Pozorujete, interpretujete nebo hodnotíte?
Prosinec 11, 2023
Každý, kdo jako dítě nebo mladý dospělý sledoval seriál Věřte, nevěřte, dobře ví, že věci nejsou vždycky tak, jak se zdají. Ale možná vás překvapí, že ani v „objektivní realitě“ mimo seriál věci dost často nejsou takové, jaké se zdají právě nám. Na svět kolem nás totiž neustále pohlížíme skrze sérii filtrů a pokřivených skel neviditelných brýlí, které nám sedí neustále na nose. A ty jsou u každého člověka unikátní.
Nasazuje nám je zkušenost, životní zážitky a proces učení. Ty všechny přidávají v průběhu let kousky do mozaiky neviditelné skleněné vitráže, která pak barví svět, jež skrze ni pozorujeme do různých odstínů. (1)
Navíc nám náš mozek někdy trochu lže, aby si usnadnil práci. Takže, vidíme nějakou věc, něco si o ní myslíme, ale zároveň existuje velká pravděpodobnost, že někdo jiný vidí tu stejnou věc úplně jinak. (2) Jak se potom máme jeden s druhým domluvit?
Mrknu a vidím
Pokračujeme ve filmových hláškách a výletech do dětství.
Pokud patříte mezi ty, kteří mrknou a vidí, podívejte se raději ještě jednou. A detailněji. To, co nám náš mozek podsouvá jako fakt, totiž nemusí být vůbec pravda. Co pro jednoho je „hrozný bordel“ může pro druhého představovat domácnost nesoucí běžné znaky toho, že v ní žijí lidé. Kdo z dotyčných má pravdu?
Oba. Každý ve svém kontextu. (3)
Problém nastává v situaci, kdy se tito dva lidé vezmou. Téma každodenní debaty bude víc něž jasné.
A pokaždé se shodnout, že se neshodneme, nám příliš harmonie taky nepřinese.
Rozdílné vnímání ještě nemusí být zdrojem konfliktu. Výrazně ale pomůže, pokud si budete vědomi toho, jak ke svým závěrům docházíte a naučíte se dobře rozlišovat mezi tím, co pozorujete, jak si to interpretujete a jak to hodnotíte.
Konstruktivní komunikaci totiž napomáhá separace těchto složek a komunikování jen o některých z nich.
A jak je tedy od sebe rozeznat?
Pozorujete, interpretujete, nebo hodnotíte?
Podívejte se kolem sebe. Kdybyste měli popsat, co vidíte, co byste řekli?
Možná by padala slova, jako „Vidím hezky zařízenou místnost.“ Nebo „Vidím, že se můj přítel nudí.“ Popřípadě „Vidím kolem sebe stromy a mech.“, pokud se zrovna nacházíte v lese.
V těchto třech větách se objevuje jedno od každého – popis, interpretace i hodnocení. Hodí se mezi nimi umět rozlišovat kvůli tomu, že každé z nich má jinou míru kontroverze, tedy pravděpodobnosti, že vyvolá nesouhlas.
Hodnocení
Hodnocení je nejvíce kontroverzní ze všech. Jednoduše se s ním nesouhlasí, protože jde o vysoce subjektivní vnímání skutečnosti, které je ještě navíc opatřeno nálepkou, kterou jako bychom přilepili na danou osobu věc či situaci.
Hodnotíme v každém případě, kdy o něčem říkáme, že to má nějakou vlastnost, která může být zařazena jako dobrá nebo špatná. Mezi hodnocení se však může zařadit celá škála použitých přídavných jmen. Kdykoli vyslovujeme soudy o tom, jaké něco je nebo jaký někdo je a míříme tím na podstatu člověka či věci, hodnotíme. (1,4)
Protože ale měřítka pro dobro, zlo, krásu a ošklivost, stejně jako pro mnoho jiných věcí máme každý naprosto unikátní, je velmi pravděpodobné, že se s druhými neshodneme.
Příkladem může být již zmíněný nepořádek, který pro jednoho je neúnosný a pro druhého naprosto v pořádku. Každý jej zkrátka hodnotí podle své sady metrik.
Hodnocení dokáží v mezilidských vztazích napáchat ještě více škody, než jen to, že jsou podnětem pro vznik potenciálního nesouhlasu. Pokud se totiž uchýlíme k hodnocení osoby, zařazujeme ji do škatulky a zavíráme za ní víko. A druhý nebude se svým zařazením vždy souhlasit. Nebo o něm nebude ani vědět. My s ním ale podle něj budeme jednat.
