše rozhodování funguje, nebo by aspoň fungovat mělo.

K tomu nám velmi dobře poslouží nástroj, který se nazývá žebřík úsudků. Tento model poprvé představil organizační psycholog Chris Argyris a zobrazil na něm fáze procesu myšlení, kterými procházíme, obvykle, aniž bychom si to uvědomovali, abychom se dostali od faktu k rozhodnutí nebo rovnou akci. Jednotlivé fáze myšlení si lze představit jako příčky na žebříku.

Jak si můžete všimnout, mezi realitou nebo faktem a jednáním je celkem 5 dalších příček. Od chvíle, kdy se s danou skutečností poprvé setkáme do momentu, kdy na ni reagujeme, nás tedy čeká poměrně dlouhá a náročná cesta nahoru. To náš mozek nerad slyší, ten má mnohem radši jednodušší a rychlejší řešení. Proto raději než žebřík často používá spíš trampolínu.

Od faktu vyskočí rovnou k přesvědčení a nebo jednání. A někdy to prostě nevyjde, po výskoku špatně odhadne místo doskoku, my dopadneme na tvrdou zem a pěkně si nabijeme obličej.

Abychom takovým situacím předešli, je nutné, abychom si své vlastní tendence uvědomili a vědomě se rozhodli šplhat po žebříku místo výskoku na trampolíně.

Důležité je zmínit, že přeskočené příčky v daném procesu stále figurují. Není to tak, že by k těmto krokům v procesu vyvození ukvapeného závěru vůbec nedošlo. Vlastně proběhnou, ale právě kvůli tomu, že jen zběžně, jak kolem nich rychle proletíme, zavdávají prostor pro finální neadekvátní reakci.

Když půjdeme pomalu příčku po příčce, máme možnost se na každé z nich zastavit a ověřit, zda smýšlíme o situaci opravdu objektivně, nebo už přijímáme obraz reality, který nám maluje náš mozek barvami smíchanými z našich filtrů, kognitivních zkreslení a minulých zkušeností. Takový obraz jen zřídkakdy odpovídá realitě. Ale naše rakce je směřována na něj.

Jak skáčeme rovnou k závěrům

V souvislosti s disciplínou vídám na sociálních médiích až příliš často různé rady, jak pro úspěch je potřeba obětovat všechno, vstávat ve 4 ráno, meditovat, běhat a… dosaďte si cokoliv, co ani náhodou nenahradí několik hodin spánku.

Proces vytváření ukvapených závěrů a mylných přesvědčení dle žebříku tedy vypadá asi takto:

• Začneme-li na nejnižším stupni, máme k dispozici realitu a fakta. Odtud se dostáváme k:
• Našemu osobnímu prožívání na základě našich přesvědčení a předchozích zkušeností.
• Interpretaci jejich významu. Více o tomto kroku ve článku ZDE >>.
• Aplikaci našich minulých domněnek někdy bez jakéhokoliv zvážení jejich relevance.
• Vyvození závěrů na základě interpretovaných faktů a našich domněnek.
• Vytvoření přesvědčení na jejich základě

Podniknutí kroků, které se nám zdají "správné", protože vycházejí z toho, čemu
v tuto chvíli věříme.

Nutno podotknout, že to už může v téhle fázi být úplně jiné než je skutečnost.

Tím to ale nekončí. Roli hrají i různá zkreslení, například pod vlivem konfirmačního zkreslení si na základě svého nového světonázoru budeme spíše všímat informací, které jsou v souladu s ním. Budeme se tak jenom a jenom více utvrzovat v novém neobjektivním a neprospěšném vnímání reality.

Je proto důležité neustále zpochybňovat vlastní závěry nebo je ideálně rovnou napoprvé činit vědomě, aby se vám nestalo, že mentálně začnete žít v úplně jiném světě než v tom, ve kterém se reálně nacházíte a kde ponesete následky svých činů.

Pomalu, ale jistě

Začněte tím, že si jej umístíte někam, kde ho budete mít k dispozici a ještě lépe na očích. Pokud to myslíte opravdu vážně, stáhněte si obrázek výše na tapetu mobilního telefonu. Přidejte si jej na plochu počítače a vylepte si ho doma na ledničku. Teď si možná myslíte, že na takovou věc nezapomenete, není to ale jenom na vás. Znovu připomínám pohodlnost mozku a jeho preference pro rychlé řešení. Prostě to udělat tak, jak je to nejjednodušší a v příštím rozhodovacím procesu zase vytáhnout trampolínu.

