Toxické myšlenkové vzorce a jak na ně

Každý člověk si žije tak trochu ve svém vlastním světě. Ten je unikátní a přímo odráží zkušenosti a vliv okolí, kterým daná osoba byla za dobu svého života vystavena.

Problém nastane, když se tyto malé rozdíly spolu střetnou a ty zdánlivě nejzjevnější věci můžou být spouštěčem těch největších konfliktů. V takové situaci ztrácíme schopnost chápat pohled druhého a jeho vidění je v naší realitě nelogické a nemožné.

Jak se tedy stane, že na první pohled očividnou skutečnost vnímáme tak zásadně rozdílně?

Příčinou jsou naše mentální modely. Nikdo z nás totiž nevidí realitu takovou, jaká skutečně je. Obraz, který se nám tvoří v mysli, je souborem vzorců reprezentující naše minulé prožitky, životní přesvědčení, světonázor a k finálnímu výsledku přidáváme i různá zkreslení. Dohromady naše mentální modely dávají mozaiku toho, jak si myslíme, že svět funguje. (1)

Jeden příklad za všechny:

Představte si prosím telefon.

Vidíte těžký přístroj se sluchátkem a otočným ciferníkem? Nebo se vám před očima okamžitě zjevil klasický mobil, který se rozkládá do tvaru V? Popřípadě jste si rovnou mohli představit i už pro dnešní dobu typický smartphone.

Jak určíme, která z těchto možností je správně?

Pochopitelně všechny a v tom je právě ten háček. Každý z nás má jiný mentální model a pro každého z nás slovo telefon představuje něco jiného. Jsme ovlivněni dobou, ve které jsme vyrůstali a předměty, které nás obklopovaly.

Představte si, že slyšíte dusot kopyt. Jaké zvíře ho vydává?

Zatímco v našich zeměpisných podmínkách nás nejčastěji napadne kůň nebo případně kráva, v Africe by se jednalo o nosorožce nebo zebru. Na mentální modely má vliv i prostředí a zeměpisná poloha.

Všimněte si také, jak rychle jste si úsudek dokázali utvořit představu o situaci, aniž byste se doptali, například na to, v jaké zeměpisné šířce se pohybujeme, když zkoumáme dusající kopyta. Prostě jste rychle sáhli po prvním řešení, které se zdálo správné podle vaší zkušenosti.

A na tom není nic špatného. Je to přirozenost našeho mozku, který to s námi myslí dobře a snaží se nám šetřit energii třeba na boj s blížícím se nebezpečným zvířetem. Potíž, jako ostatně vždy, nastává v momentě, kdy závěry, ke kterým dochází, jsou ukvapené, protože poté jednáme a reagujeme v podstatě na jinou situaci, než ve které se nacházíme.

K čemu jsou mentální modely

Mentální modely jsou účinným nástrojem pro naše přemýšlení a vyvozování závěrů. Jsou zjednodušenou reprezentací skutečnosti a zakládají se převážně na předchozích zkušenostech, našich názorech a filtrech. Svou roli v nich hrají i kognitivních zkreslení.

Každý z nás tak vidí svět trošku jinak a náš mozek s oblibou používá autopilota – tzv. rychlý systém myšlení, o kterém si více můžete přečíst v knize Daniela Kahnemanna (2).

Není ale potřeba se vždy řítit kupředu co nejrychleji. Právě naopak, výhodné může být zpomalit a vědomě přepínat na pomalý, analytický a hluboký systém myšlení v oblastech, kde je pro nás důležité se rozhodovat správně.

Vězte, že vliv mentálních modelů ale může být i toxický a bez našeho vědomí výrazně ovlivňovat myšlení, cítění a tím i chování způsobem, který vyvolává nepříjemné situace nebo nás vede k radikálním rozhodnutím.

Jaké toxické modely uvažování tedy možná máte zažité i vy?

Všechno nebo nic

První nepříliš užitečný mentální model nám říká, že svět je v podstatě černobílý. Buď máte 100  % a nebo úplně prázdné ruce. Jakoby mezitím nic neexistovalo. Věci jsou buď dobré, nebo špatné, buď uspějete, nebo stojíte úplně za nic. Buď budete nejlepší, anebo nemá cenu to vůbec zkoušet.

