Psychologické bezpečí #2: Konkrétní a funkční tipy, jak na něj
Leden 23, 2023
V předchozím článku jsme psali o tom, co je to psychologické bezpečí a proč je opravdu dobré se jím v organizaci zabývat. Pokud jste jej ještě nečetli a chcete, najdete ho TADY>>
V tomto pokračování se podíváme na ryze praktické tipy, které vám pomohou psychologické bezpečí ve vaší firmě rozvíjet. Co tedy můžete dělat pro to, aby se lidé ve vaší firmě cítili dobře a bezpečně natolik, aby mohli upřímně a otevřeně sdílet svoje názory, pocity a myšlenky?
#1: Pravidelně informujte o stavu firmy a jejím směřování
Jako lídři otevřeně a pravidelně sdílejte jaké jsou cíle organizace, v jakém jsou stavu, jaká je naše strategie, které kroky budeme v blízké době podnikat a hlavně proč.
Pouze 40 % zaměstnanců uvádí, že jsou v tomto smyslu dobře informováni, což znamená vysokou míru nejistoty. Když nevím, co se okolo mě děje a proč se to děje, vede to k chronickému stresu. V takovém prostředí se těžko buduje důvěra a otevřenost. (1)
Mezilidské klima bezpečí v kombinaci s dalšími základními složkami (např. strategie, vize, cíle, podpůrné vedení atd.), umožňuje učení a ovlivňuje kvalitu výkonu. (5)
#2: Měřte hodnotu psychologického bezpečí.
Amy Edmondson (profesorka na Harvard Business School) pro měření psychologického bezpečí vytvořila sadu tvrzení souhlasím/nesouhlasím. Najdete je tady (jen anglicky)
Jedna rada, než si vyhrnete rukávy a z ostra se do toho pustíte:
Ať už vedete tým, nebo jste nějakého týmu součástí, doporučuji se na ta tvrzení dobře podívat a sami pro sebe si odpovědět, jak na tom jste. Potom si s pár lidmi individuálně sedněte a zeptejte se jich, nakolik rozumí termínu „psychologické bezpečí“ a co si pod tím představí.
Díky těmto dvěma krokům budete moci lépe přizpůsobit „jazyk“ vašich otázek v samotném průzkumu a zvolit vhodný postup. (4)
Psychological Safety
"a belief that one will not be punished or humiliated for speaking up with ideas, questions, concerns, or mistakes, and that the team is safe for interpersonal risk-taking"
-Amy Edmondson
#3: Budujte kulturu radikální otevřenosti
Vaši lidé by se měli cítit dostatečně zmocnění podělit se o své myšlenky, nápady a obavy, aniž by se obávali odplaty nebo odsouzení.
Podporujte otevřenou komunikaci a zpětnou vazbu.
Pro podporu tohoto typu komunikace mohou vedoucí pracovníci zavést např. model komunikace „radikální otevřenosti“ tak, jak jej popisuje Kim Scott ve stejnojmenné knize. Případně můžeme načerpat inspiraci od Reeda Hastingse v knize Pravidlo žádných pravidel.
Chceme vést otevřený dialog, vyžadujeme a dáváme zpětnou vazbu a reagujeme na obavy včas a s respektem vůči druhému (6).
#4: Mějte jasná pravidla pro konflikty
Rychle a jasně řešte konflikty a obavy.
Když se objeví konflikty nebo obavy, měly by být řešeny rychle a profesionálně. To může pomoci zabránit eskalaci drobných problémů a vytvořit na pracovišti pocit férovosti a spravedlnosti.
V případě konfliktu mějte jasně nastavený proces nebo kroky, které vedou k jeho řešení. Buďte připraveni i na varianty vyžadující mediaci třetí stranou. Organizace v tomto musí dát stranám v konfliktu nejen zdroje k jeho vyřešení, ale také vytyčit mantinely, v jejichž rámci bude problém vyřešen. (5)
#5: Podporujte konkrétnost a systémové myšlení
- Vnášejte jasnost všude tam, kde je nejasnost.
