Asertivita. Slovo, které slyšíme všude, ale každý si pod ním představí něco trochu jiného.
Pro někoho znamená umění říkat „ne”, pro jiného je to způsob komunikace představující až odstrašující autoritu.
Jenže asertivita není o tom válcovat druhé hlava nehlava.
Je to způsob, jak komunikovat jasně a s respektem k sobě i druhým. Umění stát si za svým názorem a potřebami, aniž byste přitom šlapali po druhých.
Představte si situaci, kdy na vás kolega nonšalantně hodí svůj úkol, i když je deadline za pár hodin.
A vy na to prostě kývnete.
I když toho o minutu později litujete, nebo to ve vás absolutně vře.
A právě tady vstupuje do hry asertivita.
Ta jemná hranice mezi nechci se hádat a nechci se nechat.
Ve světě, kde se hranice mezi pasivitou a agresivitou rozmazávají rychleji než naše pozornost při třetím Teams callu dne, je asertivita dovedností, kterou stojí za to rozvíjet.
V práci, doma, i v běžných každodenních situacích.
Co je to asertivita?
Základní definice dle APA říká, že asertivita je způsob komunikace, který umožňuje člověku vyjádřit své názory, potřeby a pocity otevřeně a s respektem – bez agrese, manipulace či pasivity. (1)
Zdá se vám tato definice poněkud nejasná?
Nemáme vám to za zlé, realita je totiž o něco složitější.
Většina z nás nikdy nedostala žádný návod na to, jak vypadá zdravě sebevědomé chování.
A tak ani jasně nepoznáme, když někoho asertivního potkáme.
Skvěle to ale vystihla Christine Greene: (2)
Představte si situaci, kdy vidíte člověka, který umí zachovat klid, komunikuje jasně a působí sebevědomě.
A řeknete si: „Ten/ta prostě působí… dospěle.”
Asertivita je schopnost umět mluvit přímo, ale s taktem.
Vyjádřit se upřímně, ale s respektem.
Reagovat rozhodně, ale beze vzteku.
Asertivita totiž není o tom být nejhlasitější, ale o tom být co nejvíc v klidu.
Když tuhle rovnováhu zvládnete, všechno ostatní se začne měnit. Lépe se vám začne dýchat. Více se přizpůsobíte obrazu svému.
Asertivita je zkrátka zdravá dospělost v praxi.
Dovednost, která propojuje sebedůvěru, empatii a odvahu říkat věci na rovinu.
Proč je asertivita důležitá
Asertivita také neznamená jen říkat, co si myslíte.
Je to především o tom žít v souladu se sebou a ctít svou sebehodnotu.
Kolikrát jste v posledních týdnech udělali něco, co jste vlastně nechtěli, jen abyste se vyhnuli konfliktu, odmítnutí nebo trapné chvíli ticha?
Možná jste se omluvili za něco, co vůbec nebyla vaše vina.
A možná jste si pak večer řekli: “Proč jsem to zase udělal/a?”
Každé takové „přizpůsobení se“ je drobný úpadek respektu sám k sobě.
A když se to děje často, promění se v trvalý stres.
Ten, který nejde vypnout ani po zaklapnutí notebooku, protože vám zasahuje do všech aspektů vašeho života.
Dobrá zpráva ale je, že asertivita vám pomůže tenhle vzorec zlomit.
1. Asertivita jako základ zdravých vztahů
Vztahy, kde je přítomná otevřená, asertivní komunikace, bývají stabilnější a méně konfliktní, protože v nich není místo pro hádky, které vznikají z nevyřčeného (nebo příliš agresivního jednání).
Ne nadarmo se říká, že komunikace je klíč. 🙂
Když člověk říká jasně, co potřebuje, dává druhému šanci reagovat férově.
V práci to znamená lepší spolupráci, méně zmatku a víc důvěry.
V osobním životě zase míň výčitek a tichých nocí s hlavou plnou „měl/a jsem radši říct X…”
2. Asertivita a leadership
Asertivita je i jedním z pilířů dobrého leadershipu.
Lídři, kteří dokážou komunikovat jasně, rozhodně, ale zároveň s respektem, si přirozeně získávají důvěru svých lidí.
Asertivní lídr se nebojí nepohodlných rozhovorů, ale vede je způsobem, který lidi posiluje, ne zraňuje.
Podle výzkumu Daniela Amese mají lídři s vyváženou mírou asertivity nejefektivnější styl vedení – zvyšují angažovanost a důvěru týmu, a zároveň snižují stres a konflikty. (3)
3. Prevence stresu
Začátky cesty za asertivitou nejsou jednoduché.
