O tyrkysových firmách, mentoringu a řízení lidí
Jak ale říká Branson: “Pokud vám někdo nabídne úžasnou příležitost, ale vy si nejste jisti, zda ji zvládnete, řekněte ano…”
- mentoringu
- interní komunikaci
- tyrkysovkách a vedení týmů
- školství (nejsem expert, takže jen osobní názory)
A stihli jsme i nakousnout kompetenční modely.
Lukáš si na mě připravil i několik situačních her, ve kterých mě hezky podusil. Snažili jsme se pak společně najít, jak se v takových situacích zachovat nebo z nich vyjít co nejlepším možným způsobem.
Rozhovor si můžete poslechnout (a je i s videem) na You Tube.
Další zajímavé články? Máme:
Psychologické bezpečí #2: Konkrétní a funkční tipy, jak na něj
V předchozím článku jsme psali o tom, co je to psychologické bezpečí a proč je opravdu dobré se jím v organizaci zabývat. V tomto pokračování se podíváma na ryze praktické tipy, které vám pomohou psychologické bezpečí ve vaší firmě rozvíjet. Co tedy můžete dělat pro to, aby se lidé ve vaší firmě cítili dobře a bezpečně natolik, aby mohli upřímně a otevřeně sdílet svoje názory, pocity a myšlenky?
Psychologické bezpečí #1 Co to je a proč je důležité
Máte pocit, že můžete v týmu otevřeně hovořit o svých názorech? Můžete třeba vyjádřit nesouhlas, aniž by vás za to někdo potrestal nebo váš názor shodil? Pokud tomu tak není, pak vám v týmu chybí právě psychologické bezpečí. Psychologické bezpečí znamená, že se každý z nás v týmu nebojí přiměřeně riskovat, dělat chyby a rozhodnutí, nést jejich následky, pokládat otázky a říkat, že něco neví, nabízet své pohledy beze strachu z odsouzení, posměchu, nepřizpůsobivosti nebo nekompetence. Jinými slovy, tým není postaven na systému strachu.
Jak se mění vztahy mezi firmami a zaměstanci, aneb nový normál na pracovním trhu
Svět módy není jediný, ve kterém se vyplatí sledovat aktuální trendy. Pracovní trh má také své významné hybatele a těm se musí každá firma více či méně přizpůsobit. Jsou to prostě pravidla hry, která se dynamicky mění v závislosti na mnoha aspektech. Takže pokud nechcete na pomyslnou střídačku, je lepší mít se na pozoru. Bezprecedentní období pandemie zbouralo poslední zbytky starých struktur a generace Z, která pomalu vstupuje na trh práce a brzy bude tvořit většinu dostupné pracovní síly, vznáší otázku „kdo tady vlastně potřebuje koho?“.
Oceňujte, bohatě se vám to vrátí
Proč je tak těžké chválit? Odpověď není tak složitá. V podmínkách naší kultury je naším základním nastavením kritika. Tedy identifikace a zlepšení toho, co nefunguje, ne zlepšování toho, co funguje dobře a „jak má“. Kritika je pro nás přirozený nástroj komunikace. Saháme k ní vědomě i nevědomě prakticky ve všech situacích a z mé zkušenosti mentora dnes již desítek lidí, je to běžná praxe ve všech typech a velikostech organizací. To ale neznamená, že je nejefektivnější.
Co je sebehodnota a z čeho vychází?
Velmi často se podceňuje, jak velký význam má náš pocit sebehodnoty pro naše životní štěstí a psychické zdraví. Ve velké míře se naše chování točí kolem pocitu sebehodnoty. Zkrátka podle toho, jak moc se máme nebo nemáme rádi. Jak moc jsme sami v sobě šťastní nebo nešťastní. Lidé, kteří mají nízké sebehodnocení, trpí špatnými náladami, nízkou psychickou odolností, malou motivací. Na druhé straně kráčejí životem ti, kdo jdou odhodlaně dosáhnout životního štěstí, spokojenosti a to všechno v klidu a jistým krokem. Kam patříte vy? A dá se to změnit?
