Posloucháte nebo nasloucháte? A skutečně na tom tolik záleží?
Říjen 10, 2022
Na komunikaci můžeme pohlížet z různých směrů. Najdou se i tací, kteří se diví tomu, proč se jako Mindset Mentors na komunikaci tak úzce zaměřujeme. Mluvit přece umíme všichni, ne?
To sice ano, ale zdaleka to ještě neznamená, že si dokážeme s někým opravdu kvalitně popovídat. Být dobrým komunikačním partnerem je velké umění, které stojí na několika pilířích.
Jedním z nich je aktivní naslouchání. Pro opravdu kvalitní konverzaci je totiž úplně stejně důležité, jako naše schopnost umět se vyjádřit.
Co je to vlastně dialog?
Jak velmi trefně uvádí Sarah Rozenthuler (1), ne každá výměna slov mezi dvěma lidmi se dá nazvat dialogem. Pod tento pojem nelze zahrnout ani debatu například mezi politiky nebo diskuzi na konci prezentace. Dialog má své pevně dané rysy, proto se za něj nedá považovat jen střídání dvou monologů. Jaký je tedy skutečný dialog?
Podle Rozenthuler (1) se jedná o smysluplnou konverzaci, pomocí které zúčastněné strany hledají nová východiska. Slova jsou pouze prostředkem k vyjádření hlubších konceptů. Abychom tedy byli schopni dialog s někým vést, je klíčové, abychom mu dokázali naslouchat a zamýšlet se nad tím, co nám sděluje. Dalším krokem je pak sebekontrola a ovládání našich emocí v případě, že slyšíme něco, co se nám nelíbí.
(Ne)naslouchání
Pouze naše přítomnost v konverzaci nestačí k tomu, aby byla kvalitní. Navíc nešvarem dnešní doby je stále větší rozmach nenaslouchání a jeho různých typů. To, že druhého slyšíme ještě neznamená, že mu opravdu nasloucháme.
Takový způsob komunikace z jedné nebo obou stran má výrazně negativní vliv na vztahy a v pracovní sféře může vést až k rozvázání spolupráce nebo narušení vazeb mezi lidmi (2). Co vše je tedy špatně? Forem nenaslouchání je celá řada:
- Pseudo naslouchání, při kterém pouze předstíráme, že druhou stranu posloucháme, zatímco přemýšlíme o úplně jiných záležitostech,
- Stage hosting naslouchání, kdy posloucháme druhého se záměrem obrátit pozornost na sebe a mluvit o sobě,
- Selektivní naslouchání, při kterém reagujeme jen na vybranou část sdělení protistrany,
- Izolační naslouchání, kdy cíleně ignorujeme části sdělení protistrany s cílem vyhnout se určitému tématu,
- Defenzivní naslouchání, při kterém se chováme vztahovačně a bereme si připomínky protistrany příliš osobně,
- Napadání, kdy kriticky druhého posloucháme za cílem nashromáždit dostatek informací pro následný útok na něj,
- Nebo necitlivé naslouchání, při kterém posuzujeme jen slova tak jak jsou, bez snahy vidět to, co se vlastně dotyčný snaží vyjádřit (2).
Co z nás dělá špatné posluchače?
Abychom se dokázali nenaslouchání zdržet, může nám dobře posloužit znalost faktorů, které jej nejčastěji způsobují. Vina však neleží pokaždé jen na straně posluchače, může jej k němu navést i sám řečník. Většinou taková situace nastává v případě kontroverzních témat nebo vyhraněných názorů. Ze strany posluchače je nenaslouchání způsobeno nejčastěji nedostatkem zájmu, předsudky nebo tím, že dělí svoji pozornost mezi několik podnětů (2).
Jedním z největších nešvarů je tzv. Phubbing, který označuje situaci, ve které s někým komunikujeme a zároveň věnujeme pozornost svému mobilnímu telefonu (3). K tomu má rozhodně co říct i náš Founder Šimon Steffal (7).
Healthline (3) uvádí výsledky studie, ve které bylo zjištěno, že 17 % sledovaných se dopouští phubbingu vůči druhým minimálně čtyřikrát za den. Je tedy více než pravděpodobné, že jste se i vy sami ocitli na druhé straně této barikády, tedy v pozici polo-ignorovaného mluvčího. Podobnou situaci podle Healthline (3) zažívá 32 % dotázaných dva až třikrát každý den.
Pokud si vybavíte nějakou takovou konverzaci, je nepravděpodobné, že na ni vzpomínáte jako na kvalitní a přínosný dialog.
