Fair play je ve sportovním světě termín, který zná každý. A ten, kdo náhodou ne, s ním rozhodně bude seznámen, má-li si dále ponechat výsadu účastnit se nejen týmových klání.
Rány pod pás se prostě nenosí – a abychom byli spolu schopni na hřišti zápolit jako lidé a ne jako zvířata, máme jasně daná a odsouhlasená pravidla, která by měl jedinec respektovat, většinou bez nějaké dlouhé diskuze.
Jak je tedy možné, že v další, nám lidem vlastní disciplíně, můžete dostat tvrdý úder na solar, a žádný rozhodčí s červenou kartou se odnikud nepřižene, aby protivníka poslal na lavičku „vychladnout”?
Komunikační fauly můžou být zásadní pro naše vztahy, protože se jich můžeme nevědomky dopouštět na druhých i my osobně. A pokud jsme my jejich terčem, pak nám nezbývá než se proti nim postavit a bránit se sami.
Znáte to. Možná jste to i zažili. Vyhrocená hádka – daleko víc, než je zdrávo. Jste zoufalí, smýkají s vámi emoce a prostě chcete vyhrát. Bolí vás, že vám druhý nerozumí, že na vás křičí a tak nějak podvědomě chcete, aby tu bolest cítil taky. Tak seberete poslední síly a faulujete…
Ticho. Trefa do černého. Konečně mu došla slova.
Gratulovat vám ale nebudu. Vyhráli jste bitvu, ale prohráli válku. Válku, ve které jste oba dva měli stát bok po boku na jedné straně, ne jeden proti druhému.
Možná se po bitevním poli na svém koni prohnal i jeden či více jezdců komunikační a vztahové apokalypsy, o kterých píšeme víc v tomto článku>>.
Tohle se mi nepíše dobře a věřím, že ani vám se to příjemně nečte. Ale možná většina z nás už takovou „smrtící ránu“ někomu někdy zasadila. Dlužno říci, že jsme pak zpytovali svědomí, litovali a příště, pokud nějaké bylo, jsme si už ideálně dali větší pozor na jazyk. Komunikační fauly ale vůbec nejsou jen ty zjevné, nepřehlédnutelné výbuchy hněvu a zlá, ostrá slova.
Některé jsou mnohem subtilnější. Jako například manipulace nebo křivá argumentace. A jak už tady padlo, žádný rozhodčí tuhle výměnu nepíská. Je na vás, abyste se před nimi měli na pozoru a případně se jim dokázali bránit.
Proč faulujeme?
Lidé se dopouštějí argumentačních faulů z různých důvodů. Většinou ale nečestně nejednáme záměrně.
Někdy se jedná o nedostatečnou schopnost argumentovat a vyjádřit své myšlenky. Jindy o nedostatek času na přemýšlení o tom, jak svůj názor formulovat a tlak hrozby, že když rychle nereaguji, tak protistrana má pravdu.
Zdaleka nejčastěji jsou ale argumentační fauly podníceny emocemi, jako jsou například hněv nebo frustrace, které mohou vést k nedbalosti při formulaci argumentů. Jakkoliv zkušení a trénovaní v komunikaci jste, pokud nedokážete pracovat se svými emocemi, mohou vám zatemnit mozek a už ani nevíte jak, pod vlivem domnělého ohrožení ze sebe sypete jeden sporný výrok za druhým. (1)
Skutečně podlým důvodem může být i kalkulovaná snaha získat výhodu v debatě, a to i za cenu použití neetických argumentačních taktik. V tomto případě dokonce víme, že to, co vypouštíme z úst, není úplně „košer”, ale nám to příliš nevadí. Hlavně, když tím protistraně zavřeme pusu.
Ačkoli narozdíl od sportovních a ostatních kodifikovaný pravidel ta komunikační nejsou nikde oficiálně sepsána ani vystavena, panuje všeobecný konsenzus ohledně takzvaných komunikačních „no-go” zón, do kterých byste v rámci dobrých mravů a zachování konstruktivní férové diskuze neměli zabíhat.
Může to být náročné v situacích, kdy s námi mávají emoce a my prostě chceme mít z nějakého důvodu pravdu… Jen pamatujte na to, že se nevyplácí vyhrát za každou cenu a dá se komunikovat a „přít“ i rovně.
