Co je a co není empatie

Dnes se setkáte s různými definicemi empatie, které se budou lišit v závislosti na tom, koho se zeptáte. Není to ale jen další buzzword, který v posledních měsících oblažuje sociální sítě.

Je to klíčová lidská schopnost, která nám umožňuje porozumět a vcítit se do toho, co prožívá druhý člověk. A v tomto rychlém, komplexním a často asynchronním světě nabývá o to větší důležitosti.

To, že jsem empatický opravdu neznamená, že čtu lidem myšlenky a vím přesně, jak se cítí. Co ale umím, je porozumět jejich zkušenosti, postavit se na jejich místo, představit si emoce, které bych prožíval v jejich situaci a díky tomu umět lépe navázat vztah a třeba nabídnout to, co ten druhý potřebuje.

Druhy empatie

Vězte, že empatie není o tom, abychom se snažili chodit v botách druhých lidí, ale spíše o tom, abychom pochopili, jak se cítí, když v těch botách chodí. Empatie není zaměřená na směrem ke mně – nejde o to, jak bychom se cítili a reagovali, kdybychom byli na místě druhého. Jde o porozumění tomu, co druhý člověk cítí. Abychom to dokázali, musíme odložit naše vlastní ego, hodnotový systém a hlavně naše vlastní emoce​. A to je opravdu těžké (mluvím z osobní zkušenosti). 

Psycholog Daniel Goleman empatii rozděluje na tři kategorie (1) a to 

• Kognitivní empatii -  tedy schopnost vnímat a pochopit, jak se druhý člověk cítí a co si může myslet. Je to aktivní, vědomý proces, který nás činí lepšími komunikátory, protože nám pomáhá navazovat vztah a vytvářet prostor, který může druhý naplnit svým vnitřním světem.

• Emocionální empatii -  (též afektivní empatie) je schopnost sdílet pocity druhé osoby. Někteří ji popisují jako „tvou bolest v mém srdci“. Tento typ empatie pomáhá budovat emocionální vazby s druhými lidmi.

• Empatickou účast - (neo také Soucitná empatie) přesahuje pouhé porozumění druhým a sdílení jejich pocitů, vede tedy ke skutečné akci, otevření se druhému a nabídnutí účasti na jeho či jejích emocích.

Takže když mluvíme o empatii, mluvíme o schopnosti chápat a cítit emoce druhých lidí (2). Ale jak můžeme empatii rozvíjet? Je to něco co lze naučit, nebo je to schopnost, kterou máme, nebo nemáme? 

Jak se ukazuje, empatie je do jisté míry intuitivní - ale to je jen polovina příběhu. Empatii je také možné rozvíjet a učit se jí jako dovednost.

Co empatie NENÍ

Pojdmě se nyní zaměřit na některé běžné omyly a chybné představy, které lidé o empatii mívají. 

První mylná představa je, že empatie je projev slabosti (3).

Někteří lidé mohou považovat veřejné projevování emocí za empatii a mohou to chápat jako slabost. Ale pozor na zjednodušené vnímání, empatie není o tom být emocionální.

Být emocionální neznamená, že rozumíte pocitům druhých, nebo dokonce svým vlastním. Nadměrná emocionalita je spíše znakem toho, že své vlastní emoce pod kontrolou nemáte (1,2). Porozumění svým emocím a motivům vede k lepší sebekontrole a zároveň vám to umožní trénovat zaměření pozornosti na druhého a rozvíjet tak svou dovednost kognitivní i emocionální empatie.

Můžete se stát lepším lídrem, protože rozumíte, jak se vaši lidé cítí, co potřebují a jak na ně nejlépe reagovat. Můžete se stát lepším rodičem, partnerem nebo přítelem, protože rozumíte tomu, jak se vaši blízcí cítí, a můžete jim poskytnout podporu, kterou potřebují. Jednoduše řečeno, můžete se stát lepším člověkem (4). 

Další běžná mylná představa je, že empatie znamená souhlas s tím, co ten druhý říká nebo prožívá. Jakési posvěcení, protože když nekonfrontuji, neprojevím odpor, tak to automaticky znamená souhlas. Tak to ale není, byť některým lidem se to tak může jevit a kladou rovnítko mezi empatii a sdílení hodnot a názorů druhého člověka.

Ve skutečnosti empatií projevujete to,  že rozumíte motivaci druhého, dáváte najevo zájem o jeho svět a nerozporujete, že to tak druhý má a prožívá. To ale neznamená, že s tím souhlasíte (1).  

Mnoho lidí si také může myslet, že empatie je totéž co hodnocení.  Nasloucháme a říkáme druhému, co si o tom myslíme, jestli je to takové nebo takové. Pravá empatie je od soudů a nálepek oproštěna, protože je zaměřena na druhého a ze svého světa se do ní snažíme nepřidávat nic navíc.