Multitasking, jakkoli efektivně se tváří, totiž v komunikaci prostě nefunguje.Aktivní naslouchání je klíč
Aby naše konverzace měly přesah a byly hodnotné, je potřeba vynaložit úsilí. Jedním ze základů dialogu je aktivní naslouchání na obou stranách. Bohužel to ale neznamená jen eliminaci vnějších podnětů, jako je třeba odložení telefonu, ale je třeba toho dělat mnohem více. Průměrný člověk si z konverzace zapamatuje čtvrtinu, maximálně polovinu všeho, co bylo řečeno (4). Benefitem praktikování aktivního naslouchání je pak i výrazné zvýšení tohoto objemu zapamatovaných informací.
Vzhledem k tomu, že verbální komunikace je běžnou součástí každého z našich dní, určitě stojí za to věnovat pozornost tomu, jak se v ní můžeme zlepšit. Kvalitnější konverzace s kolegy, obchodními partnery nebo přáteli výrazně posiluje vzájemné vazby a tím vytváří kvalitnější vztahy (5).
Aktivní naslouchání nám také pomáhá vyhýbat se konfliktům a předcházet nedorozuměním (4). Vaše rozhovory s ostatními se stanou příjemnějšími a produktivnějšími, což se jistě dá považovat za přínosné pro obě strany.
Takový přístup vyžaduje vaši plnou přítomnost v konverzaci. To znamená vědomou chuť a vyvíjení snahy o naslouchání slovům druhého. Nejen, že tedy vnímáme sdělení v maximální možné míře, ale následně jej také analyzujeme a hledáme hlubší složky, jako je záměr, emoční zabarvení a samotný obsah sdělení. S trochou tréninku se to dokážete naučit také a uvidíte, jak se kvalita vašich rozhovorů zvedne.
Další faktory v komunikační hře
Byť je zásadní, aktivní naslouchání vám samo o sobě kvalitní konverzaci nezaručuje. Klíčovou roli hraje také empatie na obou stranách rozhovoru. Pokud se ocitneme na straně mluvčího, měli bychom se také soustředit na jasnost sdělení - co chceme sdělit a jak to vyjadřujeme (3). S druhým také musíme za všech okolností jednat s respektem a pozor bychom si měli dát i na to, zda naše neverbální komunikace náhodou nevysílá jinou informaci, než naše slova.
Jak být lepším komunikačním partnerem?
Vzhledem ke všem výše uvedeným informacím je zjevné, že umění konverzovat je větší věda, než mnozí předpokládají. Zároveň se však jedná o oblast, do které se rozhodně vyplatí investovat úsilí. Pokud se tedy i vy chcete naučit aktivnímu naslouchání a stát se skutečně dobrým komunikačním partnerem, jistě vás zaujme pokračování článku s konkrétními tipy, o které se s vámi podělíme zase příště.
A pokud sami sebe podezíráte z občasného nenaslouchání, na nic nečekejte a
Změňte to.
Autor článku: Gabriela Gargošová
Zdroje:
1) https://www.linkedin.com/pulse/two-monologues-do-make-dialogue-sarah-rozenthuler/
2) https://brandmentions.com/wiki/Insensitive_Listening
3) https://www.healthline.com/health/phubbing#TOC_TITLE_HDR_1
4) https://csuglobal.edu/blog/what-is-active-listening-4-tips-for-improving-communication-skills
5) https://www.betterhealth.vic.gov.au/health/healthyliving/relationships-and-communication
6) https://evolutionjobs.com/uk/media/7-key-elements-of-effective-communication/
7) https://www.linkedin.com/in/simonsteffal/
Další zajímavé články? Máme:
Toxické myšlenkové vzorce a jak na ně
Každý člověk si žije tak trochu ve svém vlastním světě. Ten je unikátní a přímo odráží zkušenosti a vliv okolí, kterým daná osoba byla za dobu svého života vystavena. Problém nastane, když se tyto malé rozdíly spolu střetnou a ty na pohled nejzjevnější věci můžou být spouštěčem těch největších konfliktů. V takové situaci ztrácíme schopnost chápat pohled druhého a jeho vidění je v naší realitě nelogické a nemožné. Jak se tedy stane, že na první pohled očividnou skutečnost vnímáme tak zásadně rozdílně? Příčinou jsou naše mentální modely. Nikdo z nás totiž nevidí realitu takovou, jaká skutečně je. Obraz, který se nám tvoří v mysli, je souborem vzorců reprezentující naše minulé prožitky, životní přesvědčení, světonázor a k finálnímu výsledku přidáme i různá zkreslení. Dohromady naše mentální modely dávají mozaiku toho, jak si myslíme, že svět funguje.