Na co si tedy dávat pozor?
Jeden faul, dvě strany konverzace
Jak tedy jednotlivé fauly vypadají, a jak se proti nim můžete účinně bránit tak, abyste dostali konverzaci zpět do konstruktivní roviny?
Než přejdeme k popisu jednotlivých faulů, máme pro vás několik základních tipů, které zužitkujete při setkání s jakýmkoliv typem nefér komunikačního chování:
- Nepřistupujte na nečistou hru V téhle chvíli jste v nezáviděníhodné pozici. Protistrana udělala něco „špatně“ a vy máte zůstat tím dobrým, hodným, který se to bude snažit zachraňovat. Pokud ale tuto roli nepřijmete, potkáte se na nekonstruktivní úrovni a tam se budete přetahovat o to, kdo je větší „blbec”. Ztratíte čas, nervy, a nejspíš se východiska nedoberete. Proto i když máte chuť druhému oplatit stejnou mincí, zadržte, dejte si několik hlubokých nádechů a pak buďte ten moudřejší, který neustoupí, ale komunikuje férově. Udělejte to když ne kvůli zachování vztahu, tak alespoň kvůli sobě a úspoře času a mentální kapacity.
- Hlídejte své emoce Je velmi důležité, abyste si byli vědomi toho, co se ve vás děje, když s vámi někdo nezachází slušně. Pravděpodobně se ve vás vaří celá hromada emocí. Mějte na paměti, že ty vedou ke komunikačním přešlapům a chování, které nás může mrzet. Učte se se svými emocemi pracovat a osvojte si techniky emoční první pomoci. Když dokážete zůstat „v klidu“, hraje vám to obrovským způsobem do karet a můžete argumentovat s čistou myslí.
- Nemoralizujte Pokud se oponent nachází v situaci, která ho „donutila“ slevit z morálních zásad a rozjet nečistou hru, odolejte pokušení chovat se stejně nebo nadřazeně proto, že vy jste si dokázali zachovat tvář. K ničemu by to nebylo, jen byste jej ještě více rozlítili. Neupozorňujte ho na jeho chybu v argumentaci, neříkejte, že se chová neférr, vůbec na to nepoukazujte. Pokud to uděláte, zacyklíte se v debatě o tom, zda jedná či nejedná fér a co ho k tomu vede, která pravděpodobně k ničemu nepovede. A beztak za to v jeho očích můžete jen vy.
- Přehoďte důkazní břemeno Jakákoli argumentace a vysvětlování je házením hrachu na komunikační stěnu. Váš sok vaše argumenty jednoduše odpálkuje a můžete se snažit do aleluja, stejně si pojede tu svou. Stavte se k situaci tak, že veškerou aktivitu přenesete na něj, ať mluví on. Toho docílíte pomocí vhodně zvolených a kladených otázek. Jaké přesně použít na každý tip faulu se dozvíte níže společně s popisem úskoků, jejichž terčem se můžete stát.
Na co si tedy dát pozor a jak se bránit?
Útok na osobu
Začneme tím nejzjevnějším. Nejedná se o útok fyzický (většinou), ale přesto napadáme samou podstatu dotyčného. Říkáme mu, co je na něm jako na člověku všechno špatně, soudíme, shazujeme a moralizujeme. Napadnout můžete v podstatě cokoliv.
I když příčinou naší nelibosti a silné reakce byl původně odlišný názor daného člověka, v momentě, kdy útočíme na jeho osobu, jde tento názor úplně stranou, protože spor se pro nás stává jakousi věcí osobní cti. (2, 3)
„Prostě si myslím, že žlutá barva by byla pro naši kampaň lepší než khaki!“
„Prosimtě, pořád to opakuješ. Ty, která nemáš žádný vkus, budeš kecat do barev, ne?!“
Jak se bránit osobnímu útoku:
Existuje několik obranných kroků, protiútok k nim ale nepatří. Nechcete se přece hádat s druhým o tom, který z vás je takový a makový a který z vás naopak ne. To by nikam nevedlo.
Můžete použít asertivní techniku otevřených dveří a vzít tak útočníkovi vítr z plachet tím, že uznáte, že na jeho (byť urážlivém) tvrzení, může být něco pravdivého. Podle přirovnání, že se druhý „rozeběhl vší silou, aby jí vyrazil dveře:, ale namísto toho jimi jen proběhl, protože jste je otevřeli, nejspíš ztratí sílu na další útok a pravděpodobně se uklidní.
