Jak byste ohodnotili firemní komunikaci ve svém týmu nebo celé organizaci?
Možná si říkáte, že funguje skvěle. Máte nastavené komunikační kanály, všichni znají společné dohody jak a kde co řešit a když někdo bude mít dotaz, dveře jsou otevřené.
Stačí se zeptat.
Možná to ale není všechno tak jednoduché.
Co když se vaši lidé bojí otázku vznést?
Mají snad strach z vás jako lídra?
Odpověď nejen na tuto otázku v dnešním článku přináší Maja Bourková, rozmotávač myšlenek a průvodce podvědomím pro osobní i profesní život. Koučka a facilitátorka firemních kruhů, která se specializuje mimo jiné i na práci s emocemi ve firmě.
A pokud jste odvážní, rovnou se otestujte v našem testu firemní komunikace.
Když něco nevím, tak se zeptám. Nebo raději ne…
V jednom korporátu jsem od HR ředitelky dostala otázku: „Proč se nás lidé nezeptají, když mají strach z chystaných změn? Proč místo toho vytvářejí a šíří po firmě domněnky a předem odsuzují cokoli nového k vyhození do odpadků?“
Odpověď byla velmi prostá.
Když nevíte něco, čeho se předem bojíte nebo tomu nerozumíte, často to ani vědět nechcete – tudíž se na to raději vůbec nezeptáte.
V momentě, kdy dostanete relevantní odpověď, stáváte se zodpovědným za to, jak s danou informací naložíte (rozčílíte se, zalezete pod stůl, budete ji ignorovat nebo se nějak aktivně zařídíte).
Když se nezeptám, nemůže se vlastně nic stát – protože nemám informace, tak podle nich nemusím jednat.
Začátek řetězu firemní komunikace
V týmu, kde se nepěstuje otevřená a jasná komunikace mezi lidmi i na úrovni vedení, snadno vznikají prostory pro dohady, předpoklady a očekávání, že věci dopadnou stejně blbě jako posledně.
Když vedení vyhlásí nějaké nepopulární změny (redukce míst, transformace odměn apod.), je mnohem snadnější začít nadávat, bouřit se otevřeně nebo zaplavit interní dotazníky anonymními hejty, než se prostě zeptat – jak to doopravdy je, jak mě to reálně ohrozí, co to ve skutečnosti přinese.
Vytvořením své verze pravdy se daný člověk svým způsobem ocitne v komfortní zóně – děje se „něco“, o čem ví, čemu rozumí a je mu naprosto jasné, jak to dopadne, bez ohledu na to, že za zdí se ve skutečnosti odehrává úplně jiný příběh.
S hlavou v písku se pak daleko snáze stěžuje, předpokládá, očekává něco, co může být klidně na hony vzdálené skutečné verzi.
Pokud nejsou mezi lidmi nastavena a dodržována jasná komunikační pravidla, vždycky se najde skulina k nedorozumění a „preventivnímu“ odmítnutí jakékoli změny.
Mluvte se svými lidmi – a mluvte s nimi dřív, než si vytvoří domněnky, kterých se nebudou z výše uvedených důvodů chtít vzdát.
A netýká se to jen velkých korporací a firem se stovkami zaměstnanců.
V rodinné firmě, kde je majitel každý den na place spolu se svými deseti zaměstnanci, se taky najde prostor ke zkreslování informací.
Zde pak bývají negativní dopady při rozdělení na tábory Verze A, verze B a skutečnost o to citelnější, že hrajete na relativně malé ploše.
Tam, kde každý vidí na každého, jen málokdo chce zůstat se svým jiným názorem osamocen či vyčleněn.
Mám otázku a nebojím se ji použít
Dobře položená otevřená otázka dokáže divy.
Než se vaši lidé naučí nebát se zeptat, pomozte jim.
Vtáhněte je do diskuze.
Otázky z jejich strany se dříve či později dostaví /úspěšně otestováno na živých lidech v rámci firemních workshopů/.
Zapojit své lidi do hry
Představte si, jak reaguje váš kolega na situaci, kdy vysvětlujete týmu, co se právě ve firmě děje, předkládáte např. možnosti chystaných méně populárních opatření.
