Reálná nebo zdánlivá produktivita? A za jakou cenu?

Ve světle událostí roku 2022 se mnohým může zdát, že pandemie, která po dlouhou dobu byla velkým tématem a strašákem pro mnoho firem se udála už vlastně velice dávno. Není tomu ale tak, a proto je právě teď čas bilancovat. Firmy se zajímají o to, jak se jim vedlo v chaotické době plné změn. Chtějí také vědět, jaké dopady na jejich byznys měl přesun práce do on-line prostředí a téměř výhradní práce na dálku.

Home office jako záruka růstu produktivity?

Společnost Microsoft zveřejnila výsledky své studie Work Trend Index 2021(1) (výsledkům se věnujeme i v článku NOVÝ NORMÁL ANEB JAK JMSE ZONLINĚLI) a jedním ze zajímavých fenoménů je bezesporu fakt, že přes 82 % respondentů hodnotilo vlastní produktivitu při práci na dálku jako stejnou nebo vyšší než v předcházejícím roce. Zdá se tedy, že rok 2020 představoval období, ve kterém si všichni na tento způsob práce zvykli, a v roce 2021 to přineslo své ovoce. Je tomu však opravdu tak?

Reálná nebo zdánlivá produktivita?

Vzhledem k tomu, že tato vykázaná produktivita byla založena na sebehodnocení, vše může být ve skutečnosti jinak. Co v tomto pojetí vlastně znamená být produktivní? Pracovat o hodinu více, než by tomu bylo v kanceláři? Dokončovat projekty rychleji? Trávit více času opravdovou prací místo přestávky na kávu s kolegy? Nebo jen fakt, že člověk sedí od rána do večera u obrazovky a má jeden meeting za druhým? 

Pozitivní zprávou jistě je, že podle zjištění studie Work After Lockdown(2), kterou provedla University of Southampton, reálná produktivita odpovídá tomu, co vypověděli o své produktivitě sami zaměstnanci v průzkumu pro Microsoft(1). 

Výzkumníci použili kritérium objemu dokončené práce na hodinu času, které je poměrně dobře vypovídající, protože se soustředí na to podstatné – zda více času u obrazovky znamená více výstupu pro firmu.

To je ale stále jen jedna strana mince a jakkoli je zvýšená produktivita přínosná. V případě, že společnost zapomene na své lidi a nebude se jimi zabývat ji pozbyde stejně lehce, jako ji nabyla.

WTI 2021(1) totiž také uvádí, že ze stejného vzorku respondentů se 54 % cítí přepracováno a 39 % naprosto vyčerpáno. Každý pátý respondent má pocit, že se jeho zaměstnavatel vůbec nezajímá o stav jeho rovnováhy mezi prací a volným časem. 

Zdá se tedy, že tu máme pořádný problém - Lidé, kteří toho sice zvládnou víc a uvědomují si to i sami, ale cítí se znatelně hůř. A příčina je téměř jasná: digitální přehlcení.

Čeho je moc, toho je příliš

Komunikace v remote režimu totiž probíhá o dost jinak, než když spolu kolegové sdílí kancelář. Najednou je jednoduché naplánovat meeting, protože odpadá logistika v podobě místnosti, nutnosti času na cestu pro účastníky a podobně. Prostě si necháte kalendářem nabídnout termíny, kdy jsou všichni dostupní, a můžete sázet schůzky jednu za druhou. A pokud potřebujete cokoliv probrat, jednoduše napíšete dané osobě do chatu. Podle výsledků WTI 2021(1) tyto nové možnosti přispěly k tomu, že délka meetingů je nyní v průměru o 10 minut delší a celkový objem času, který pracovníci na schůzkách stráví se více než zdvojnásobil. A stále roste. 

Pokud není vhodný čas na meeting, chat je nám k dispozici kdykoli. Stačí jen napsat zprávu. Jejich počet rovněž roste a průměrný uživatel MS Teams jich po skončení své pracovní doby pošle o 42 % více. Polovina dotázaných přitom reaguje na příchozí zprávu do 5 minut(1). Pokud tedy na tak vysoký objem zpráv reagujeme s takovou rychlostí, je téměř nemožné dosáhnout stavu soustředění nebo flow(3). 

Není tedy divu, že pokud se lidé věnují svým úkolům, stihnou za den 4 schůzky, které jsou až v 62 % případech organizovány ad hoc(1), a ještě neustále jedním okem hlídají chat, cítí se pak neuvěřitelně vyčerpaně. Pocit z dobře odvedené práce a zvýšené produktivity takový stav dlouhodobě vyváží jen stěží.