„Máš pravdu, můj styl oblékání určitě nemusí sedět každému.“
Druhou možností je klást otázky. Nebraňte se argumenty, on s vámi už tak nesouhlasí a jen těžko ho přesvědčíte. Proto se ptejte:
„Jak můj osobní vkus souvisí s naší kampaní?“, „Proč myslíš, že je žlutá špatná volba?“, „Kolikrát jsi mě viděl ve žluté? Nemusí to být moje oblíbená barva, jen myslím, že se hodí pro kampaň.“
Ještě nějakou chvíli bude oponent dštít síru a možná na otázky uštěpačně odpovídat. Pokud ale vytrváte, nakonec přebytečnou energii vyplýtá a vrátíte se zpět na úroveň konstruktivní diskuze.
Apel na lidi
V momentě, kdy dochází slova a konkrétní argumenty, se může náš protějšek uchýlit k zobecnění a tvrdit nám, že něco platí jen proto, že si to myslí hodně lidí, protože se to říká, nebo proto, že je to nějaké nepsané pravidlo.
Pravdou je, že nikde není jasně dáno, že to, co tvrdí, je skutečně pravda, ani že tento názor skutečně většina populace sdílí. Snaží se ve vás ale vyvolat pocit, že se odlišujete, což s naší genetickou predispozicí nejde úplně dobře dohromady. Pod vlivem abstraktní většiny se tak snadněji podřídíme jeho názoru. (3, 4)
„Měli bychom zvážit i Instagram jako platformu pro naši reklamu. Má úctyhodná čísla.“
„Ale jdi, každý přece ví, že na Instagramu jsou jen fotky jídla a dovolených. Facebook je jistota.“
Jak se bránit apelu na lidi
Opět vám nejvíce pomohou otázky. V tomto případě zejména ty zacílené na původ informace do úrovně konkrétních jedinců.
„Kdo konkrétně tento názor zastává?“, „Říkáš většina, hm, mohu k tomu vidět nějaká čísla nebo podklady?“
Můžete také zkusit pozornost obrátit směrem přímo k mluvčímu:
„Jak jsi k tomu názoru přišel ty?“, „Jak víš, že ta informace je pořád aktuální?“
Zkrátka nenechte nesouhlasícího partnera schovávat se za cizími a imaginárními lidmi. Ptejte se co nejvíce konkrétně a nenechte se odbýt. Buď to dotyčný vzdá, nebo vám dodá objektivní podklady pro své tvrzení. Tak či tak, je to win a „body“ pro vás oba.
Posměch
Pokud mluvčí už neví, jak argumentovat v zájmu své věci, může snadno přejít do úrovně, která je takřka nevyčerpatelná. Tou je všemožné ohýbání a strefování se do tvrzení protistrany. Konkrétně posměch spočívá v tom, že mluvčí oponentův argument zesměšňuje, zveličuje nedůležité aspekty a dělá vše pro to, aby tvrzení druhého znělo absurdně. Snaží se druhou stranu znejistit a rozhodit, protože dle jeho prezentace nedává její pohled smysl a je směšný. (3, 5)
„Myslím, že by nebylo od věci zvýšit budget na občerstvení na konferenci.“
„Jasně, co na tom, že máme super program, protože každého nejvíc zajímá jen to, jak si za naše peníze nacpat břicho, ne?“
Jak se bránit posměchu
Nesnažte se vysvětlovat, že tak jste to nemysleli. Šetřete síly a pokládejte správně volené otázky na kontext a detaily tvrzení, které dotyčný prezentuje.
„Prosím, můžeš mi říct, jaká část toho, co jsem řekla, tě vedla k myšlence, že považuji program za méně zajímavý?“, „Proč myslíš, že si dobrý program a bohatší občerstvení konkurují?“, „Nemyslím, že se chápeme. Prosím, můžeš mi říci svými slovy, jak jsi můj návrh pochopil?“.
Buď se do svých argumentů sám zamotá a dojdou mu slova, nebo přistoupí na fér diskuzi a vysvětlí vám, z čeho vycházel. Tak či tak můžete pokračovat ve slušné debatě.