Jakmile máte žebřík k dispozici a na očích, je načase začít ho používat. Pokaždé když učiníte nějaký závěr – typicky, čím důležitější závěr, tím prospěšnější bude jeho reevaluace pomocí žebříku – a máte ještě chvíli času, postupujte následovně:

1. Zjistěte, kde se právě nacházíte.

Jste už ve fázi, kdy jste připraveni k akci? Teprve prožíváte vybrané kusy reality, nebo už se o slovo hlásí domněnky? Správnou příčku vám mohou pomoci určit následující otázky:

• Vím, které ze získaných informací jsou pro mě důležité?
• Mám jasnou představu, co pro mě tyto informace znamenají?
• Mám jasnou představu o tom, jaký je kontext celé situace?
• Vyvodil jsem závěr, kterému věřím?
• Rozhoduji se na základě záměru, jak budu jednat?

Pravděpodobně jste právě na poslední příčce, na kterou jste odpověděli „ano”.

2. Vzhůru dolů

Stejně jako v každé detektivce, půjdeme zpátky od současného stavu ideálně až k motivu. Vím, že to zní nudně a náročně, že byste danou situaci už raději vyřešili, ale ujišťuji vás, že za ten risk to rozhodně nestojí. Pojďme tedy sešplhat ze současné pozice zpět dolů.

Na každé z příček si položte otázku, co si o dané situaci momentálně myslíte a co vás k tomuto závěru přivedlo.

Nyní přichází ta náročná část. Abyste pomohli sami sobě být objektivní, nestačí se jen cyklit ve vlastních již učiněných závěrech. Odpovězte na každou z otázek, zkuste vymyslet ještě minimálně jednu nebo dvě další možnosti, jak by to mohlo být jinak. Poskytnete sami sobě jiný úhel pohledu, který dost možná stojí za zvážení.

Otázky pro jednotlivé úrovně žebříku:

• Proč jsem jednal takhle? Co jiného jsem mohl udělat?
• Jaké přesvědčení mě k jednání vedlo? Proč si myslím, že toto přesvědčení odpovídá realitě? Jak jinak to mohlo být?
• Jaké dílčí informace mě k tomuto přesvědčení dovedly? Co jiného mohly tyto dílčí informace znamenat?
• Jak jsem tyto dílčí informace získal/a? Kdo mi to řekl? Jak jinak by to mohlo být?
• Jaká data mě vedla k mým domněnkám? Jaká data by ještě mohla hrát roli, které jsem opomenul/a?
• Jak zní úplná data?

Tip: pokud se v průběhu aplikování tohoto postupu na svá rozhodnutí zaměříte na to, jaké příčky máte tendenci přeskakovat nejčastěji, zaznamenejte si to. Právě tohle je vaše slabé místo. Zaměřte se na něj při svých dalších rozhodovacích procesech.

3. Zpátky nahoru

Nyní už nás čeká cesta do cíle. Nebude rychlá, bude pomalá a uvážlivá. Když se vydáte nahoru pěkně příčku po příčce a na každé z nich sami sobě, ideálně nahlas řekněte výsledek dané příčky spolu se zdůvodněním pro daný závěr.

Pokud si nejste jisti, že zvládnete být objektivní sami před sebou, požádejte kamaráda nebo kolegu, aby vám dělal oponenta. Můžete to vyzkoušet při pracovních rozhodnutích a hrát jako hru.

Když budete schopni na všech příčkách svá rozhodnutí podpořit pevnými argumenty, které mají kořeny v opravdové realitě, gratuluji, máte velkou šanci rozhodnout se finálně správně.

Pečlivě přezkoumávat vlastní rozhodnutí a závěry je těžké. Hasit pohromy a provádět minimalizaci případných škod je ale ještě o řád těžší. Neriskujte zbytečně.

Pokud vás téma mindsetu a toho, jak si nastavit hlavu co nejvíc výhodně zajímá, určitě se podívejte na další články v této sekci na našem blogu. Mrkněte taky na naše webináře pro veřejnost zdarma v rámci naší akadeMMie. Rozhodně rozšíří oblast pojmů, které je dobré znát.

A nezapomeňte se přihlásit k odběru našeho newsletteru, aby vám neunikl žádný z našich dalších článků.

Příště, až se budete rozhodovat, dejte si na čas a jděte poctivě příčku za příčnou. Neskákejte k ukvapeným závěrům,

Změňte to.

Autorka článku: Gabriela Gargošová

Zdroje:

1. The Ladder of Inference. MindTools.
2. Thinker, T. S. (2016, January 10). The Ladder of Inference - The Systems Thinker. The Systems Thinker.
3. skillsyouneed.com 2011-2024, C. C. (n.d.). The Ladder of Inference | SkillsYouNeed. The Ladder of Inference | SkillsYouNeed.

Další zajímavé články? Máme:

Změňte to.