Děláte toho dost? Aneb toxická produktivita a jak se s ní vypořádat
Leden 30, 2023
Byli jste dnes produktivní? A jak se to vlastně pozná?
Možná se vám při pomyšlení na takové zhodnocení vlastního dne trochu svírá žaludek. Všichni totiž tak nějak cítíme, že ve společnosti zaměřené na rychlost, pokrok a výkon se příliš nenosí nicnedělání a odpočinek. Nebo minimálně ne to, že se k takové náplni dne otevřeně přihlásíte.
S tím, jak se všichni snažíme využívat čas maximálně naplno a efektivním způsobem, ovšem přichází zdvižený prst. Není ta produktivita už toxická? Prospívá nám? Prospívá vůbec někomu?
Snaha vykázat na konci dne co nejvíce viditelných výsledků nám totiž snadno může zatemnit mozek. Pouštíme se hlavně do věcí, které jsou vidět. A zanedbáváme úkoly, které, byť jsou stěžejní pro udržení fungování některých procesů, nepřitáhnou dost pozornosti (1). Často nás může šálit i náš vlastní pocit z toho, kolik práce jsme vlastně odvedli a můžeme se na konci dne cítit sklesle z toho, že naše práce toho dne vlastně nepřinesla žádnou hodnotu (2).
Produktivita až na prvním místě
Asi nikdo z nás se necítí dobře, pokud opravdu stráví celý den prací, ale na konci dne má pocit, že toho neudělal dost. Pokud je takový stav dlouhodobý, často pak upravujeme své chování a buď pracujeme ještě více, nebo si cíleně vybíráme úkoly, jejichž splnění bude velmi dobře viditelné jak pro nás, tak pro vedení.
Taková výkonnost ale velmi často bývá vykoupena sníženým duševním i tělesným zdravím, nakládá nám na bedra zvýšenou míru stresu a žene nás mílovými kroky k vyhoření (4).
Jakkoli se tedy snažíme toho pro sebe nebo firmu udělat a dokončit co nejvíce, v konečném výsledku napácháme víc škody než užitku.
Protože taková dlouhodobá frustrace a přepínání se dříve či později někde výrazně projeví (1).
Znakem toxické produktivity je nerovnováha. Dosahování cílů a plnění stále více a více úkolů je normou, zatímco duševní zdraví a pohoda jedince jsou zohledněny minimálně nebo vůbec
K takovému vnitřnímu nastavení přitom může dospět jedinec sám, pokud je dlouhodobě nespokojený s vlastními výsledky nebo pracovní pozicí samotnou. Výrazně jej ale ovlivňuje i pracovní prostředí, které může být toxicky a nesprávně nastavené právě na produktivitu za každou cenu.
V takové firmě se po lidech vyžadují výsledky a to často pod pohrůžkou snížení odměn či výpovědi v případě nedostatečné výkonnosti (3, 4). Co ale s tím, když máte tendence do spirály toxické produktivity spadat vy sami?
Kam zmizelo těch osm hodin práce?
Pokud máte tradiční zaměstnání, pravděpodobně pracujete každý den určitý počet hodin za stanovenou měsíční odměnu. Máte tedy jasně daný čas, který každý den máte věnovat práci.
Už se vám někdy stalo, že jste po takovém dni odešli z kanceláře a měli pocit, že za vámi nic není vidět? Že přestože jste celou svou pracovní dobu poctivě makali a vyřídili hned několik úkolů ze svého to-do listu, navenek se to nikde neprojevilo? A přitom vám to všechno dalo takovou práci!
Tyto pocity mohou být spojeny například s administrativní činností. Pokud celý den pracujete s databázemi, zadáváte data nebo odpovídáte na e-maily, těch několik hodin vám snadno uteče, protože právě takové činnosti spolknou spoustu času. Můžete však mít špatný pocit z toho, že nemůžete vykázat posun v nějaké záležitosti. V takovém případě tedy můžete svůj den vnitřně hodnotit jako neproduktivní.