Vidíte, jak vám takový způsob myšlení předkládá, že se o něco snažit je v podstatě předem prohraná bitva? Jaká je asi šance, že hned napoprvé dosáhnete vrcholových výkonů a okamžitě se vám bude dařit? Velmi malá.

Cesta k úspěchu nevyhnutelně vede přes konzistentnost a dlouhodobé snažení, vynakládání síly v menším objemu. Celý tento princip je ale smeten ze stolu a váš mozek vás nabádá, abyste se do toho ani nepouštěli.

Tím výrazně snižuje vaši akceschopnost a ochotu jednat, i když by to bylo ve vašem nejlepším zájmu. Snažit se o změnu je děsivé, protože to znamená opustit komfort bezpečí, na které jsme zvyklí.

Jakoby to nestačilo, ještě nás od toho odrazuje naše vlastní mysl. Pod vlivem mentálního modelu „všechno nebo nic“ tak běžně věci předem vzdáváme a racionalizujeme si, proč není dobrý nápad zkoušet nic nového. Tím se ale připravujeme o možnost pozitivní změny a možné nové příležitosti. (3)

Život ve skutečnosti není „všechno nebo nic" a mezi černou a bílou existuje široká paleta různých odstínů - tmavší i světlejší šedé.
Zvědomte si, že se můžete pohybovat kdekoliv na této paletě a je to v pořádku. Od černé můžete jít každý den o kousek více směrem ke světlu, a tak je to správně.

Stačí být trpělivý a pracovat na tom, co si přejete, namísto toho, abyste to předem vzdali s tím, že svému snu nemůžete obětovat úplně všechno, a tak ho odložili na neurčito.

Úspěch je věcí náhody

Pokud věříte, že výsledky vašeho snažení nezávisí vlastně vůbec na vás, možná jste pod vlivem mentálního modelu, který říká, že úspěch je věcí náhody.

Nemůžete tak udělat nic, co by zajistilo dobrý výsledek. Jistě, můžete se snažit, ale pokud nebudete mít notnou dávku štěstí, asi to všechno bude k ničemu. Tento mentální model nám, stejně jako model „všechno nebo nic“, tak trochu svazuje ruce. Omlouvá naši nečinnost a podsouvá nám líbivé důvody, proč to ostatním fungovalo, ale nám pravděpodobně nebude.

Doporučení mozku je opět stejné: raději se do ničeho nepouštěj, lehni si na gauč a koukej na televizi - to znáš a nic ti tam nehrozí.

Realitou je, že pokud se budete dost dlouho a dost vytrvale snažit, úspěch je téměř nevyhnutelný. Minimálně se v dané oblasti hodně posunete a zlepšíte. Klíčem je se nevzdávat.

Minimálně ne předtím, než kýženou věc aspoň vyzkoušíte. Pokud budete zůstávat v roli oběti, která prostě nemá štěstí, nemá podmínky a nemá už ani nevím co, aby začala něco měnit, pak se nikdy do změny nepustíte a nakonec zjistíte, že vám nechybělo štěstí, ale spíš odhodlání jít do akce a aspoň svému přání a plánu dát šanci.

Tento mentální model podporuje v lidech fixní myšlení a roli oběti - situaci, kdy vidíme jen limity okolo sebe a důvody, proč něco nejde, proč nemůžeme udělat něco, co si přejeme. Zní asi takto: „Jsem obětí okolností, moc bych chtěl, ale prostě nemohu. V této situaci jsem kompletně bezradný, bezmocný a neexistuje nic, co bych mohl změnit.“

Realita je ale jiná, a i když máme každý jinou startovní čáru, všichni máme šanci se nakonec dostat do cíle - dosáhnout změny, kterou si toužebně přejeme. Jedinou podmínkou k dosažení není štěstí, ale naše schopnost jít do akce a začít opravdu jednat ve svém novém zájmu. Zeptejte se sami sebe: „Kde leží místo kontroly?“ Je u vás, máte situaci v rukou, nebo jste obětí okolností?

A pokud ano, pěstujte růstové nastavení mysli. Soustřeďte se na proces spíše než na výsledek a neztrácejte naději do budoucna, že se můžete zlepšit. Vytrvalá práce nevyhnutelně vede ke zlepšení a tím i k úspěchu. Udělejte první malý krok a uvidíte, že existuje spousta věcí, které můžete udělat. Nejste bezmocní.