Zvlášť pokud s vámi lidé mávaly roky.
První pokusy o asertivitu mohou působit divně, nepřirozeně, možná až bojácně.
Ale to je v pořádku.
Krátkodobý stres z nového chování je malá daň za dlouhodobý klid.
Jakmile se naučíte otevřeně vyjadřovat, co potřebujete, stres začne klesat.
Protože přestanete dělat věci z donucení, nebo z nutkání, aby vás lidé měli rádi, ale začnete je dělat z rozhodnutí.
Dá se asertivita naučit?
Asertivita není čistě vrozená vlastnost, ale dovednost, kterou můžeme vytrénovat.
Výzkumy potvrzují, že i několik hodin cíleného tréninku dokážou přinést měřitelné změny. (4)
(Pokud se do toho chcete ponořit po hlavě, mrkněte na naše praxí nabité workshopy.)
Lidé jsou po tréninku asertivity méně ve stresu, jsou sebevědomější a lépe zvládají konflikty.
Zlepšuje se také jejich schopnost komunikovat bez agrese i bez přehnané pasivity.
Jinými slovy, asertivita je dovednost, kterou může získat každý.
4 základní komunikační styly
Asertivita je jen jedním z několika způsobů, jak komunikujeme.
Abychom jí opravdu porozuměli, je dobré znát i ty ostatní.
1. Pasivní styl
Pasivní člověk se vyhýbá konfliktům a často potlačuje své vlastní potřeby.
Říká například: „to je jedno“ nebo „jak chceš ty“, i když to tak necítí.
Zvenku působí klidně, ale uvnitř se hromadí frustrace.
Dlouhodobě takový styl vede k vyčerpání, ztrátě sebehodnoty, ale i depresím nebo úzkostem.
2. Agresivní styl
Agresivní komunikátor má potřebu vyhrát.
Rád lidi přerušuje a vyvíjí na ně tlak. Také obvykle musí mít pravdu.
Druzí se s ním necítí bezpečně a proto mu často ustupují.
Paradoxně ale agresivita často nevychází ze síly, nýbrž ze strachu – ze ztráty kontroly, moci nebo třeba vztahu.
3. Pasivně-agresivní styl
Pasivně-agresivní styl je, jak by řekly mladší generace, poněkud vadivý. A z dobrého důvodu.
Člověk s tímto stylem se otevřenému konfliktu vyhýbá, ale svou vnitřní nespokojenost vyjadřuje sarkasmem, tichým odporem, nebo tím, že prostě přestane spolupracovat.
Je to manipulativní, maskovaná forma agrese, která vytváří napětí a nedůvěru.
Ostatní většinou cítí, že „něco nehraje“, ale nevědí přesně co.
Dobrý příklad může být, když svému kolegovi připomenete, že vám ještě neposlal svou část prezentace, i když už je po deadlinu.
Ten vám na to odpoví: „No… já bych to zvládl dřív, kdyby mi někdo občas pomohl… ale chápu, že každý máme svoje priority.“ Nuceně se usměje a dál vás ignoruje.
Asertivní práva
Asertivita nestojí jen na technikách, ale především na vnitřním přesvědčení, že na určité věci prostě máme právo.
Psycholog Manuel J. Smith ve své knize When I Say No, I Feel Guilty popsal několik tzv. asertivních práv, která tvoří základ sebevědomé a respektující komunikace. (5)
Zkuste si je nahlas přečíst a vnímat, jak se u toho cítíte.
Mnozí lidé totiž zjistí, že si některá z nich vůbec nepřipouštějí.
1. Mám právo posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za ně odpovědnost.
Nikdo jiný než já není rozhodčím mého svědomí. To, co cítím a jak reaguji, je moje zodpovědnost a právě to mi dává svobodu.
2. Mám právo nenabízet důvody ani omluvy pro své chování.
3. Mám právo posoudit, zda jsem zodpovědný za řešení problémů druhých lidí.
Pomáhat je krásné, ale nejsem povinen zachraňovat všechny.
4. Mám právo změnit svůj názor.
5. Mám právo dělat chyby a nést za ně následky.
Chyba není selhání, ale informace. Asertivní člověk se z ní poučí, místo aby se za ni trestal.
6. Mám právo říct „nevím“.
7. Mám právo být nezávislý na dobré vůli druhých.
Nemusím si zasloužit přijetí tím, že se zavděčím. Mohu být přijat takový, jaký jsem.
8. Mám právo být nelogický při rozhodování.
9. Mám právo říct „nerozumím“.
10. Mám právo říct „je mi to jedno“.
Dopodrobna vysvětlená práva si můžete přečíst na stránce Univerzity Hradec Králové.
