Zvenku to často vypadá skvěle.
Jste spolehliví. Makáte. Berete si úkoly navíc. Odpovídáte rychle a ostatní se na vás můžou vždycky obrátit.
Jenže pak zavřete notebook… a práce pokračuje dál.
V hlavě.
Přemýšlíte, co jste nestihli.
Co jste mohli udělat líp.
A když konečně na chvíli nic neděláte, místo odpočinku přijde zvláštní neklid.
Takže jdete zase radši něco dělat.
A tady někde přichází správná chvíle zeptat se sám sebe: „Jsem jen ambiciózní, nebo se ze mě pomalu stává workoholik?“
Ne každý, kdo pracuje hodně, je workoholik.
A ne každý, kdo má vysoké cíle, má hned problém.
Ambice sama o sobě není špatná. Pomáhá nám růst, učit se a posouvat věci dopředu.
Jenže práce se může postupně stát způsobem, jak si potvrzovat vlastní hodnotu, tlumit neklid nebo se vyhnout nepříjemnému tichu v hlavě.
V tomto článku se podíváme na to, co je to workoholismus, jak ho odlišit od zdravé ambice a jak si v sobě pěstovat zdravější vztah k práci.
Co je to workoholismus a jak se liší od ambice
Slovem „workoholik“ dnes mácháme dost volně.
Někdo párkrát zůstane v práci déle a hned o něm spolupracovníci řeknou, že je workoholik. Někdo má vysoké cíle, práce ho baví, rád se posouvá, a okolí ho za workoholika označí taky.
Jenže hodně pracovat ještě automaticky neznamená být workoholik.
A pokud jste tenhle termín v minulosti nadužívali taky, nemusíte se cítit provinile. S přesnou definicí workoholismu si dlouho lámali hlavu i samotní výzkumníci.
Odbornice Katarzyna Wojdyło na to upozorňuje poměrně výmluvně už v názvu své práce: „Workaholism does not always mean workaholism…“ Tedy jednoduše řečeno: workoholismus ne vždycky znamená workoholismus. (1)
Paráda. Teď jsme si to vyjasnili.
Ale vážně.
Zdravě ambiciózní člověk může pracovat hodně. Klidně víc, než by bylo ideální.
Může si brát náročné projekty, přemýšlet nad prací i po cestě domů a občas sedět u notebooku déle, než původně plánoval.
Rozdíl je v tom, že z práce pořád převažuje pozitivní pocit.
Smysl.
Zájem.
Radost z dobře odvedené práce.
U workoholismu je emoční bilance jiná.
Psychologie ho často popisuje jako kombinaci vysokého pracovního nasazení, vnitřního nutkání pracovat a nízkého potěšení z práce. Jinými slovy: člověk pracuje hodně, něco ho do práce tlačí, ale skutečné naplnění z ní mizí.
Podle Shimazu et al. se workoholismus od vysoké pracovní angažovanosti liší právě emočním laděním.
U workoholismu převažují negativní emoce, zatímco u ambice/angažovanosti je vysoké nasazení spojené spíš s pozitivním prožíváním práce. (2)
Workoholik tedy není nutně člověk, který miluje svou práci.
Jedná se spíš o člověka, který neumí přestat, i když mu práce postupně zasahuje do zdraví, vztahů nebo osobního života.
Ne proto, že by ho to celé naplňovalo.
Ale proto, že když přestane, objeví se neklid, vina, tlak, strach nebo pocit, že toho nedělá dost.
Postupně se z toho může stát závislostní vzorec.
Hranice mezi ambicí a workoholismem tedy neleží jen v počtu odpracovaných hodin. Leží hlavně v tom, jaký vztah k práci máme dlouhodobě.
3 nejčastější příčiny workoholismu
Velká studie na více než 4 300 zaměstnancích ukázala, že riziko závislosti na práci je vyšší u lidí s nižší sebehodnotou a vysokým perfekcionismem. Důležitou roli přitom hraje i maladaptivní ruminace – opakované přemílání chyb, obav a nepříjemných scénářů v hlavě. (3)
Jiný výzkum zároveň potvrzuje, že tzv. work craving, tedy nutkavé „hnaní se za prací”, souvisí s perfekcionismem a nízkou sebehodnotou. (4)
Mechanismus je to v principu jednoduchý: když člověk odvozuje svou hodnotu hlavně od výkonu, potřebuje si neustále dokazovat, že na vše stačí.
To zvyšuje tlak na dokonalost, strach z chyb i vnitřní stres.
A práce se postupně stává způsobem, jak tyhle emoce na chvíli utišit.