Jak koučovací dovednosti ovlivní vaši komunikaci?
Co se stane, když se začnete učit koučovacím dovednostem: Začnete myslet i mluvit jinak. Na počátku bylo slovo. Je důležité, co říkáme. Tomu předchází to, co si myslíme. Ale mnoho lidí zůstane jen u těch slov, ať už vyřčených nebo těch v hlavš. Co je v životě hybnou silou, je čin. To, co uděláte. Ne to, co říkáte, že uděláte nebo o tom jen přemýšlíte. To je jako, když jdete na kurz xy, poslechnete si ho, ale informace z něj neuvedete do praxe. Nebo když čtete seberozvojové knížky. A tím čtením to skončí. Neuvedete získané vědomosti do svého reálného života.
Quo vadis, lídršite?
V lednu a únoru jsem na LinkedIn psal sedmidílný seriál na téma Očekávání od lídra v 21.století. Vycházel jsem z článku od Gallupu z předcovidového roku 2019 a revize z 2021 a zmapoval jsem sedm oblastí, ve kterých by měl lídr aktivně vystupovat, pojmenoval případná úskalí a také možné cesty, jak toto očekávání druhých naplnit. A to mě přivedlo na myšlenku napsat článek, který by se na leadership podíval z té druhé stránky. Tedy leaderSHITU (nebo krásně česky lídršitu). Soubory chování a přístupů, které jsou přesným opakem toho, jak bychom dnes měli/chtěli fungovat a tvořit moderní, lidské organizace, které umí pracovat se silnými stránkami lidí, jejich rozličnými osobnostmi a dovednostmi, přístupy a způsoby uvažování. Jak poznáte lídršit v praxi? Jak rozpoznáte, že vás vede člověk, který spadl do žumpy lídršitu? A co když vy sami vedete lidi - co vidíte, když se podíváte do zrcadla?
Pět zdrojů komunikačního nesouladu
Když učím své klienty mluvit anglicky, často narážíme na jeden z jejich typických strachů: „Co když mi druhá strana nebude rozumět?" Obava z jazykové bariéry je na místě, dokáže nám někdy pěkně zavařit. Když ale mluvíme všichni stejným jazykem, měla by být míra nedorozumění velmi nízká až nulová, ne? Když se nad tím zamyslíme, není to tak. I v situacích, kdy mluvíme s jiným rodilým mluvčím češtiny nebo jiného našeho rodného jazyka, který ovládáme perfektně, pozoruhodně často se stává, že si neporozumíme a potom řešíme vysvětlování, dodatečný kontext a snažíme se druhému vysvětlit, co jsme naším sdělením vlastně mysleli. Na vině je komunikační nesoulad. O co se jedná a jak se mu můžeme vyhnout?
Trénujte mezilidskou komunikaci s pomocí AI nástrojů
Rozšíření AI nástrojů může budit dojem, že mezilidská komunikace brzy nebude potřeba. V dnešní digitální éře je však komunikace klíčová. Ať už se jedná o profesní život, osobní vztahy, nebo online interakce, efektivní komunikace nám umožňuje dosahovat cílů, budovat si pevné vazby a žít spokojenější život. Díky AI dnes existují nástroje, které nám pomohou naše komunikační dovednosti posunout na další úroveň. Stačí jen chtít. Mezi ty nejrozšířenější patří nástroje generativní umělé inteligence jako Gemini od Google nebo ChatGPT od OpenAI. Tyto nástroje, poháněné umělou inteligencí, dokáží simulovat lidskou konverzaci a poskytovat nám cennou zpětnou vazbu na naše komunikační styly.
Vyšplhejte po žebříku úsudků k lepším závěrům
Kolik je jedna a jedna? Možná bez zaváhání řeknete, že dvě, a možná vás i dnes stejně jako v dětství udiví, že správná odpověď není takhle jednoznačná. Jedna a jedna totiž může být i 11. Co je to za blbost? To přece nedává smysl!? Ale ano. Dává. Když se na otázku podíváte pořádně. Tohle je jen jeden z příkladů hádanek, které jsme si navzájem rádi dávali hlavně jako děti. Jak jsme se ale mohli nechat tak nachytat i teď, když jsme dospělí a rádi o sobě uvažujeme jako o životem protřelých a zkušených?
Čtyři komunikační přešlapy, kterými spolehlivě odradíte každého kandidáta
Přilákat talentované kandidáty se v posledních letech stává poměrně náročnou disciplínou. Když už se do toho pustíte, dbejte na to, abyste své potenciální kandidáty zbytečně neodradili během výběrového řízení. V tomto článku se podíváme na čtyři nejčastější komunikační přešlapy, které k tomu mohou vést.