- Tedy pravidelně mapujte, kde se nejasnosti nachází a co s nimi můžeme udělat.
- Ptejte se svých lidí a společně stanovte procesy, zásady a postupy, které povedou k rozptýlení nejasností.
- Zmocněte tým k tomu, aby sám vyhledával zlepšení a procesy zefektivňoval.
- Nepodporujte atmosféru „někdo to udělá“ - naopak, tvořte prostředí s vysokou akční silou vedoucí k předvídatelnosti a stabilitě.
- Kde to jde, dělte se o moc a zvěte ostatní k rozhodování.
Závěrem
K psychologickému bezpečí by se toho dalo říct ještě opravdu hodně. Asi i proto o tom profesorka Edmondson napsala celou knihu 🙂 (zatím je bohužel dostupná jen v angličtině).
Pokud máte pocit, že u vás není psychologické bezpečí silné, tak malé kroky k jeho budování můžete začít činit hned teď. Znovu si pročtěte tipy a začněte je uvádět do praxe. Nebo se nám ozvěte a my vám s rozvojem silného a spolupracujícího týmu rádi pomůže.
Jděte a
Změňte to.
Autor článku: Šimon Steffal
Zdroje:
(1) Zak, P. (2017). The Neuroscience of Trust Accenture. Harvard Business Review.
(2) Monet, T. (2022). Ensure psychological safety at work. Accenture.
(3) Edmondson, A. (2014) Building a psychologically safe workplace. TEDxHGSE.
(4) Measuring Psychological Safety.
(5) Edmondson, Amy & Lei, Zhike. (2014). Psychological Safety: The History, Renaissance, and Future of an Interpersonal Construct. Annual Review of Organizational Psychology and Organizational Behavior.
(6) “Re:Work - Guide: Understand Team Effectiveness.” Re:Work - Guide: Understand Team Effectiveness, 2016.
Odebírejte novinky ze světa komunikace!
Další zajímavé články? Máme:
Jak koučovací dovednosti ovlivní vaši komunikaci?
Co se stane, když se začnete učit koučovacím dovednostem: Začnete myslet i mluvit jinak. Na počátku bylo slovo. Je důležité, co říkáme. Tomu předchází to, co si myslíme. Ale mnoho lidí zůstane jen u těch slov, ať už vyřčených nebo těch v hlavš. Co je v životě hybnou silou, je čin. To, co uděláte. Ne to, co říkáte, že uděláte nebo o tom jen přemýšlíte. To je jako, když jdete na kurz xy, poslechnete si ho, ale informace z něj neuvedete do praxe. Nebo když čtete seberozvojové knížky. A tím čtením to skončí. Neuvedete získané vědomosti do svého reálného života.
Quo vadis, lídršite?
V lednu a únoru jsem na LinkedIn psal sedmidílný seriál na téma Očekávání od lídra v 21.století. Vycházel jsem z článku od Gallupu z předcovidového roku 2019 a revize z 2021 a zmapoval jsem sedm oblastí, ve kterých by měl lídr aktivně vystupovat, pojmenoval případná úskalí a také možné cesty, jak toto očekávání druhých naplnit. A to mě přivedlo na myšlenku napsat článek, který by se na leadership podíval z té druhé stránky. Tedy leaderSHITU (nebo krásně česky lídršitu). Soubory chování a přístupů, které jsou přesným opakem toho, jak bychom dnes měli/chtěli fungovat a tvořit moderní, lidské organizace, které umí pracovat se silnými stránkami lidí, jejich rozličnými osobnostmi a dovednostmi, přístupy a způsoby uvažování. Jak poznáte lídršit v praxi? Jak rozpoznáte, že vás vede člověk, který spadl do žumpy lídršitu? A co když vy sami vedete lidi - co vidíte, když se podíváte do zrcadla?