Například, když si vyslechnete něčí složitou situaci a reagujete „To ses rozhodl dobře“, tak to je hodnocení. Empatická reakce by zněla spíše takto „Vnímám, že to pro tebe nebylo lehké se rozhodnout.“ (1)

Takže, empatie není slabost. Ve skutečnosti je to něco, co nás může udělat silnějšími a efektivnějšími ve všem, co děláme. Empatie nám umožňuje být lepšími lidmi a lépe sloužit ostatním (3).

Jak empatii rozvíjet

Jak tedy empatii správně rozdílet? Zde je hned pět tipů:

Jsme od přírody vybaveni (někdo lépe, někdo hůře) schopností číst pohyby a výrazy obličeje druhých lidí a dekódovat, jaké pocity se za nimi skrývají. Vytváříme tak kvalifikované odhady, které vylepšujeme tím, jak sbíráme zkušenosti (hlavně učením se z chyb). Ne vždy jsou tyto odhady správné – podléháme zkreslením, domněnkám, některé projevy mohou být mnohoznačné… vyplatí se tedy o svých odhadech pochybovat, kriticky nad nimi uvažovat a nespoléhat se na svůj úsudek „já to vím“ (4). 

Při konverzaci se zaměřte na druhého. Nepřemýšlejte o tom, co řeknete dále, ale snažte se plně porozumět tomu, co druhá osoba říká. Buďte u ní, pokládejte otázky, abyste lépe pochopili jejich pohled, projevte zájem. Více o aktivním naslouchání si přečtěte zde v našem článku.

Zkuste rozpoznávat a pojmenovávat své vlastní emoce. Tím, že vědomě pracujete se svým slovníkem emocí a potřeb a pěstujete dovednost lépe rozpoznávat emoční stavy a jaké v nich prožíváte (nenaplněné) potřeby, také trénujete schopnost vcítit se do druhých či jim pomocí otázek a přijetí nabídnout prostor pro pojmenování jejich emocí a potřeb (2). Velmi vám v tom mohou pomoci kartičky emocí a potřeb z dílny Nenásilné komunikace - ke stažení zde.

V konverzaci se soustřeďte na to, co vám druhý říká a ve kterých chvílích se vám v hlavě „spustí proces hodnocení“ a máte potřebu to, co slyšíte, nějak ocejchovat, zaškatulkovat, prostě přiřadit tomu kvalitu. Přijměte, že se to děje, a myšlenku poté odložte s vnitřní promluvou „to teď není důležité“.

Trénujete tím schopnost odložit nejen samotné onálepkování situace/člověka, ale také přerušíte případný vzorec „nabízím rady a řešení, o které si nikdo neřekl“ nebo „začnu mluvit o sobě a své zkušenosti v takové situaci“. Ani jedno z toho není empatie.

Zaměřte pozornost na pocity a potřeby druhé strany a využijte tip #2.

Když nasloucháte druhému, který vám sděluje situaci nebo zkušenost, která pro něj byla náročná, emočně vypjatá či vyjadřuje nějakou nenaplněnou potřebu, zkuste si pro sebe zvědomit podobný prožitek a přivolat si tak pocity, které jste v ten moment cítili. Pomůže vám to se lépe vcítit a mít tak ucelenější představu, jak by to druhá strana mohla teď v hlavě mít (podtrhuji slovo „mohla“).

Jak můžeme vidět, empatie je komplexní a hluboký koncept, který se týká mnohem více než jen „cítění“ toho, co cítí druhý. Empatie je o pochopení, o kladení sebe do pozice druhého, aniž bychom museli sdílet jeho názory nebo postoje. Je to cesta, kterou můžeme vyrazit k lepšímu porozumění a větší toleranci v naší společnosti.

Nicméně, jak jsme také viděli, existují mnohé omyly a nedorozumění ohledně toho, co empatie skutečně je a není. Doufám, že vám tento článek pomohl získat jasnější představu toho, co empatie skutečně znamená. Pamatujte, že každý krok směrem k empatii je krokem směrem k lepšímu světu. 

Jděte a

Změňte to.

Chcete své komunikační dovednosti rozvíjet dál nebo jen poradit?

Zamluvte si s námi online konzultaci.

Probereme vaši situaci, potřeby a společně najdeme cestu vpřed.

Autor článku: Šimon Steffal

Zdroje:

(1) Goleman, D. (2006). Emotional Intelligence: Why It Can Matter More Than IQ. 
(2) Ekman, P. (2007). Emotions Revealed, Second Edition: Recognizing Faces and Feelings to Improve Communication and Emotional Life. 
(3) Brown, B. (2010). The Power of Vulnerability. TED Talks.  
(4) Seligman, M. (2006). Learned Optimism: How to Change Your Mind and Your Life.

Další zajímavé články? Máme:

Změňte to.