#1 Nízká sebehodnota
Když člověk hluboko uvnitř věří, že má hodnotu hlavně tehdy, když něco zvládá, dodává a zachraňuje, práce se snadno stane hlavním zdrojem jeho sebehodnoty.
Každá chyba, pomalejší den nebo negativní zpětná vazba se pak neprožívá jako běžná pracovní situace, ale jako osobní selhání.
A tak člověk přidá.
Pracuje déle, víc kontroluje a hůř odpočívá.
Volné chvíle tak radši vyplňuje prací, i kdyby nemusel.
#2 Perfekcionismus
U workoholismu se často objevuje maladaptivní perfekcionismus, což je strach z chyb, potřeba uznání, přehnané nároky na sebe a pocit, že jakékoli selhání znamená, že nejsem dost dobrý.
Člověk pak nevnímá zvolnění jako odpočinek, ale jako riziko.
Co když ztratím respekt ostatních, když zpomalím?
Udělám si čas na odpočinek až po dalším povýšení.
Co když si někdo všimne, že nejsem tak schopný/á, jak se zdám?
A přesně takhle se perfekcionismus tváří jako vysoký standard, i když ve skutečnosti často jen drží člověka v permanentním napětí.
#3 Úzkosti a ruminace
Třetím faktorem je úzkost a ruminace – neustálé přemílání toho, co se stalo, co se mohlo stát a co by se mohlo pokazit příště.
Můžou vás pronásledovat myšlenky typu:
Mohla jsem to udělat lépe.
Co když jsem něco přehlédla?
Musím zítra udělat XYZ.
Každý tyhle myšlenky někdy máme. Hlavně u náročných projektů, které nám lezou do hlavy ještě večer před spaním.
Horší je, když se z toho stane běžná součást dne.
Práce pak může fungovat jako rychlý způsob, jak úzkost na chvíli utišit.
Krátkodobě přinese úlevu.
Dlouhodobě ale posiluje cyklus, ve kterém se člověk učí zvládat neklid dalším výkonem.
A tím se kořen problému neřeší.
Co s námi workoholismus dělá
Workoholismus dříve nebo později zasahuje psychiku, tělo i vztahy s ostatními.
Psychicky bývá spojovaný s emočním vyčerpáním, vyšší mírou stresu, úzkostnými a depresivními příznaky i horší schopností od práce mentálně odstoupit.
Člověk může navenek fungovat, plnit úkoly a působit výkonně, ale uvnitř dlouhodobě jede na dluh.
Dopad se ale neprojevuje jen v hlavě.
Workoholismus souvisí také se spánkovými potížemi, vyhořením a stavem, kdy práce začne výrazně zasahovat do vztahů a osobního života.
Na fyzické úrovni se mohou objevovat i muskuloskeletální obtíže jako bolesti zad, krku, ramen nebo končetin.
Jaký má workoholismus dopad na týmy?
Workoholik se v práci může jevit jako hrdina, který zachraňuje deadliny, odepisuje o půlnoci a nikdy neřekne ne.
Ale tím se nenápadně nastavuje norma, že takhle by měli fungovat všichni.
Vyčerpaný člověk navíc bývá podrážděnější, hůř naslouchá a snadněji vstupuje do konfliktů.
Ostatní se pak mohou cítit pod tlakem, že musí držet stejné tempo, i když své úkoly plní svědomitě a jen si hlídají zdravé hranice.
Výsledkem je tým, který postupně ztrácí energii, kreativitu i důvěru.
A bez toho se dlouhodobě dobrý výkon staví těžko.
Jak firmy nenápadně živí workoholismus
Workoholismus nevzniká jen tak zbůhdarma.
Posiluje ho firemní kultura, která navenek mluví o work-life balance, ale v praxi odměňuje hlavně ty, kteří jsou dostupní i mimo pracovní dobu.
(Pokud vás zajímá, jak to chodí u nás, přečtěte si náš článek o fireMMní kultuře.)
Problém nejsou jen přesčasy. Problém jsou nepsaná pravidla.
Když všichni odpovídají po večerech, nový člověk rychle pochopí, že offline po pracovní době se sice oficiálně smí, ale kulturně se to úplně nenosí.
Největší roli v tom ale hrají lídři.
Ne nutně tím, co říkají, ale tím, co sami modelují.
Pokud manažer posílá maily v noci, nebere si dovolenou, oceňuje hlavně rychlost a dostupnost a u odpočinku ostatních protočí oči, nastavuje standard, který se v týmu snadno začne kopírovat.
Workoholický lídr může krátkodobě lidi vyburcovat k výkonu.