Generace Ztracených?

Výsledky šetření WTI 2021(1) upozorňují na ještě další nebezpečný fenomén. Obrací náš pohled směrem k lidem, kteří se cítí ignorovaní, opuštění a naprosto ztracení. Firmy to ale bohužel málokdy tuší. To, že 60 % pracujících narozených v letech 1997 až 2012 uvedlo, že v posledním roce trpělo nebo pouze přežívalo1, je naprosto alarmující. Je třeba si uvědomit, že právě tito mladí lidé jsou ve fázi, kdy se formuje jejich identita, zaměření a role napříč firmami, jelikož se ve většině případů jedná o jejich první seznamování se se světem práce4. Dřímá v nich obrovský potenciál, který se ale nenávratně ztrácí pod horou negativních pocitů a zhoršujícího se duševního zdraví. Vzhledem k tomu, že se tito mladí během několika let nevyhnutelně stanou jádrem firmy a nositeli jejích hodnot, určitě je dobrým krokem prozkoumat jejich potřeby a důvod, proč se cítí tak mizerně.

Nejstarší zástupci této generace jsou totiž typicky lidé krátce po dokončení vysoké školy, kteří na své první pozice ve firmách nastoupili plně v režimu remote. Nelze vyloučit, že velká část z nich své kolegy ještě osobně ani nepotkala. Tím pádem jim naprosto chybí jakékoli vazby napříč firmou a o vztazích s kolegy taky nemůže být úplně řeč. 

Dost možná se v případě problémů tedy bojí na někoho obrátit, případně neví, komu své dotazy adresovat. Ze všech dotázaných se totiž podle WTI 20211 potýkají s nejvíce problémy a nejčastěji se cítí bezradní. Komunikace a osobní kontakt v neformální podobě jsou klíčem k řešení této situace, ale v remotu je to stále ještě tak trochu sci-fi. 

Jistě můžeme říci, že samotný krok do neznáma a přechod od studia k práci je dostatečně velkou výzvou. Bohužel ale lidé krátce po škole často nemají dostatek financí na to, aby si své domácí pracoviště vybavili srovnatelně s tím, co by jim bylo k dispozici v kanceláři1. A tak se nám naskýtá obrázek osamoceného mladého člověka v jeho první práci, kterou se v domácí izolaci a ne úplně vyhovujících podmínkách snaží vykonávat co nejlépe. To vše s vědomím, že je v tom vlastně sám.

Nemusí tomu tak být, ale je důležité věnovat právě těmto pracovníkům pozornost a zajímat se o to, jak se cítí a jak jim případně ulevit.

Jak z toho ven?

Vzhledem k výše uvedenému je potřeba dát mladým kolegům najevo, že je o ně zájem, jejich hlasy jsou a chtějí být slyšeny, a v neposlední řadě podpořit vznik vazeb mezi týmy i napříč celou firmou. On-line prostředí tomu není příliš nakloněno, ale řešení je nasnadě. 

V souvislosti s aktuálním světovým děním a příznivým vývojem pandemie se stále více firem ohlíží po hybridním modelu práce. Ten kombinuje práci z domova a z kanceláře, což přeje právě mimo jiné i mezilidským vztahům.  (Pokud vás toto téma zajímá, podrobněji si o něm můžete přečíst v našem článku HYBRID PŘICHÁZÍ. CO TO PRO NÁS ZNAMENÁ?)

To je ale běh na dlouhou trať. Momentálním nejlepším možným krokem z vaší strany je zajímat se o své spolupracovníky a v případě podezření, že se někdo z nich potýká s výše popsanými problémy, jim nabídnout pomocnou ruku nebo třeba jen pozvání na kávu. Takové gesto je jednoduché, ale má až překvapivě velký dopad. Může to být začátek dobrého nejen pracovního vztahu. Nezapomínejte tedy, že máte tu moc a #zmenteto.

Autorka článku: Gabriela Gargošová

Zdroje:

1. The Next Great Disruption Is Hybrid Work—Are We Ready
2. https://static1.squarespace.com/static/5f5654b537cea057c500f59e/t/60143f05a2117e3eec3c3243/1611939604505/Wal+Bulletin+1.pdf
3. https://www.wrike.com/blog/instant-messaging-chat-app-killing-productivity/
4. https://www2.deloitte.com/us/en/pages/consumer-business/articles/understanding-generation-z-in-the-workplace.html

Další zajímavé články? Máme:

Změňte to.