Co je to overthinking a jak ho odhalit

Náš mozek nedokáže nepřemýšlet. I ve chvíli, kdy se v rámci meditace snažíme myšlenky vytěsnit a soustředit se jen na svůj dech, nám to na pozadí v hlavě šrotuje. Je úžasné, jak výkonný lidský mozek je. Řídí celé tělo, nepřeberné množství všemožných procesů, které všechny zajišťují náš optimální stav a komfort. Paradoxně, ten stejný mozek nám dokáže způsobit i pěkně intenzivní trápení. A může za to ta stejná výkonnost. Jedná se o chvíle, kdy takzvaně „overthinkujeme“ neboli nad něčím nadbytečně přemýšlíme. Co to tedy overthinking vlastně je, co nás k němu vede a jak se s ním vypořádat?

Jak na efektivní online meetingy

Meetingy a jejich (ne)efektivita jsou věčným tématem provázejícím snad každou organizaci. Některé firmy jedou schůzky v zaběhlých kolejích. Je jedno, že to nikoho nebaví, většinou se toho příliš nevyřeší a minimálně polovina lidí je duchem úplně někde jinde. Jenže v online prostředí se všechny tyto nešvary ještě násobí, a co hůř, přidávají se další faktory a nástrahy, které činí efektivitu takového setkání takřka nedosažitelnou. Znamená to tedy, že byste se měli scházet výhradně osobně, protože virtuálně to nemá cenu? Ne, pokud se naučíte online schůzky správně vést!

Online nebo offline? Důležitější, než byste čekali, aneb 6 nástrah online meetingů.

Jeden by řekl, že nejnáročnější částí meetingu je najít termín, který bude všem pozvaným vyhovovat. To ale není tak úplně pravda. Nejtěžší je zajistit, aby z toho, když už se všichni sejdou na jednom místě ve stejný čas, vypadlo opravdu něco použitelného, ideálně s větší přidanou hodnotou, než by přineslo jiné (třeba asynchronní) řešení. Problémy s plánováním částečně řeší online meetingy, protože umožňují lidem připojit se opravdu odkudkoliv a šetří čas jinak potřebný na dojíždění. A to není jediná výhoda schůzek ve virtuálním prostoru. Nejedná se ale o lepší alternativu ke schůzkám face to face. Meetingy v online prostředí mají celou řadu svých specifických nešvarů a udržet jejich efektivitu je dost náročný oříšek.

TALKSHOW Citronáda | Buzzwordy nebo téma dneška: WORKoholismus a WORK life-balance

Co je ještě „zdravé pracovní nasazení“ a co už je WORKoholismus? A není honba za worklife balancem jenom nějaká výmluva pro lenochy? Jak si zachovat duševní zdraví a nezbláznit se z toho? O tom si povídala Lucie Zitterbartová se skvělými hosty - Vaškem Strnadelem a Šimonem Steffalem.

Naučte se dobře strachovat: Nástroje, jak se méně bát a více radovat

Přiznejte si to. Život může být děsivý. Sledujete zprávy a vidíte, co všechno se kolem děje. Přicházíte o spánek, který vám kradou ustrašené myšlenky. Bojíte se o blízké, o rodinu, o práci, o klima, o děti… nevíte, co bude a jaké to bude. Zažíváte vnitřní třes a společně s otázkami „proč“ a „co kdyby“ si na vlastní kůži zažíváte pocity úzkosti, strachu a bezmoci.

Proč a jak zvyšovat smysluplnost práce

Představte si, že byste vykonávali práci, která vám samotným připadá zbytečná nebo vám nedává smysl. Nerozumíte tomu, proč děláte to, co děláte a proč se to po vás vůbec chce. Jak byste k takové práci přistupovali? Možná byste ji otrocky bez přemýšlení plnili krok za krokem tak, jak vám bylo zadáno. A protože by vám na výsledku nezáleželo, vaše úsilí by asi nebylo zrovna vysoké. Proč se taky namáhat, když to stejně nemá smysl, že? Smysluplnost práce je naprosto zásadním faktorem v efektivitě lidí, týmů i firem. Dokáže hrát rozhodující roli v tom, jak se budou vaši zaměstnanci cítit a jak kvalitně budou odvádět přidělené úkoly.