Falešná stopa
Ve snaze nahnat nějaké body se může náš oponent pokusit nás odvést od tématu pomocí falešné stopy. Když už neví, jak argumentovat ve prospěch svého původního názoru, zamává nám před očima výrokem, který je silný, možná i pravdivý, ale vůbec nesouvisí s původním tématem sporu. Snaží se tak debatu dostat do roviny, ve které ještě nějaké argumenty v rukávu má a tím nad vámi získat převahu. (3, 6)
„V tomto období je klíčové, abychom všichni pracovali s maximálním nasazením a čekají nás možná i nějaké přesčasy.“
„Jasně, Maruna z účetního si pořád lítá po dovolených, ale po nás chcete přesčasy… To je trochu nefér, ne?„
Jak se nenechat svést falešnou stopou
V prvé řadě se jí vůbec nechytejte. Nepřistupujte na argumentaci na nové nesouvisející téma. A ani se nesnažte mluvčímu prokázat, že tato věc není ve vaší situaci relevantní. Využijte sílu otázek na relevanci a souvislosti s tím, co se právě řeší.
„Promiň, asi nerozumím tomu, jak to spolu souvisí, můžeš mi to vysvětlit?“, „Pracuje na jiném oddělení, jak prosím konkrétně vnímáš, že její dovolené ovlivňují naši situaci?“
Nebo, pokud chcete zachovat dobré vztahy, námitku takzvaně zaparkujte.
„Rozumím, že ti to nepřijde fér. Ona ale pracuje v jiném oddělení a na nás to nemá vliv. Můžeme se o tom pobavit spolu později?“
Tím, že bude mluvčí vyzván k obhájení svých argumentů, bude o nich muset přemýšlet. Pak buď uzná, že výrok není pro danou situaci relevantní a vrátí se k tématu, nebo vám svůj úhel pohledu minimálně detailněji představí a tím vám ukáže nové stránky situace, které jste třeba sami neviděli.
Minus a minus je plus
Tento přešlap se vyskytuje opravdu hojně a na přetřes tu přijde morálka. Tu mluvčí v tomto případě považuje za vysoce relativní a odvislou od situace a proměnných. Jinými slovy omlouvá nekorektní jednání tím, že bylo reakcí na něco jiného špatného.
Snaží se vám vysvětlit, že jeho jednání bylo pouze reakcí na první negativní podnět, a bylo tedy v pořádku a adekvátní. Dvě minus ale nedělají plus, to platí jen v matematice. Nenechte se takovou argumentací zviklat k tomu, abyste nežádoucí chování akceptovali. (3, 7)
„Nelíbilo se mi, že jsi na Dášu včera křičel na poradě, podle mě to nebylo na místě.“
„A jak jsem asi neměl křičet, když shodila můj návrh před celým týmem a ještě se po mně neustále vozí? Už toho mám dost.“
Jak to tomuhle faulu spočítat?
Buďte opatrní. V tomto případě budou takřka vždy přítomny silné emoce, druhý pravděpodobně silně věří, že je v právu a zároveň cítí křivdu. Nemá tedy smysl mu vymlouvat, že to tak není. Jděte na to přes validaci a oddělení dvou nežádoucích jednání od sebe. Hodit se vám bude opět i technika parkoviště.
„Vidím, že jsi rozčilený a to, jak Dáša reagovala, rozhodně nebylo v pořádku. Máš plné právo se zlobit.“
„Budu rád, když to probereme později a najdeme konkrétní řešení, aby se to neopakovalo.“
„Teď bych ale ráda mluvila o tvé reakci, která také nebyla v pořádku, nehledě na to, co ji vyvolalo. Můžeme to spolu probrat?“
Tím, že ukážeme, že nestraníme druhému, který našemu komunikačnímu partnerovi ukřivdil a uznáme, že má právo se cítit naštvaný, dokážeme uklidnit jeho rozbouřené emoce. Uvidí, že jsme na jeho straně nebo nestranní. To nám umožní se bavit o tom, co jsme s ním konkrétně chtěli probrat a je větší šance, že bude diskuzi otevřenější. Nezapomeňte se pak k zaparkovanému tématu skutečně vrátit.