Dobře se zamyslete, jaké věci chcete a přísluší vám vůbec hodnotit v komunikaci s ostatními a ve vztahu k jakým věcem raději použít jiný přístup.
Příklady hodnocení:
- Je tu hezky uklizeno.
- Venku je hnusně.
- To oblečení ti moc sluší.
- Prezentace se ti povedla.
- Jsi šikovný.
- Ten článek je hloupý.
Interpretace
Interpretace je způsob, jakým vnímáme objektivní okolnost my osobně. Je to tady nějaký obraz reality v naší hlavě, často dokreslený o souvislosti. Ty ale mohou být naprosto mylné a pouze vykonstruované naším mozkem, který se nerad potýká s prázdnými místy, kterým nerozumí. Snaží se je tedy vyplnit, aby náš svět dával co největší smysl. (2,5)
Interpretace je způsob, jakým jsi situace a chování vysvětlujeme. Neměli bychom ale tyto výklady zaměňovat za realitu. Pokud to uděláme, riskujeme konflikt nebo minimálně nepochopení. Interpretace je o něco méně kontroverzní než hodnocení, má ale pořád docela výbušný potenciál.
A to zvláště v situacích, kdy jí komunikujeme jako by se jednalo o fakt.
Věci si nějakým způsobem interpretujeme neustále. Je to přirozený proces, který nám není nijak na škodu. Pozor bychom si ale měli dávat v momentě, kdy své interpretace verbalizujeme a měli bychom se ujistit, že je nepředkládáme jako hotovou věc, ale naopak se snažíme ověřit jejich správnost.
To, že partner sedí na pohovce a dívá se před sebe si můžete snadno vyložit jako to, že se nudí. On ale možná v tu chvíli soustředění přemýšlí nad tím, jak opravit tu poličku, o kterou žádáte už několik měsíců. V rámci své interpretace ho můžete vyrušit z myšlenek například větou „Ty tady sedíš, nic neděláš, nudíš se, běž raději umýt nádobí.“ A konflikt je na světě.
Mějte proto na paměti, že věci nejsou vždy takové, jak se vám zdají být, a pokud si nejste jisti, raději volte otázky.
Příklady interpretací:
- Nic neříkají, takže jim večeře nechutná.
- Nepoužil smajlíka, takže se na mě zlobí.
- Venku svítí sluníčko, takže je teplo.
- Na konci prezentace nebyly žádné otázky, takže to bylo všem jasné.
- Kalendáře jsou prázdné, takže můžu klidně naplánovat meeting přes oběd.
Pozorování
Pozorování je to, u čeho začíná celý myšlenkový proces a zároveň bod, který je nejméně kontroverzní. Bude se vám tedy hodit nejen v ožehavých situacích, kdy vážíte každé slovo.
Jedná se o prostá fakta zbavená většiny především citově zabarvených přídavných jmen a domnělých souvislostí. Je to něco, co by bylo na záznamu, pokud bychom situaci nebo místo natočili na videokameru s mikrofonem. (3,4)
Pokud se budete držet pozorování a popíšete ho, nezbyde moc prostoru pro diskuzi nebo případný konflikt. Proto je pozorování a jeho popis velmi užitečným nástrojem. Soustředí se totiž na fakta a pomáhá najít společný sdílení pohled.
Něco, na čem se obě strany shodnou.
Můžete se jednoduše pohádat o tom jestli je stůl, který máte, dost velký, nebo moc malý a zda se na něj vleze všechno jídlo.
Jen těžko se ale pohádáte o tom, jestli je to stůl nebo ne.
Pozorováním je i příklad se stromy. Nacházíte se možná v lese podle toho, co popisujete (interpretace), protože kolem sebe vidíte stromy a mech. A tak to jednoduše popíšete.
Stejně tak je bezpečnou zónou popis konkrétního chování. Umění ale tkví v tom umět jej oprostit od interpretací a hodnocení. Je totiž velký rozdíl, jestli někomu řeknete
„Jé, ty jsi vynesl koš.“
nebo „Jé, ty jsi vynesl koš, protože už si to taky nemohl čichat, že?“
Popřípadě „Jé, ty jsi vynesl koš, jsi skvělý!“
Pozor si dejte také na to, jaká zájmena při popisu používáte.