Nenechte se sebou mávat aneb základy firemní asertivity

Svět práce se neustále mění. Pandemie přišla a odešla, ale to zdaleka neznamená, že budeme nyní dál plout v poklidu. Naopak. Pracovní vody se dokáží někdy pořádně rozvířit, když se v jedné kanceláři potká několik různých osobností. Ještě nikdy se na pracovišti nestřetávalo tolik generací naráz. V dnešní době je jich najednou až pět a to už je pořádná dávka různých pohledů, životních stylů a hodnotových žebříčků. Logicky se tedy tvoří třecí plochy a lidé mohou být zaskočeni chováním svých kolegů. Mnoho obočí například zvedá vysoká míra asertivity nově na trh vstupující generace Z. Možná je to ale něco, co se od nich všichni můžeme učit.

Co je a co není empatie

Dnes se setkáte s různými definicemi empatie, které se budou lišit v závislosti na tom, koho se zeptáte. Není to ale jen další buzzword, který v posledních měsících oblažuje sociální sítě. Je to klíčová lidská schopnost, která nám umožňuje porozumět a vcítit se do toho, co prožívá druhý člověk. A v tomto rychlém, komplexním a často asynchronním světě nabývá o to větší důležitosti. To, že jsem empatický opravdu neznamená, že čtu lidem myšlenky a vím přesně, jak se cítí. Co ale umím, je porozumět jejich zkušenosti, postavit se na jejich místo, představit si emoce, které bych prožíval v jejich situaci a díky tomu umět lépe navázat vztah a třeba nabídnout to, co ten druhý potřebuje.

Konstruktivní zpětná vazba nebo destruktivní kritika? Aneb jak na zpětnou vazbu správně

V rámci našeho poslání spoluvytvářet úspěšné a sebevědomé jednotlivce, týmy a společnosti chápeme, jakou transformační sílu má efektivní komunikace. Komunikace je krví každé organizace a jejím základem je zpětná vazba. Právě konstruktivní zpětná vazba hraje zásadní roli nejen v individuálním růstu, ale také rozvoje týmů a celé organizace. Napomáhá při prohlubování vztahů, zásobí živinami kulturu kontinuálního učení a podporuje zdravé a produktivní pracovní prostředí.

AI přichází! Dokáže ale nahradit workshopy a školení?

Už několik měsíců uběhlo od momentu, kdy se najednou vyrojily doslova tisíce nástrojů využívajících umělou inteligenci pro všechno možné i nemožné. Zejména Chat GPT způsobil revoluci. Všechno je s ním tak nějak jednodušší. A i já mám občas tendence po něm sahat jako po prvním nástroji. V hlavě mi běží, kolik času by mi ušetřily prompty typu „GPT, ukliď mi kuchyň“ nebo „GPT, umyj mi vlasy“... Ale tak daleko ještě nejsme. Jsou věci, ve kterých jsme jako lidé stále nenahraditelní. A zdá se, že komunikace by měla být jednou z nich. Je to přece interakce mezi dvěma lidmi. Můžeme tedy říci, že se jako specialisté na toto téma nemusíme obávat toho, že nás nahradí nějaký šikovný prográmek?

Jak nás strach brzdí a jak ho porazit v pěti krocích

Ať už horory máte rádi, nebo ne, asi se shodneme, že nikdo z nás by v nich nechtěl žít. Ale někdy se bojíme. Třeba když stojíme před velkou výzvou. Jedna část nás se chce posunout dál, chce té situaci čelit. Ta druhá se krčí v koutě pod tíhou myšlenek jako „Co když to podělám?“ nebo „To prostě nemůžu zvládnout!“. Jen málo z nás před neznámými situacemi, kdy se od nás něco očekává, srší sebevědomím (a je to pak vůbec výzva, pokud do ní jdeme úplně na jistotu?). Nervozita je ve vyšší či nižší míře nicméně přítomna vždy. A někdy je doslova paralyzující. Jak a v čem nás strach brzdí? A jak se s ním nejúčinněji můžete vypořádat?

Delegujte a žijte

Možná to zažíváte také - situace, kdy končíte svůj běžný den v práci s pocitem, že toho máte hodně? Všechno leží na vás, s vámi to vše začíná a končí? Cítíte, že vám nezbývá čas na sebe, na rozvoj, na rodinu či přátele? Slovo odpočinek nemáte ve svém slovníku? Hledáte řešení, jak to změnit a stále dokola si jako „mantru” opakujete otázku: existuje na to nějaký lék, cesta, jak z toho ven? Dobrá zpráva je, že ANO! Jedním z řešení je„kouzlo“ jménem DELEGOVÁNÍ.