Jak formulovat asertivní sdělení podle DESC modelu
Asertivně komunikovat dobré zprávy je snadné, háček je ale v tom komunikovat ty negativní.
Právě proto psychologové Alberti a Emmons vytvořili jednoduchý, ale účinný nástroj, který pomáhá říkat i těžké věci tak, aby je druhá strana mohla přijmout lépe. (6)
Cílem sdělení není „vyhrát hádku“, ale minimalizovat obrannou reakci a zvýšit šanci, že si druhý člověk vaši zpětnou vazbu vezme k srdci.
Co znamená zkratka DESC
D – Describe (popište situaci)
Začněte popisem faktů/situace, ne emocí.
Mluvte o tom, co se stalo, ne o tom, co si myslíte, že tím druhý myslel.
Příklad:
„Všimla jsem si, že jsi v posledních týdnech několikrát zpozdil odevzdání reportu.“
E – Express (vyjádřete, jak se cítíte)
Sdílejte vlastní prožitek.
Příklad:
„Když se to stane, cítím se pod tlakem, protože nestíhám navazující úkoly.“
S – Specify (uveďte, co potřebujete/navrhujete)
Formulujte jasně, co chcete, místo obecného „mělo by se to zlepšit“.
Příklad:
„Potřebovala bych, aby byl report hotový každý týden do pátku dopoledne. V případě, že nestíháš, mi příště dej vědět maximálně do středy v poledne, abych to stihla delegovat někomu jinému.“
C – Consequences (představte důsledky)
Vysvětlete, co pozitivního změna přinese, nebo co se stane, pokud ke změně nedojde.
Příklad:
„Když to stihneme, budu moct odevzdat závěrečnou zprávu včas a oba se tak vyhneme stresu.“
Výhodou DESC je, že se dá použít v jakékoliv životní situaci, nejen v práci.
Proč to funguje?
DESC model odděluje fakta od emocí, a tím snižuje obrannou reakci druhé strany.
Pomáhá komunikovat i složitá témata klidně a věcně, aniž by člověk ustupoval, nebo útočil.
Techniky asertivity s příklady
1. Mluvte v „já-výrocích“
Konflikt většinou neeskaluje kvůli tomu, co říkáme, ale jak to říkáme.
„Já-výroky“ umožňují vyjádřit emoce a potřeby bez obviňování.
Místo: „Ty mě nikdy neposloucháš,“
zkuste: „Když mluvím a koukáš se při tom do mobilu, cítím se přehlíženě.”
Nebo: „Když mi pozdě v noci nenapíšeš, kde seš, tak se dost strachuju.”
To druhému ukazuje, jak na vás jeho chování působí, aniž byste na něj nějak útočili.
Jak na to:
- Když… (popište konkrétní situaci)
- Cítím se… (pojmenujte emoci)
2. Předvídejte situace, které vás rozhodí
Asertivita selhává hlavně tehdy, když vás zaskočí emoce. Některé situace ale nejsou překvapení, protože se do jisté míry opakují.
Každý totiž máme svoje spouštěče.
Lidi, témata nebo situace, které nás zaručeně vytočí (nebo zaskočí).
Poznejte je a zkuste si je předem zmapovat:
- Co nebo kdo vás typicky rozhodí?
- Pojmenujte svůj vzorec. Např. „Když mě někdo zpochybní, mám tendenci se stáhnout do sebe.“
- Napište si reakci, kterou byste chtěli v této situaci použít.
Např. „Když mě kolega znovu přeruší, řeknu klidně: nech mě těch pár vět dokončit, prosím, jinak ztratím nit. Hned potom ti dám prostor i pro tvůj pohled.“
Cílem tohoto cvičení je překlopit automatickou reakci (útok nebo únik) na vědomé chování.
3. Posilujte zdravé sebevědomí
Asertivita jde ruku v ruce se zdravou sebehodnotou.
Pokud nevěříte, že máte právo mluvit, říct ne nebo se jakkoliv vymezit, trénink asertivity i jeho aplikace vám půjde ztěžka.
Nevěste ale hlavu.
Sebehodnota, jako asertivita, se také dá vybudovat.
Přečtěte si náš článek o sebehodnotě s tipy, jak na to.
4. Sledujte své tělo
Vaše tělo mluví dřív než vy.
Pokud stojíte s pokrčenými rameny, pohledem do země a tichým hlasem, těžko vám někdo uvěří, že „tohle už je vaše hranice“.
Ramena dozadu, dech do břicha, klidný hlas, oční kontakt.