Příklady pozorování jsou:
- U stolu při večeři bylo ticho.
- Je vynesený koš.
- Nikdo se mě po prezentaci na nic nezeptal.
- Tvoje prezentace má skoro stovku slidů.
- V koupelně se svítí.
Ve shrnutí tedy: pozorování je to, co vidím a na čem bychom se objektivně shodli s druhou stranou. Interpretace je obraz v mé mysli, doplněný o mé myšlenky a domnělé souvislosti. Hodnocení je slovní vyjádření mého názoru na danou věc.
Umět poznat, zda jednáme na základě pozorování, interpretace nebo hodnocení je přínosné i pro náš životní mindset.
Platí totiž, že myšlenky a názory přímo předurčují naše činy.
Pokud budeme více vědomí vůči svým duševním pochodům, snáze se ubráníme omylu, jakým je třeba odsudek člověka na základě generalizace nebo kognitivního zkreslení základní atribuční chyby.
Je minimálně výhodné naučit se mezi nimi rozlišovat, pozorovat své myšlenky a uvědomovat si, kdy pozoruji, kdy interpretují a kdy hodnotím. Opatrně nakládejte také s tím, které složky se rozhodnete verbalizovat, protože podle toho se bude diametrálně lišit návazná reakce druhé strany.
Komunikace je umění. Než však vůbec otevřete pusu, dějí se ještě jiné procesy, které určují, kudy se následný rozhovor ubere. Například můžete učinit rozhodnutí, jestli budete s druhým sdílet pozorování, interpretaci nebo hodnocení.
To, že s těmito třemi složkami vnímání budete vědomě pracovat výrazně zvýší šanci na vzájemné pochopení a podpoří konstruktivitu vašich konverzací. Základem je ale vždy správně nastavená mysl.
Pokud vás téma mindsetu a toho, jak si nastavit hlavu co nejvíc výhodně zajímá, určitě se podívejte na další články v této sekci na našem blogu. Mrkněte taky na naše webináře pro veřejnost zdarma v rámci naší akadeMMie. Rozhodně rozšíří oblast pojmů, které je dobré znát.
A nezapomeňte se přihlásit k odběru našeho newsletteru, aby vám neunikl žádný z našich dalších článků.
Konstruktivnímu vyjadřování předchází vědomé vnímání a dobré rozhodnutí. Proto nezapomeňte rozlišovat mezi tím, co vidíte, jak to vnímáte a co si o tom myslíte.
Změňte to.
Autor článku: Gabriela Gargošová
Zdroje:
1. Burns, P. (2021, May 17). Which Filters Do You Experience The World Through? Medium.
2. Kahneman, D. (2012). Myšlení rychlé a pomalé. Jan Melvil Publishing
3. MasterClass. (2021, August 10). The Difference Between Subjective and Objective Information.
4. Leff Communications. (2020, March 12). All opinions are subjective: How to communicate them effectively.
5. Siemer II, W. D. (2023, May 31). Perception: Interpreting the World Around Us. LinkedIn.
Odebírejte novinky ze světa komunikace!
Další zajímavé články? Máme:
Zpětná vazba je hard skill
Inovace. Flexibilita. Kvalitní a efektivní spolupráce. Rychlý cyklus učení a zlepšování se. Konstruktivní řešení pnutí v týmu. Tohle všechno potřebujeme k přežití v době, která je rychlá, nepředvídatelná a klade na nás nároky jako nikdy dřív. I přes všechen technologický rozvoj (nebo možná právě kvůli němu) je mezilidská komunikace klíčová dovednost. Dobrá zpráva je, že jako každá jiná dovednost se dá naučit a celoživotně zlepšovat.
Toxické myšlenkové vzorce a jak na ně
Každý člověk si žije tak trochu ve svém vlastním světě. Ten je unikátní a přímo odráží zkušenosti a vliv okolí, kterým daná osoba byla za dobu svého života vystavena. Problém nastane, když se tyto malé rozdíly spolu střetnou a ty na pohled nejzjevnější věci můžou být spouštěčem těch největších konfliktů. V takové situaci ztrácíme schopnost chápat pohled druhého a jeho vidění je v naší realitě nelogické a nemožné. Jak se tedy stane, že na první pohled očividnou skutečnost vnímáme tak zásadně rozdílně? Příčinou jsou naše mentální modely. Nikdo z nás totiž nevidí realitu takovou, jaká skutečně je. Obraz, který se nám tvoří v mysli, je souborem vzorců reprezentující naše minulé prožitky, životní přesvědčení, světonázor a k finálnímu výsledku přidáme i různá zkreslení. Dohromady naše mentální modely dávají mozaiku toho, jak si myslíme, že svět funguje.