Pět zdrojů komunikačního nesouladu
Když učím své klienty mluvit anglicky, často narážíme na jeden z jejich typických strachů: „Co když mi druhá strana nebude rozumět?" Obava z jazykové bariéry je na místě, dokáže nám někdy pěkně zavařit. Když ale mluvíme všichni stejným jazykem, měla by být míra nedorozumění velmi nízká až nulová, ne? Když se nad tím zamyslíme, není to tak. I v situacích, kdy mluvíme s jiným rodilým mluvčím češtiny nebo jiného našeho rodného jazyka, který ovládáme perfektně, pozoruhodně často se stává, že si neporozumíme a potom řešíme vysvětlování, dodatečný kontext a snažíme se druhému vysvětlit, co jsme naším sdělením vlastně mysleli. Na vině je komunikační nesoulad. O co se jedná a jak se mu můžeme vyhnout?
Trénujte mezilidskou komunikaci s pomocí AI nástrojů
Rozšíření AI nástrojů může budit dojem, že mezilidská komunikace brzy nebude potřeba. V dnešní digitální éře je však komunikace klíčová. Ať už se jedná o profesní život, osobní vztahy, nebo online interakce, efektivní komunikace nám umožňuje dosahovat cílů, budovat si pevné vazby a žít spokojenější život. Díky AI dnes existují nástroje, které nám pomohou naše komunikační dovednosti posunout na další úroveň. Stačí jen chtít. Mezi ty nejrozšířenější patří nástroje generativní umělé inteligence jako Gemini od Google nebo ChatGPT od OpenAI. Tyto nástroje, poháněné umělou inteligencí, dokáží simulovat lidskou konverzaci a poskytovat nám cennou zpětnou vazbu na naše komunikační styly.
Vyšplhejte po žebříku úsudků k lepším závěrům
Kolik je jedna a jedna? Možná bez zaváhání řeknete, že dvě, a možná vás i dnes stejně jako v dětství udiví, že správná odpověď není takhle jednoznačná. Jedna a jedna totiž může být i 11. Co je to za blbost? To přece nedává smysl!? Ale ano. Dává. Když se na otázku podíváte pořádně. Tohle je jen jeden z příkladů hádanek, které jsme si navzájem rádi dávali hlavně jako děti. Jak jsme se ale mohli nechat tak nachytat i teď, když jsme dospělí a rádi o sobě uvažujeme jako o životem protřelých a zkušených?
Čtyři komunikační přešlapy, kterými spolehlivě odradíte každého kandidáta
Přilákat talentované kandidáty se v posledních letech stává poměrně náročnou disciplínou. Když už se do toho pustíte, dbejte na to, abyste své potenciální kandidáty zbytečně neodradili během výběrového řízení. V tomto článku se podíváme na čtyři nejčastější komunikační přešlapy, které k tomu mohou vést.
VIDEO: Malé experimenty jako klíč k růstu
Změnu vnímáme jako něco velkého. Je to v našich očích taková magie. Najednou si všimneme, že se člověk, kterého dobře známe, chová úplně jinak. Najednou třeba při konfliktu nekřičí, ale mlčí. Nebo si klademe otázku, jak se to stalo, že náš soused má najednou, jakoby ze dne na den o deset kilo míň?! Změna se ale skutečně neděje přes noc. K opravdové a trvalé změně, zejména pokud přijde na změnu vzorců chování, dochází vždy postupně po malých částečných úpravách. To, jak změnu vnímáme jako něco velkého, nás činí méně odvážnými se do ní pustit. V říjnu měl náš Šimon možnost vystoupit na TEDx konferenci na své Alma Mater UNYP v Praze a představit publiku v rámci svého talku koncept malých experimentů a toho, proč jsou klíčem ke smysluplnému a udržitelnému růstu. A to je rozhodně An Idea Worth Spreading. Tak nečekejte a hned si ho pusťte!