Jenže výzkumy ukazují i druhou stranu téže mince – workoholismus nadřízených může zvyšovat vnímanou pracovní zátěž, interpersonální konflikty, emoční vyčerpání i chuť lidí odejít. (5) (6)
Firmy tak nevědomky živí přesně to, co jim pak škodí – přetížení, podrážděnost, horší spolupráci a menší ochotu mluvit otevřeně.
Připadá vám, že si v týmu nerozumíte? Konkrétní tipy najdete i v našem článku o (ne)komunikaci ve firmě.
Otestujte se!
Tenhle krátký dotazník berte spíš jako pomůcku k zamyšlení než jako diagnózu.
Neřekne vám, jestli jste, nebo nejste workoholik. Může vám ale pomoct podívat se na svůj vztah k práci o něco střízlivěji.
Zkuste si upřímně odpovědět na následující:
- Dokážete si od práce odpočinout bez pocitu viny?
(Schopnost regenerace a mentálního „vypnutí.“) - Dokážete mít dobrý pocit z práce sami od sebe, nebo potřebujete spíš slyšet chválu od ostatních?
(Vnitřní jistota vs. závislost na externí validaci.) - Pracujete hlavně proto, že chcete, nebo proto, že máte pocit, že musíte?
(Vnitřní motivace vs. tlak a nutkání.) - Co za myšlenky a emoce se ve vás spustí, když něco nevyjde nebo zpomalíte?
(Zdravé zvládání chyb vs. sebekritika a ohrožení vlastní hodnoty.) - Saháte po práci i ve chvíli, kdy jste ve stresu nebo úzkosti?
(Používáte práci jako způsob, jak regulovat emoce?) - Pracujete na věcech, které mají skutečný dopad, nebo si práci někdy vytváříte jen proto, abyste byli pořád zaneprázdnění?
(Smysluplný výkon vs. „busy work“ jako únik.)
Tak co, jak se v těchto otázkách vidíte?
Pokud u více otázek převažují pocity tlaku, nutkání nebo neschopnosti vypnout, může to být signál, že stojí za to se na svůj vztah k práci podívat blíž.
Neděste se ale, pokud se v tom poznáváte víc, než byste chtěli.
Díky neuroplasticitě víme, že naše návyky a vzorce nejsou vytesané do kamene. Můžeme je postupně měnit k lepšímu.
3 tipy pro lepší vztah k práci
#1 Prioritizujte proaktivně, ne reaktivně
Workoholik často nepracuje podle skutečných priorit, ale podle toho, co právě nejvíc tlačí: blikne nový e-mail, pípne zpráva od klienta a objeví se další „drobnost“, kterou někdo potřebuje hned.
Nejde o to ignorovat běžný provoz. Jde o to nenechat ho řídit celý den.
Na začátku dne si proto ujasněte, co je opravdu důležité a co je jen operativa, která může počkat na svůj čas.
U nových požadavků se ptejte:
„Je to potřeba řešit teď, nebo mi to jen na chvíli uleví od pocitu, že bych měl/a pořád něco dělat?“
Co může počkat, dejte do pozdějšího bloku v kalendáři.
Co nemusíte dělat vy, delegujte.
Ne každé nutkání je pracovní urgence.
#2 Plánujte odpočinek stejně vážně jako práci
Práce umí být zrádně odměňující.
Splněný deadline. Pochvala. Nový klient. Uznání od šéfa.
Všechno to jsou momenty, které si mozek spojuje s odměnou, motivací a dobrým pocitem.
U workoholismu pak může vzniknout nepříjemná smyčka: čím víc výkonu, tím víc krátkodobé úlevy nebo potvrzení své hodnoty.
A čím víc si na tohle mozek zvyká, tím hůř snáší chvíle, kdy se „nic neděje“.
Proto může obyčejná procházka, čtení nebo večer bez telefonu působit až nesnesitelně nudně.
To známe.
Jenže právě to je signál, že nervový systém potřebuje znovu zažít klid bez okamžité odměny.
Berte to jako u sportu. Pořádný trénink dává smysl jen tehdy, když k němu patří regenerace. Bez ní už to není disciplína, ale cesta ke zranění.
U práce je to podobné.
Pokud si v kalendáři blokujete schůzky, deadliny a soustředěnou práci, začněte si stejně vážně blokovat i volno.
Zkuste jít na procházku, dát si oběd venku, začít s meditací nebo dechovým cvičením.
Dobré je i růst mimo práci, třeba skrze nový koníček nebo fitness.
#3 Pracujte s vnitřním kritikem
Neberte svého vnitřního šikanátora tak vážně.
Radši to dodělám hned.
Když to nepohlídám já, tak nikdo.
Jestli udělám chybu, budou si myslet, že na to nemám.