Jak koučovací dovednosti ovlivní vaši komunikaci?
Co se stane, když se začnete učit koučovacím dovednostem: Začnete myslet i mluvit jinak. Na počátku bylo slovo. Je důležité, co říkáme. Tomu předchází to, co si myslíme. Ale mnoho lidí zůstane jen u těch slov, ať už vyřčených nebo těch v hlavš. Co je v životě hybnou silou, je čin. To, co uděláte. Ne to, co říkáte, že uděláte nebo o tom jen přemýšlíte. To je jako, když jdete na kurz xy, poslechnete si ho, ale informace z něj neuvedete do praxe. Nebo když čtete seberozvojové knížky. A tím čtením to skončí. Neuvedete získané vědomosti do svého reálného života.
Quo vadis, lídršite?
V lednu a únoru jsem na LinkedIn psal sedmidílný seriál na téma Očekávání od lídra v 21.století. Vycházel jsem z článku od Gallupu z předcovidového roku 2019 a revize z 2021 a zmapoval jsem sedm oblastí, ve kterých by měl lídr aktivně vystupovat, pojmenoval případná úskalí a také možné cesty, jak toto očekávání druhých naplnit. A to mě přivedlo na myšlenku napsat článek, který by se na leadership podíval z té druhé stránky. Tedy leaderSHITU (nebo krásně česky lídršitu). Soubory chování a přístupů, které jsou přesným opakem toho, jak bychom dnes měli/chtěli fungovat a tvořit moderní, lidské organizace, které umí pracovat se silnými stránkami lidí, jejich rozličnými osobnostmi a dovednostmi, přístupy a způsoby uvažování. Jak poznáte lídršit v praxi? Jak rozpoznáte, že vás vede člověk, který spadl do žumpy lídršitu? A co když vy sami vedete lidi - co vidíte, když se podíváte do zrcadla?
Pět zdrojů komunikačního nesouladu
Když učím své klienty mluvit anglicky, často narážíme na jeden z jejich typických strachů: „Co když mi druhá strana nebude rozumět?" Obava z jazykové bariéry je na místě, dokáže nám někdy pěkně zavařit. Když ale mluvíme všichni stejným jazykem, měla by být míra nedorozumění velmi nízká až nulová, ne? Když se nad tím zamyslíme, není to tak. I v situacích, kdy mluvíme s jiným rodilým mluvčím češtiny nebo jiného našeho rodného jazyka, který ovládáme perfektně, pozoruhodně často se stává, že si neporozumíme a potom řešíme vysvětlování, dodatečný kontext a snažíme se druhému vysvětlit, co jsme naším sdělením vlastně mysleli. Na vině je komunikační nesoulad. O co se jedná a jak se mu můžeme vyhnout?
Trénujte mezilidskou komunikaci s pomocí AI nástrojů
Rozšíření AI nástrojů může budit dojem, že mezilidská komunikace brzy nebude potřeba. V dnešní digitální éře je však komunikace klíčová. Ať už se jedná o profesní život, osobní vztahy, nebo online interakce, efektivní komunikace nám umožňuje dosahovat cílů, budovat si pevné vazby a žít spokojenější život. Díky AI dnes existují nástroje, které nám pomohou naše komunikační dovednosti posunout na další úroveň. Stačí jen chtít. Mezi ty nejrozšířenější patří nástroje generativní umělé inteligence jako Gemini od Google nebo ChatGPT od OpenAI. Tyto nástroje, poháněné umělou inteligencí, dokáží simulovat lidskou konverzaci a poskytovat nám cennou zpětnou vazbu na naše komunikační styly.
Vyšplhejte po žebříku úsudků k lepším závěrům
Kolik je jedna a jedna? Možná bez zaváhání řeknete, že dvě, a možná vás i dnes stejně jako v dětství udiví, že správná odpověď není takhle jednoznačná. Jedna a jedna totiž může být i 11. Co je to za blbost? To přece nedává smysl!? Ale ano. Dává. Když se na otázku podíváte pořádně. Tohle je jen jeden z příkladů hádanek, které jsme si navzájem rádi dávali hlavně jako děti. Jak jsme se ale mohli nechat tak nachytat i teď, když jsme dospělí a rádi o sobě uvažujeme jako o životem protřelých a zkušených?