V těchto chvílích zbystřete a nebuďte na sebe příliš tvrdí. Absence velkého viditelného výsledku se totiž v žádném případě nerovná proflákanému nebo ztracenému času (5).
Jak se tedy můžete naučit vidět hodnotu vlastní práce?
Připomeňte si, jaká je vaše náplň práce
Pokud je vaší hlavní úlohou udržovat data aktuální nebo komunikovat s klienty, pak jste naopak touto činností naplnili podstatu své role a nemáte důvod k nespokojenosti.
Malé pro vás, významné pro druhé
Zkuste se vžít do role manažera, který potřebuje z databáze, kterou jste doplnili, čerpat data do své prezentace pro vedení. Pro něj je to, že databázi udržujete aktuální naprosto zásadní. Bez vašeho přispění by neměl žádná data a tím šanci na úspěch. Stejně tak zákazník jistě ocení, že s ním komunikujete a reagujete na jeho e-maily.
A co vaše budoucí já? Možná jste si sami přípravou detailní tabulky ulehčili v budoucnu práci, až budete potřebovat něco najít nebo spočítat. Sáhnete právě po této tabulce. Každý velký úspěch se zakládá na souboru takovýchto menších splněných úkolů, bez kterých by vůbec nebylo možné se posunout vpřed.
Nenakládáte si toho zbytečně moc?
Zkuste se také kriticky podívat na svůj To Do list a zhodnotit, jestli náhodou není přeplněný. Pokud si totiž stanovíte laťku nepřiměřeně vysoko, nikdy nebudete mít reálnou možnost ji přeskočit.
Za den máte jen omezený čas a kapacitu na to, abyste se vypořádali s pracovními úkoly. A pokud máte na každý den deset různých úkolů, jistě je všechny nestihnete a tak budete cítit zmar i přesto, že celý den poctivě věnujete snaze zvládnout toho co nejvíce. Možná dokonce i když se vám povedlo velkou část úspěšně odškrtnout.
Zkuste si ke každému z úkolů tedy napsat odhadovaný čas. Nezapomeňte zohlednit pauzy na oběd, na kávu a toaletu a vyberte si jen několik nejdůležitějších úkolů pro daný den, které je pro vás realistické stihnout. Dobrou praxí může být i přidání časové rezervy, abyste eliminovali stres.
Veďte si To Do list
V předchozích bodech zmiňujeme seznam úkolů, které je třeba udělat a zdá se, že právě ten je tím naším hlavním otrokářem. Nemusí to tak však zůstat a můžete ho naopak snadno proměnit v prostředek k pocitu dobře odvedené práce.
Spolu s tím, jak si úkoly časově rozvrhnete, si je rozdělte do jednotlivých dnů. Poctivě si je odškrtávejte a napište si na seznam opravdu vše, co děláte, i kdyby to měla být práce jen na půl hodiny.
Na konci dne se k seznamu vraťte a zrevidujte, zda se vám povedlo dokončit všechny úkoly pro daný den. Pokud ne, nemusíte si to vyčítat. Porovnejte odhadovaný čas s časem skutečně stráveným nad jednotlivými tasky. Tím snadno zjistíte, jestli jste byli neproduktivní, nebo se vám jen protáhlo řešení něčeho jiného.
Na základě zkušeností si pak upravte plán na další den tak, aby byl realistický a splnitelný v rámci vaší pracovní doby.
To, jestli se díváte na seznam s dvaceti úkoly, z nichž je hotových deset, nebo na seznam s pěti úkoly, z nichž se vám povedlo dokončit všechny, má totiž naprosto zásadní vliv na vaše vnímání a pocity z odvedené práce.
Já tady jsem a pořád makám! Vážně!
Změnit vlastní přístup je skvělý krok k tomu, aby se váš postoj k práci stal zdravějším. Pokud ale budete pracovat v toxickém prostředí nastaveném na nesmyslnou hodnotu výkonu, budete stále sklouzávat k nevhodným pracovním návykům (3, 4).
