Jak zlepšit svoje vyjadřování #1: Váš obsah a řeč těla

Mluvíte někdy před skupinou lidí? Prezentujete? Pokud si chcete zlepšit své vyjadřovací schopnosti  a zvědomit si svou neverbální i verbální komunikaci a být tak lepšími  komunikačními partnery právě při přednesu nebo prezentacích, pak přesně pro vás může být tento článek.

Je kompilací šestidílného seriálu, který vycházel formou příspěvků na LinkedIn a přinášíme ho ve dvoudílném článkovém „seriálu”. 

V prvním díle se podíváme na obsah vašich sdělení, řeč těla a také na to, proč nám vlastní hlas zní tak zvláštně.

Prvním krokem na vaší rozvojové cestě je práce s obsahem vašeho sdělení, respektive se zvědoměním toho, co všechno říkáte (a možná o tom ani nevíte).  Začneme tím, že si zvolíte náhodné téma, něco, co vás baví a o čem budete schopni pár minut souvisle mluvit (5 minut stačí).

Vezměte mobilní telefon, zapněte video a ujistěte se, že jste na displeji vidět alespoň od kolen nahoru. Nahrajte si deset vteřin svého hlasu a otestujte si, že jste dobře slyšet. Proč chcete video? Budete s vizuální stránkou pracovat v tipu #2.   

Nahrajte si pět minut svého povídání a pak si celou řeč přepište (ručně je to ideální), včetně všech zvuků. Vezměte zvýrazňovač a podtrhněte si veškerou slovní vatu (hmm, ehm, jakoby, vlastně, jako atd.), také věty, které nedávají smysl a často se opakující fráze.

Tím jste udělali nejdůležitější krok - zvědomili jste si, jak vaše komunikace vypadá, co všechno se v ní děje a o čem třeba nevíte. Hlavně díky tomu víte, čím to děláte posluchačům těžší. Objevili jste něco, na čem chcete pracovat? Tak směle do toho!

Jedna poznámka, než se do toho pustíte. Výplňová slova (slovní vata) sama o sobě nejsou na škodu a mají své funkce. Jejich rozumné použití vám

• a) dává trochu času si rozmyslet, co a jak chcete říct dál a
• b) posluchačům dává signál, že přijde nějaká nová myšlenka. 

Potíž nastává v případě, kdy se vaše výplňová slova opakují příliš často a  zaplevelí řeč natolik, že rozbíjí smysl sdělení a tříští pozornost těch, kteří vám naslouchají. 

A teď už jdeme trénovat.

Vyberte si jeden obrat, slovo nebo zvuk, který chcete odstranit nebo vylepšit. Vědomě s ním pracujte jeden den v týdnu ve všech vašich interakcích a dělejte si reflexe:

Vaším cílem je identifikovat spouštěče a s nimi dál pracovat tak, abyste slovní vatu postupně utlumili. Nesnažte se pracovat na všem naráz, přehltíte se a nebude vám to fungovat. Dobrá strategie je jeden obrat = jeden měsíc.

V druhém tipu se zaměříme na práci s tělem, tedy neverbální komunikaci. Vezměte si něco na psaní poznámek a nahrané video. Papír si rozdělte na čtyři stejné části a nadepište si je takto -  výrazy tváře, gestikulace, postoj těla, pohyb. 

Cílem je udělat si vizuální analýzu toho, jak se neverbálně projevujete a jak moc to ladí se zprávou, kterou se snažíte sdělit.

Zaměřte se na jednu věc, kterou chcete do příště dělat jinak a opět s ní pracujte jeden den v týdnu - během rozhovorů s ostatními se snažte mít povědomí, co vaše tělo dělá a proč a vědomě jej směrujte tam, kam potřebujete. Např. pokud pracujete na zkvalitnění očního kontaktu, tak si můžete klást otázku “kam se právě teď dívám a vím o tom?” a oči pak vědomě zaměřit.

Nezapomeňte na reflexe. Pozorujte svůj projev z “různých úhlů” a zvažte, co a proč jste dělali. Pokud je člověk nervózní, má tendenci přebytečnou energii ventilovat pomocí nevědomých pohybů.

Zde pomůže pracovat se zdrojem nervozity. Odbourat nevědomé pohyby pak bude mnohem snazší.

Zdaleka “nejbolestivější” je práce s vlastním hlasem, protože  je důležitým aspektem vlastní identity. Je to jeden ze znaků, které nás dělají námi. Sebeobraz si lidé mají tendenci budovat spíše na základě toho, co si o sobě myslí, než na základě skutečnosti. A když se slyšíme, můžeme být hodně překvapeni, jak moc se realita od vnitřního prožitku liší.

Hlasová konfrontace je termín, který použili psychologové Clyde Rousey a Philip Holzman (1) právě pro popsání jevu, proč většina lidí nese poslech vlastního hlasu s nelibostí. 

Máme tendenci hodnotit zvuk vlastního nahraného hlasu jako méně atraktivní než zvuk cizího hlasu se stejnou výškou a barvou.

Dalším šrámem na sebevědomí může být konfrontace s tím, jak si myslíme, že se prezentujeme s tím, jak ve skutečnosti zníme (jsem sebejistý komunikátor a mluvím plynule X zjistím, že každé třetí slovo je prázdná vata a že se zadrhávám).

Nyní se pojďme zase pustit do práce. Znovu budeme potřebovat něco na psaní poznámek.

Pokud chcete nějaký aspekt hlasu posunout, opět na něm jeden den v týdnu během rozhovorů s ostatními vědomě pracujte. Může to být právě například rychlost nebo lepší artikulace (víc otvírejte pusu). Samozřejmě nesmíte vynechat reflexi. Úplně nejlepší by bylo si rozhovory pro osobní rozvoj nahrávat, což může být z různých důvodů nemožné. Pokud to nejde, tak večer po trénování zavřete oči a zkuste si svůj hlas znovu v hlavě “pustit”.

Zeptejte se sami sebe:

• “Jak se mi dařilo pracovat s tou částí projevu, který jsem si chtěl/a zvědomit?” 
• “Co chci zkusit příště?” 
• “Byl/a jsem nervózní?”

U verbálních projevů platí, že pokud je někdo nervózní, má tendenci mluvit rychleji. Pokud běžně mluví “jako kulomet”, bude to pro posluchače ještě o to těžší.

Ať už se do rozvoje svého projevu pustíte z hlediska neverbální komunikace nebo obsahu, vězte, že hlavním mentálním modelem je zde broušení pily. Tedy průběžný a dlouhodobý trénink, klidně po malých dávkách, zato pravidelně.

Tento styl práce vám přinese ovoce v podobě trvalého zvědomění zažitých vzorců a jejich přeprogramování na vzorce nové.  Pokud se do toho chcete pustit opravdu pořádně, mrkněte ještě na druhý díl, který se věnuje roli úsměvu a také velmi praktickým tipům, jak eliminovat nervozitu. 

Nezapomeňte se přihlásit k odběru našeho newsletteru, aby vám žádný z našich článků neutekl. A pokud chcete zlepšit své vyjadřování, už víte, jak na to,

Změňte to.

Autor článku: Šimon Steffal

Zdroje:

(1) Hlavinka, E. (2022) The science behind why people hate the sound of their own voice, Grunge. Grunge.

Další zajímavé články? Máme:

Změňte to.