Čtyři komunikační přešlapy, kterými spolehlivě odradíte každého kandidáta
Přilákat talentované kandidáty se v posledních letech stává poměrně náročnou disciplínou. Když už se do toho pustíte, dbejte na to, abyste své potenciální kandidáty zbytečně neodradili během výběrového řízení. V tomto článku se podíváme na čtyři nejčastější komunikační přešlapy, které k tomu mohou vést.
VIDEO: Malé experimenty jako klíč k růstu
Změnu vnímáme jako něco velkého. Je to v našich očích taková magie. Najednou si všimneme, že se člověk, kterého dobře známe, chová úplně jinak. Najednou třeba při konfliktu nekřičí, ale mlčí. Nebo si klademe otázku, jak se to stalo, že náš soused má najednou, jakoby ze dne na den o deset kilo míň?! Změna se ale skutečně neděje přes noc. K opravdové a trvalé změně, zejména pokud přijde na změnu vzorců chování, dochází vždy postupně po malých částečných úpravách. To, jak změnu vnímáme jako něco velkého, nás činí méně odvážnými se do ní pustit. V říjnu měl náš Šimon možnost vystoupit na TEDx konferenci na své Alma Mater UNYP v Praze a představit publiku v rámci svého talku koncept malých experimentů a toho, proč jsou klíčem ke smysluplnému a udržitelnému růstu. A to je rozhodně An Idea Worth Spreading. Tak nečekejte a hned si ho pusťte!
Jak (ne)mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat
Mluvení před publikem je velká věda. O dost větší, než by se mohlo zdát. A je úplně jedno, zda prezentujete kolegům výsledky svého týmu, přednášíte návrh před boardem, nebo mluvíte k publiku na konferenci. Máte skvěle připravenou prezentaci, kvalitní obsah a spoustu úderných myšlenek, které chcete předat. Bylo by škoda tohle všechno kompletně zabít špatnou formou. Ale vězte, že přesně tohle se děje až překvapivě příliš často. Určité formě veřejného mluvení se nevyhne téměř nikdo z nás. A pokud náhodou máte práci, při které nepotřebujete souvisle dlouhodobě mluvit k větším skupinám lidí, ani tak článek ještě nezavírejte. Existují totiž určité nešvary, které se promítají i do běžné konverzace a činí z našeho projevu pro posluchače někdy až nepříjemnou záležitost. Na co si tedy dát pozor a jak mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat?
Motivace, disciplína a jak nás ženou vpřed
Slova jako cíl, plán, nebo ukazatel pokroku patří dnes do slovníku asi každého z nás. Je jedno, jestli působíte ve výrobě, pracujete v kanceláři, vlastníte firmu nebo teprve studujete. Všichni víme, že je důležité vědět, kam jdeme, protože tím minimalizujeme riziko, že náš čas a úsilí vynaložíme zbytečně. Správně stanovený cíl je ale teprve začátkem cesty. Je důležité zajistit, abychom se na ni nejenom vydali, ale abychom na ní setrvali, drželi tempo a hýbali se, byť někdy pomalu, ale jistě směrem k vytoužené destinaci. Jakmile už se na cestu vyprávíme, velkou roli v našem setrvání na ní hrají motivace a disciplína. Dvě síly, které nás pohání kupředu, i když každá trochu jiným způsobem. Nevyplatí se spoléhat jen na jednu z nich, lepší strategií je seznámit se s oběma a umět je účelně využívat podle situace.
(Ne)komunikace ve firmě
Jak byste ohodnotili komunikaci ve svém týmu nebo celé firmě? Možná si říkáte, že funguje skvěle. Máte nastavené komunikační kanály, všichni znají společné dohody jak a kde co řešit a když někdo bude mít dotaz, dveře jsou otevřené. Stačí se zeptat. Možná to ale není všechno tak jednoduché. Co když se vaši lidé bojí otázku vznést? Mají snad strach z vás jako lídra? Odpověď nejen na tuto otázku v dnešním článku přináší Maja Bourková, rozmotávač myšlenek a průvodce podvědomím pro osobní i profesní život. Koučka a facilitátorka firemních kruhů, která se specializuje mimo jiné i na práci s emocemi ve firmě.