Jak (ne)mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat
Mluvení před publikem je velká věda. O dost větší, než by se mohlo zdát. A je úplně jedno, zda prezentujete kolegům výsledky svého týmu, přednášíte návrh před boardem, nebo mluvíte k publiku na konferenci. Máte skvěle připravenou prezentaci, kvalitní obsah a spoustu úderných myšlenek, které chcete předat. Bylo by škoda tohle všechno kompletně zabít špatnou formou. Ale vězte, že přesně tohle se děje až překvapivě příliš často. Určité formě veřejného mluvení se nevyhne téměř nikdo z nás. A pokud náhodou máte práci, při které nepotřebujete souvisle dlouhodobě mluvit k větším skupinám lidí, ani tak článek ještě nezavírejte. Existují totiž určité nešvary, které se promítají i do běžné konverzace a činí z našeho projevu pro posluchače někdy až nepříjemnou záležitost. Na co si tedy dát pozor a jak mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat?
Motivace, disciplína a jak nás ženou vpřed
Slova jako cíl, plán, nebo ukazatel pokroku patří dnes do slovníku asi každého z nás. Je jedno, jestli působíte ve výrobě, pracujete v kanceláři, vlastníte firmu nebo teprve studujete. Všichni víme, že je důležité vědět, kam jdeme, protože tím minimalizujeme riziko, že náš čas a úsilí vynaložíme zbytečně. Správně stanovený cíl je ale teprve začátkem cesty. Je důležité zajistit, abychom se na ni nejenom vydali, ale abychom na ní setrvali, drželi tempo a hýbali se, byť někdy pomalu, ale jistě směrem k vytoužené destinaci. Jakmile už se na cestu vyprávíme, velkou roli v našem setrvání na ní hrají motivace a disciplína. Dvě síly, které nás pohání kupředu, i když každá trochu jiným způsobem. Nevyplatí se spoléhat jen na jednu z nich, lepší strategií je seznámit se s oběma a umět je účelně využívat podle situace.
(Ne)komunikace ve firmě
Jak byste ohodnotili komunikaci ve svém týmu nebo celé firmě? Možná si říkáte, že funguje skvěle. Máte nastavené komunikační kanály, všichni znají společné dohody jak a kde co řešit a když někdo bude mít dotaz, dveře jsou otevřené. Stačí se zeptat. Možná to ale není všechno tak jednoduché. Co když se vaši lidé bojí otázku vznést? Mají snad strach z vás jako lídra? Odpověď nejen na tuto otázku v dnešním článku přináší Maja Bourková, rozmotávač myšlenek a průvodce podvědomím pro osobní i profesní život. Koučka a facilitátorka firemních kruhů, která se specializuje mimo jiné i na práci s emocemi ve firmě.
Dvakrát mlč, jednou mluv aneb zdrženlivost v komunikaci
Mluviti stříbro, mlčeti zlato. To je věta, kterou už každý z nás někdy slyšel. Málokdo se podle ní ale opravdu řídí. A tak někdy mluvíme dřív, než myslíme. A dost často to má katastrofální důsledky. Zdrženlivost nebo jednoduše umění mlčet je základní komunikační dovedností, která vás nejen uchrání před přešlapy zaviněnými zbrklostí, ale pomůže vám také prohloubit konverzaci jako takovou a vaše vztahy s druhými. Co tedy zdrženlivost je a jak ji aplikovat v komunikaci?
VIDEO PODCAST: Jak motivovat a vzdělávat zaměstnance a zároveň nezapomínat na sebe
Proč je důležité interní vzdělávání a seberozvoj? Co je třeba si uvědomit, než k nim přistoupíte? Jak k nim motivovat své zaměstnance i sám sebe? Kolik času bychom jim měli věnovat? Jak měřit výsledky a jejich reálný dopad? Na všechny tyhle otázky odpovídal Šimon Steffal, náš CVO v podcastu DoToho! s Janem Coufalem. Hlavním tématem byla motivace a vzdělávání zaměstnanců.