Tyhle myšlenky působí jako fakta. Často jsou to ale spíš naučené vzorce ze strachu, perfekcionismu nebo nízké sebehodnoty.
Podobně jako v kognitivně-behaviorální terapii si jich zkuste nejdřív všimnout a pak je zpochybnit:
- Je to fakt, nebo obava?
- Má práce na tomto úkolu v tenhle moment opravdu smysl, nebo ji chci dělat jen z nutkání?
- Jaké je reálné riziko toho, že to neudělám hned?
- Co bych poradila kolegovi ve stejné situaci?
Nemusíte se snažit vypnout svého vnitřního kritika navždy. To se většině z nás beztak nepovede.
Cílem je přestat mu automaticky věřit pokaždé, když vás žene zpátky k výkonu.
Závěrem
Možná jste se v článku trochu poznali.
Možná víc, než jste čekali.
Nemusíte si kvůli tomu ale hned lepit na čelo štítek „workoholik“.
Jen možná stojí za to podívat se, jestli vás práce pořád posouvá, nebo už vás tak trochu drží pod krkem.
Ambice jsou skvělá věc.
Jen si dávejte pozor, aby vám nezačaly brát zdraví, klid a život mimo práci. 💛
A pokud podobné vzorce poznáváte i ve své firmě, je dobré se podívat nejen na jednotlivce, ale i na prostředí, ve kterém pracují.
Na našich workshopech a webinářích pomáháme týmům lépe si rozumět, mluvit otevřeněji a nastavovat spolupráci tak, aby se lidem i firmě fungovalo líp.
Změňte to.
Autor článku: Tým Mindset Mentors
Často kladené otázky
1. Co je workoholismus?
Workoholismus je nezdravý vztah k práci, kdy člověk pracuje nad rámec běžných požadavků a má problém od práce mentálně i fyzicky odejít. Nejde jen o počet hodin, ale hlavně o vnitřní nutkání, pocit viny při odpočinku a dopady na zdraví, vztahy a osobní život.
2. Jak poznám, že jsem workoholik?
Varovným signálem může být, že neumíte vypnout, cítíte vinu při odpočinku, pracujete i ve stresu nebo úzkosti a vaše hodnota je silně navázaná na výkon. Workoholik často nepřestává ani ve chvíli, kdy už mu práce zasahuje do jiných částí života.
3. Jaký je rozdíl mezi workoholikem a ambiciózním člověkem?
Ambiciózní člověk může pracovat hodně, ale práce mu převážně přináší smysl, radost a pocit naplnění. U workoholismu převažuje spíš tlak, neklid, vina a strach z polevení. Rozdíl tedy není jen v objemu práce, ale hlavně v tom, co vás k ní žene.
4. Existuje test na workoholismus?
Existují orientační dotazníky, které pomáhají zmapovat vztah k práci. Takový krátký sebereflektivní test máme nahoře v tomto článku. Nejde ale o diagnózu. V tom případě je lepší promluvit si s terapeutem.
Zdroje
1. Wojdylo, Kamila. (2015). „Workaholism“ does not always mean workaholism…? – about the controversial nomenclature in the research on work addiction. Polish Psychological Bulletin. 46. 10.1515/ppb-2015-0017.
2. Shimazu, A., Schaufeli, W. B., Kamiyama, K., & Kawakami, N. (2015). Workaholism vs. work engagement: The two different predictors of future well-being and performance. International Journal of Behavioral Medicine, 22(1), 18-23. doi:10.1007/s12529-014-9410-x.
3. Kun, B., Takacs, Z. K., Richman, M. J., Griffiths, M. D., & Demetrovics, Z. (2020). Maladaptive Rumination Mediates the Relationship between Self-Esteem, Perfectionism, and Work Addiction: A Largescale Survey Study. International Journal of Environmental Research and Public Health, 17(19), 7332.
4. Serrano-Fernández, M. J., Boada-Grau, J., Assens-Serra, J., Boada-Cuerva, M., & Vigil-Colet, A. (2019). Influence of personality variables, impulsivity, perfectionism, self-esteem and self-efficacy in Work Craving. Anales de Psicología, 35(3), 506–513.
5. Liu, H., Yang, C., & Nüß, I. (2022). How workaholic leadership affects employee self-presentation: The role of workplace anxiety and segmentation supplies. Frontiers in Psychology, 13, Article 889270. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2022.889270
6. Kim, S. L., & Kang, S. W. (2020). The crossover effects of supervisors’ workaholism on subordinates’ turnover intention: The mediating role of perceived workload and interpersonal conflict. International Journal of Environmental Research and Public Health, 17(20), Article 7588. https://doi.org/10.3390/ijerph17207588