VIDEO: Malé experimenty jako klíč k růstu
Změnu vnímáme jako něco velkého. Je to v našich očích taková magie. Najednou si všimneme, že se člověk, kterého dobře známe, chová úplně jinak. Najednou třeba při konfliktu nekřičí, ale mlčí. Nebo si klademe otázku, jak se to stalo, že náš soused má najednou, jakoby ze dne na den o deset kilo míň?! Změna se ale skutečně neděje přes noc. K opravdové a trvalé změně, zejména pokud přijde na změnu vzorců chování, dochází vždy postupně po malých částečných úpravách. To, jak změnu vnímáme jako něco velkého, nás činí méně odvážnými se do ní pustit. V říjnu měl náš Šimon možnost vystoupit na TEDx konferenci na své Alma Mater UNYP v Praze a představit publiku v rámci svého talku koncept malých experimentů a toho, proč jsou klíčem ke smysluplnému a udržitelnému růstu. A to je rozhodně An Idea Worth Spreading. Tak nečekejte a hned si ho pusťte!
Jak (ne)mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat
Mluvení před publikem je velká věda. O dost větší, než by se mohlo zdát. A je úplně jedno, zda prezentujete kolegům výsledky svého týmu, přednášíte návrh před boardem, nebo mluvíte k publiku na konferenci. Máte skvěle připravenou prezentaci, kvalitní obsah a spoustu úderných myšlenek, které chcete předat. Bylo by škoda tohle všechno kompletně zabít špatnou formou. Ale vězte, že přesně tohle se děje až překvapivě příliš často. Určité formě veřejného mluvení se nevyhne téměř nikdo z nás. A pokud náhodou máte práci, při které nepotřebujete souvisle dlouhodobě mluvit k větším skupinám lidí, ani tak článek ještě nezavírejte. Existují totiž určité nešvary, které se promítají i do běžné konverzace a činí z našeho projevu pro posluchače někdy až nepříjemnou záležitost. Na co si tedy dát pozor a jak mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat?
Motivace, disciplína a jak nás ženou vpřed
Slova jako cíl, plán, nebo ukazatel pokroku patří dnes do slovníku asi každého z nás. Je jedno, jestli působíte ve výrobě, pracujete v kanceláři, vlastníte firmu nebo teprve studujete. Všichni víme, že je důležité vědět, kam jdeme, protože tím minimalizujeme riziko, že náš čas a úsilí vynaložíme zbytečně. Správně stanovený cíl je ale teprve začátkem cesty. Je důležité zajistit, abychom se na ni nejenom vydali, ale abychom na ní setrvali, drželi tempo a hýbali se, byť někdy pomalu, ale jistě směrem k vytoužené destinaci. Jakmile už se na cestu vyprávíme, velkou roli v našem setrvání na ní hrají motivace a disciplína. Dvě síly, které nás pohání kupředu, i když každá trochu jiným způsobem. Nevyplatí se spoléhat jen na jednu z nich, lepší strategií je seznámit se s oběma a umět je účelně využívat podle situace.
(Ne)komunikace ve firmě
Jak byste ohodnotili komunikaci ve svém týmu nebo celé firmě? Možná si říkáte, že funguje skvěle. Máte nastavené komunikační kanály, všichni znají společné dohody jak a kde co řešit a když někdo bude mít dotaz, dveře jsou otevřené. Stačí se zeptat. Možná to ale není všechno tak jednoduché. Co když se vaši lidé bojí otázku vznést? Mají snad strach z vás jako lídra? Odpověď nejen na tuto otázku v dnešním článku přináší Maja Bourková, rozmotávač myšlenek a průvodce podvědomím pro osobní i profesní život. Koučka a facilitátorka firemních kruhů, která se specializuje mimo jiné i na práci s emocemi ve firmě.
Dvakrát mlč, jednou mluv aneb zdrženlivost v komunikaci
Mluviti stříbro, mlčeti zlato. To je věta, kterou už každý z nás někdy slyšel. Málokdo se podle ní ale opravdu řídí. A tak někdy mluvíme dřív, než myslíme. A dost často to má katastrofální důsledky. Zdrženlivost nebo jednoduše umění mlčet je základní komunikační dovedností, která vás nejen uchrání před přešlapy zaviněnými zbrklostí, ale pomůže vám také prohloubit konverzaci jako takovou a vaše vztahy s druhými. Co tedy zdrženlivost je a jak ji aplikovat v komunikaci?