Kritika je útok

Zpětná vazba je dar a dobře formulovaná a podaná kritika může pomoci k tomu, abychom byli lepší, nebo abychom měli kvalitnější vztahy s ostatními. Když nám někdo kritiku nebo zpětnou vazbu nabízí, je pravděpodobné, že to s námi spíše myslí dobře. Dobré úmysly na druhé straně ale přijdou vniveč v momentě, kdy vaším základním nastavením je mentální model, který říká, že jakékoliv negativní komentáře na vaše chování jsou útokem.

Tento mentální model nás aktivuje a nutká sáhnout po zbrani proti komukoliv, kdo si dovolí, nám něco vytknout. Nehledě na to, jak pravdivé nebo konstruktivní jeho postřehy mohly být. Takový cenný dar tedy odmítáme a ještě většinou reagujeme ublíženou obranou, v horším případě agresí a vůči druhému chováme zášť.

Vlastní nejistota a vnímání kritiky ve výchozím nastavení jako útoku na nás a naši podstatu nás štve proti našim přátelům, kolegům nebo i cizím lidem. (1)

A tak po několika interakcích snadno svou reakcí na dobře míněnou kritiku nebo zpětnou vazbu druhé odeženeme a namísto toho, aby k nám příště zase přišli a vyjádřili své pocity s cílem vztah zlepšit nebo zachránit, se nám pravděpodobně začnou vyhýbat. Nevyjádřené napětí v nich může růst, sílit a nakonec vztah zničit.

Slyšet kritiku je náročné. Málokdo zůstane klidný když slyší, že se dopustil něčeho, čím se druhého dotkl, nebo co nedělá třeba dostatečně správně. Většinou prostě partner nevědomky zabrnká na nějakou strunu naší nejistoty.

Namísto obrany a omluv nebo agresivního protiútoku se zkuste zaměřit na obsah vyslechnutých slov. Můžou se zakládat na pravdě? Existuje možnost, že mi tento člověk dává zpětnou vazbu, aby mi pomohl? Jaký může být jeho záměr?

Zamyslete se nad tím, proč s vámi daná kritika tak rezonuje a pak se druhého zeptejte na potřebné detaily. Odložte spontánní reakci a nad zpětnou vazbou se zamyslete. Je na vaší svobodné vůli, jestli ji přijmete a něco si z ní vezmete, nebo poděkujete druhému, ale zařídíte se podle sebe. Tak či tak to vašemu vztahu prospěje víc než automatická reakce diktovaná mentálním modelem.

Mentální modely nejsou neměnné. Pokud jim budete věnovat dostatek času a rozhodnete se, že chcete něco na svém přemýšlení a uvažování změnit, připravte si dobrý plán a věnujte pozornost způsobu, jakým uvažujete v konkrétních situacích.

Buďte si vědomi situace, kdy si u sebe všimnete některého z výše popsaných myšlenkových pochodů vědomě se zastavte a zachovejte se jinak.

Taková změna se neděje hned, je zásadní konzistentně se svými způsoby uvažování pracovat. Díky tomu již brzy uvidíte první náznaky změn a staré nevyhovující mentální modely dokážete nakonec vyměnit za nové a prospěšnější.

Pokud vás téma mindsetu a toho, jak si nastavit hlavu co nejvíc výhodně zajímá, určitě se podívejte na další články v této sekci na našem blogu. Mrkněte taky na naše webináře pro veřejnost zdarma v rámci naší akadeMMie. Rozhodně rozšíří oblast pojmů, které je dobré znát.

A nezapomeňte se přihlásit k odběru našeho newsletteru, aby vám neunikl žádný z našich dalších článků.

Takže pokud jste se v článku poznali, pusťte se do malých změn, pracujte na svých mentálních modelech a 

Změňte to.

Autorka článku: Gabriela Gargošová

Gabriela vzdělává dospělé ve firmách již více než 7 let.

Pomáhá lidem nahlížet na svět výhodnějším způsobem a
zajímá se o nastavení efektivního učícího procesu.

V Mindset Mentors se stará také o náplň blogu.

Zdroje:

1. Mental Models: The Best Way to Make Intelligent Decisions (~100 Models Explained). (2023, December 9). Farnam Street.
2. Kahneman, Daniel. (2011). Thinking, fast and slow. New York :Farrar, Straus and Giroux,
3. Star, K. (2023, November 20). How to Overcome All-or-Nothing Thinking. Verywell Mind.

Další zajímavé články? Máme:

Změňte to.