Přílišné zobecnění
Když potřebujete rychle tasit argument, abyste dali druhému najevo, že ještě máte co říct, nemáte zrovna moc času to promýšlet. Může se tedy stát, že záchranu najdete v nadměrném zobecnění. Stačí najít nějaké pravidlo a vztáhnout ho na danou situaci, nehledě na to, že existuje mnoho výjimek nebo situace nese z velké části jiné rysy, a tak pravidlo není relevantní. (3, 8)
„Rád bych do týmu přibral nějakou mladou krev.“
„To nemá vůbec cenu, každý absolvent ve firmě vydržel zatím pár týdnů a odešel. Je to s nima hrozný.“
Jak se bránit přílišnému zobecnění?
Tohle je hodně obtížný případ. Můžete sice vyjmenovat několik výjimek, ale stejně tím druhého pravděpodobně nepřesvědčíte. Maximálně se vám dostane odpovědi, že „no, ale to je jeden ze sta a to se nám asi nepoštěstí, abychom ho zrovna našli”.
Vsaďte na otázky mířené na vaše konkrétní zkušenosti a kontext.
„Myslíš, že už s nimi opravdu máme dostatek zkušeností na to, abychom je odsoudili?“, „Zatím jsme to osobně nezkusili. Proč myslíš, že by to bylo stejné i konkrétně v našem týmu?“.
Je možné, že na každou vaši otázku negativista najde odpověď, a tak se budete muset shodnout, že se neshodnete. V takovém případě je to v pořádku. Poděkujte za jeho pohled a sami se rozhodněte podle všech dostupných argumentů.
Zde se totiž bráníte hlavně tomu, kdy přejmete bezmyšlenkovitě názor druhého a vzdáte se svého původního plánu jen na základě jeho zkresleného pohledu.
Tento výčet je jen malou ochutnávkou argumentačních faulů, kterých existuje opravdu celá řada. Některé jsou běžnější, některé méně časté. Naším cílem bylo dnes představit vám ty, se kterými se můžete setkat opravdu v rozšířené míře a dát vám do rukou nástroje, kterými se proti nim můžete konstruktivně bránit.
Nezapomeňte i pozorně sledovat vlastní komunikaci, jestli taky občas nesklouznete k některému z výše popsaných jevů. Je to snadnější, než se zdá, proto to ani druhým nemějte za zlé.
Prostě využijte otázek a dalších popsaných technik a v zájmu vás obou vraťte diskuzi zpět na konstruktivní úroveň.
Pokud vás téma komunikace a toho, jak být druhým lepším komunikačním partnerem zajímá, určitě se podívejte na další články v této rubrice na našem blogu a nenechte si ujít ani webináře pro veřejnost zdarma v rámci naší akadeMMie.
A nezapomeňte se přihlásit k odběru našeho newsletteru, aby vám neunikl žádný z našich dalších článků.
To, že druhý fauluje neznamená, že vy musíte taky. Buďte tím, kdo bdí nad konstruktivitou a férovostí vašich rozhovorů a
…Změňte to.
Autor článku: Tým Mindset Mentors
ZDROJE:
- Archdiocese of Detroit. (n.d.). Avoiding communication fouls. Retrieved September 21, 2021, from https://www.aod.org/avoiding-communication-fouls*časopisu*. vydavatel.
- Scribbr. (2021, September 21). Ad hominem fallacy: Definition and examples. Retrieved from https://www.scribbr.com/fallacies/ad-hominem-fallacy/
- Bez Faulu. Argumentační fauly. https://bezfaulu.net/argumentacni-fauly/
- Scribbr. (2021, September 21). Ad populum fallacy: Definition and examples. Retrieved from https://www.scribbr.com/fallacies/ad-populum-fallacy/
- Logical Fallacies. (n.d.). Appeal to ridicule. Retrieved September 21, 2021, from https://www.logicalfallacies.org/appeal-to-ridicule.html
- Scribbr. (2021, September 21). Red herring fallacy: Definition and examples. Retrieved from https://www.scribbr.com/fallacies/red-herring-fallacy/
- MySteinbach. (2019, January 28). Two wrongs make a right fallacy. Retrieved September 21, 2021, from https://www.mysteinbach.ca/blogs/10177/two-wrongs-make-a-right-fallacy/
- Boer, C. G. (2017). Common fallacies in reasoning. Retrieved September 21, 2021, from https://webspace.ship.edu/cgboer/fallacies.html