Místo toho, abyste celou věc jen suše oznámili a nechali lidi, ať se s tím poperou jak umí, vhodnou otázkou otevřete dialog a rozproudíte diskuzi – jak se na tuto situaci připravit, s čím počítat, a nejspíš společně najdete i řešení, jak s tím co nejlépe naložit.
Dáváte-li svým lidem správné otázky, vedoucí k rozproudění žádoucí diskuze, dáváte jim zároveň i skvělý příklad, že se tímto způsobem mohou ptát i oni sami – věcně, otevřeně a se snahou hledat a nalézat cesty společně.
Šumí, (ale ne)ublíží
Mluvte se svými lidmi tak, jak chcete, aby oni komunikovali s vámi.
Jednoduše, věcně, srozumitelně a pravdivě.
Používáte-li při řízení týmu místo kompasu a map mlhostroj, může se snadno stát, že někdo z posádky v této informační mlze zabloudí a nedopatřením půjde přes palubu, nebo rovnou s celou lodí najede na ostré skály.
Komunikace je důležitá napříč všemi směry, napříč všemi patry firmy.
I vy, máte-li před své „mužstvo“ předstoupit s relevantními informacemi, je nejdříve potřebujete získat (a dobře jim porozumět).
Mlhostroj je obvykle rychlá cesta do pekla, nepočítáme-li umělecké fotografy nebo rockové hvězdy na pódiu.
Otevřená a pravdivá komunikace je pro některé typy vedoucích pracovníků vpravdě výzvou, ale globálně může být obrovským přínosem.
Zvažte sami, co vám která verze přinese – i zde platí staré známé
Jak vy k my, tak my k vy
Vůbec si připustit, že komunikace u vás možná neběží tak hladce, jak to na první pohled vypadá, je velké sousto.
A také velký krok kupředu.
Chcete vědět, jak efektivně vést své týmy a být lepším lídrem? Pak se přihlašte k našemu newsleteru dole na stránce. Schránku vám zahlcovat koninama nebudeme!
A pokud chcete jít více do hloubky, zarezervujte si s námi bezplatnou konzultaci, kde vám rádi poradíme.
A pokud přece jen odhalíte, že vám v kolech firemního toku informací něco skřípe, nečekejte a
Změňte to.
Autorka článku: Maja Bourková
Rozmotávač myšlenek a průvodce podvědomím pro osobní i profesní život.
Koučka a facilitátorka firemních kruhů.
Pomáhám lidem, aby se vyznali ve vlastních emocích a uměli s nimi zdravě pracovat. Odkrývám podstatu nedorozumění, nepochopení a nepřijetí mezi lidmi v týmech a firmách. Tím, že lépe porozumíme sami sobě, své motivaci, tomu, co nás pohání nebo naopak blokuje, se přibližujeme i ostatním – a máme také větší šanci jim porozumět a najít společnou řeč.
Vytvářím bezpečný prostor pro otevřenou komunikaci.
Díky tomu se dostáváme k jádru problému a adresujeme jej citlivým způsobem, kdy si nehrajeme ani na vítěze, ani na poražené.
Často kladené otázky
1. Proč se lidé neptají, i když jsou „dveře otevřené“?
Často je brzdí strach z odpovědi, z nejistoty i z odpovědnosti, která s informací přichází. Když se nezeptají, nemusí jednat. Bez bezpečného prostoru pro otázky proto raději volí domněnky.
2. Jak vznikají domněnky a proč jsou nebezpečné?
Tam, kde chybí včasná a jasná komunikace, vzniká informační vakuum. To se vyplní dohady a očekáváním „dopadne to jako minule“. Domněnky pak brání změnám i spolupráci.
3. Kdy a jak má lídr komunikovat změny?
Dřív, než si tým vytvoří vlastní verzi reality. Srozumitelně, věcně a pravdivě – co se děje, proč, koho a jak se to dotkne. Poskytněte také prostor pro doplňující dotazy hned na místě.
4. Jak pomoci lidem, aby se začali ptát?
Jděte příkladem a vtahujte je do dialogu. Otevírejte setkání otázkami, aktivně vyzývejte k dotazům (týmově i 1:1) a ukažte, že otázka není slabost, ale standard.
Zdroje
1. Maja Bourková
Rozmotávač myšlenek & průvodce emocemi (nejen) ve firmě
www.emocevefirme.cz