Odmítat byznys v B2B? Proč a jak na to.
Je důležité se v byznyse naučit říkat NE, abychom si udrželi zaměření, kvalitu služeb i ziskovost. V tomto rozhovoru se dozvíte, proč je důležité v B2B byznyse odmítat poptávky, který nepatří do vašehocore byznysu. A také, jak to dělat.
Jak mluvit tak, aby nám druzí rozuměli
Pokud si přejete kvalitní vztahy, jistě budete souhlasit se starým známým klišé, které nám říká, že komunikace je klíč. A aby tedy naše vztahy s druhými byly dobré, měly by i naše rozhovory mít nějakou kvalitu. To se ale mnohem snáze řekne, než udělá. A i pokud máme z konverzace dobrý pocit, ještě to neznamená, že to tak vnímá i druhá strana. Komunikace je prostě věda.
Proč a jak se stát lepším komunikačním partnerem
Na konverzaci jsou stejně jako na tango potřeba dva lidé. Možná to vyznívá logicky, přece si nebude člověk sám mluvit jen tak pro sebe, že? Když se ale na rozhovory, které vedou ostatní kolem vás nebo vy sami podíváte detailněji, možná budete nemile překvapeni. To, že proti sobě fyzicky stojí nebo sedí dva lidé totiž neznamená, že jsou oba v tomto procesu komunikace plně přítomni. Naprostá zainteresovanost v konverzaci je ale základní podmínkou její konstruktivnosti.
Zlost, vztek a frustrace: k čemu jsou a proč se s nimi učit pracovat
Co pro vás znamená mít vztek? Naštvat se a přejít to? Nebo se vám tep zvedne na stopadesát za minutu, rozšíří se zorničky, zrudnou tváře, potí se vám ruce? Pro některé z nás vztek znamená dokonce i ztrátu sebekontroly. Doslova neschopnost se ovládnout. A nemít kontrolu nad vlastní hlavou člověka často přivádí do svízelných situací. Nejeden z nás potom lituje svého jednání, které zraňuje nejen naše okolí, ale především nás samotné. Naší vlastní sebehodnotu.
Posloucháte nebo nasloucháte? A skutečně na tom tolik záleží?
Na komunikaci můžeme pohlížet z různých směrů. Najdou se i tací, kteří se diví tomu, proč se jako Mindset Mentors na komunikaci tak úzce zaměřujeme. Mluvit přece umíme všichni, ne? To sice ano, ale zdaleka to ještě neznamená, že si dokážeme s někým opravdu kvalitně popovídat. Být dobrým komunikačním partnerem je velké umění, které stojí na několika pilířích. Jedním z nich je aktivní naslouchání. Pro opravdu kvalitní konverzaci je totiž úplně stejně důležité, jako naše schopnost umět se vyjádřit.
Změny – proč se jich bojíme a co může přinést jejich přijetí
Podzim je tu a i když se potýkáme s mnoha těžkostmi, snad nás aspoň nečeká další půlrok v lockdownu. To znamená, že se po dvou a půl letech ad hoc řešení nečekaných situací a balancování na vlnách nejistoty budeme moct vrátit k tomu, jak jsme to dělali vždycky. Hurá. Anebo ne?
Hybrid přichází. Co to pro nás znamená?
Držet prst na tepu doby se vyplácí a nejinak tomu je i v oblasti způsobu výkonu práce. Nelze si nevšimnout, že vpřed se čím dál víc dere hybridní model práce. Není divu. Málokdo si dokáže představit, že bychom se plně vrátili do toho, co jsme znali z roku 2019 a přišli o některé nesporné přínosy práce z domova. Zároveň ale nelze ignorovat nevýhody plně remote režimu. Chtělo by to prostě od každého trochu.