Tím dáváte najevo: „Jsem tady. A stojím si za svým.“
Jak na řeč těla dopodrobna rozebíráme v našem článku Jak zlepšit vyjadřování a neverbální komunikaci.
5. Trénujte na malých situacích
Nemusíte hned konfrontovat svého šéfa s tvrdým „NE.”
Začněte nejdřív s něčím menším – třeba tím, že ve firmě odmítnete kolegovi vypracovat jeho slide v prezentaci, když na to nemáte čas.
Nebo řekněte kamarádce, že dneska prostě nechcete ven.
Každé „ne“ posiluje váš sval asertivity.
Čím častěji to zkusíte, tím méně budete mít potřebu omlouvat se.
A tím více vám tělo samo začne říkat, že to vlastně není takový strašák, jak jste si mysleli.
6. Asertivita a kompetence jdou ruku v ruce
Pokud chcete asertivně prosadit svůj názor, buďte připraveni ho obhájit.
Znáte kontext, data, argumenty?
Víte, proč je vaše řešení přínosné i pro ostatní?
Asertivita bez kompetence je totiž jen tvrdohlavost.
Když mluvíte z místa kompetence, lidé vás berou vážně.
Pro více konkrétních technik asertivity si překlikněte na náš článek o asertivní komunikaci.
Nikdo se nenarodí dokonale asertivní.
A jak to už v životě bývá, učíme se ji až tehdy, když zjistíme, že se bez ní žije těžko.
Vzpomeňte si na ty chvíle, kdy jste se neozvali, i když jste chtěli.
Nebo na ta vyhrocená slova, která jste řekli svému partnerovi, i když jste je tak nemysleli.
Asertivita je jako sval.
Čím víc ji používáte, tím silnější je.
Začněte pomalu, ale začněte…
Změňte to.
Potřebujete svou asertivitu vyladit? Nabízíme ryze praktické webináře, workshopy i mentoring, se kterými vás nenecháme ve štychu.
A pokud nevíte, co by pro vás bylo to pravé, zarezervujte si s námi bezplatnou konzultaci zdarma.
Autor článku: Tým Mindset Mentors
Často kladené otázky
1. Co je to asertivita?
Asertivita je schopnost vyjádřit vlastní potřeby, názory a pocity otevřeně, ale s respektem k druhým.
2. Dá se asertivita naučit?
Ano, výzkumy potvrzují, že i krátký trénink asertivity může snížit stres, úzkost a zlepšit sebevědomí.
3. Jak poznám, že reaguji pasivně nebo agresivně?
Pasivní komunikace se projevuje ústupky a potlačováním vlastních potřeb. Agresivní komunikace naopak tlačí sílu a kontrolu. Asertivní styl stojí přesně uprostřed – dovoluje vám být přímý, ale zároveň empatický.
4. Co jsou asertivní práva?
Jde o soubor práv, která nám pomáhají brát zodpovědnost za vlastní chování i hranice. Například právo říct „ne”, právo změnit názor nebo právo dělat chyby. Učí nás, že respekt vůči druhým neznamená popírat sebe.
5. Co dělat, když mám strach ozvat se?
Začněte malými situacemi. Zkuste vyjádřit svůj názor na malé poradě, požádat o změnu drobnosti nebo říct „ne” v bezpečnějším prostředí. Každý malý krok posiluje vaši jistotu a s každým dalším to půjde ještě snadněji.
Zdroje
1. American Psychological Association. (n.d.). Assertiveness. APA Dictionary of Psychology. https://dictionary.apa.org/assertiveness
2. Greene, C. (2021, January 18). Assertiveness: The unsung hero of all relationships & a good life. Medium – Relational Procedural. https://medium.com/relational-procedural/assertiveness-the-unsung-hero-of-all-relationships-a-good-life-1f6a54a4db4c
3. Ames, D. R. (2009). Pushing up to a point: Assertiveness and effectiveness in leadership and interpersonal dynamics. Journal of Personality and Social Psychology, 96(1), 95–115. https://doi.org/10.1037/a0012821
4. ElBarazi, A. S., Mohamed, F., Mabrok, M., Adel, A., Abouelkheir, A., Ayman, R., Mustfa, M., Elmosallamy, M., Yasser, R., & Mohamed, F. (2024). Efficiency of assertiveness training on the stress, anxiety, and depression levels of college students (Randomized control trial). Journal of education and health promotion, 13, 203. https://doi.org/10.4103/jehp.jehp_264_23
5. Smith, M. J. (1975). When I say no, I feel guilty. New York, NY: Bantam Books.
6. Alberti, R. E., & Emmons, M. L. (2017). Your perfect right: Assertiveness and equality in your life and relationships (10th ed.). New Harbinger Publications.