Problémy s toxickou produktivitou vzrostly také v posledních letech ve spojitosti s prací z domova, kdy má spousta lidí pocit, že musí dokazovat vedení, že se doma opravdu neflákají (6). Více o tomto fenoménu tady najdete už za týden ve volném pokračování tohoto článku a konkrétní tipy na to, jak mohou lídři bránit své lidi před spáry toxické produktivity vám nasdílíme o týden později.
Pokud chcete mít jistotu, že vám nic neuteče, přihlaste se k našemu newsletteru. A do té doby pamatujte, že správné vnitřní nastavení je klíčem ke skutečné a trvalé pracovní pohodě a spokojenosti. Takže pokud máte problém vidět hodnotu vlastní práce, znovu si projděte dnešní tipy a
Změňte to.
Autor článku: Gabriela Gargošová
Zdroje:
(1) What is toxic productivity? And 5 tips to overcome it. (2022). A blog for teams by Trello.
(2) Are You Actually ‘So Busy,’ or Is It ‘Toxic Productivity’? (2022). Self.
(3) How to navigate toxic productivity at work. (2022). Employment Hero.
(4) 10 Signs You’re in a Toxic Work Environment. Career contessa
(5) Productivity shame: Why you never feel like you’ve done “enough” (and what to do about it). (2020). Rescue Time
(6) What is digital presenteeism and how do you avoid it on a remote team? (2022). Oyster
Odebírejte novinky ze světa komunikace!
Další zajímavé články? Máme:
Toxické myšlenkové vzorce a jak na ně
Každý člověk si žije tak trochu ve svém vlastním světě. Ten je unikátní a přímo odráží zkušenosti a vliv okolí, kterým daná osoba byla za dobu svého života vystavena. Problém nastane, když se tyto malé rozdíly spolu střetnou a ty na pohled nejzjevnější věci můžou být spouštěčem těch největších konfliktů. V takové situaci ztrácíme schopnost chápat pohled druhého a jeho vidění je v naší realitě nelogické a nemožné. Jak se tedy stane, že na první pohled očividnou skutečnost vnímáme tak zásadně rozdílně? Příčinou jsou naše mentální modely. Nikdo z nás totiž nevidí realitu takovou, jaká skutečně je. Obraz, který se nám tvoří v mysli, je souborem vzorců reprezentující naše minulé prožitky, životní přesvědčení, světonázor a k finálnímu výsledku přidáme i různá zkreslení. Dohromady naše mentální modely dávají mozaiku toho, jak si myslíme, že svět funguje.
Jak koučovací dovednosti ovlivní vaši komunikaci?
Co se stane, když se začnete učit koučovacím dovednostem: Začnete myslet i mluvit jinak. Na počátku bylo slovo. Je důležité, co říkáme. Tomu předchází to, co si myslíme. Ale mnoho lidí zůstane jen u těch slov, ať už vyřčených nebo těch v hlavš. Co je v životě hybnou silou, je čin. To, co uděláte. Ne to, co říkáte, že uděláte nebo o tom jen přemýšlíte. To je jako, když jdete na kurz xy, poslechnete si ho, ale informace z něj neuvedete do praxe. Nebo když čtete seberozvojové knížky. A tím čtením to skončí. Neuvedete získané vědomosti do svého reálného života.
Quo vadis, lídršite?
V lednu a únoru jsem na LinkedIn psal sedmidílný seriál na téma Očekávání od lídra v 21.století. Vycházel jsem z článku od Gallupu z předcovidového roku 2019 a revize z 2021 a zmapoval jsem sedm oblastí, ve kterých by měl lídr aktivně vystupovat, pojmenoval případná úskalí a také možné cesty, jak toto očekávání druhých naplnit. A to mě přivedlo na myšlenku napsat článek, který by se na leadership podíval z té druhé stránky. Tedy leaderSHITU (nebo krásně česky lídršitu). Soubory chování a přístupů, které jsou přesným opakem toho, jak bychom dnes měli/chtěli fungovat a tvořit moderní, lidské organizace, které umí pracovat se silnými stránkami lidí, jejich rozličnými osobnostmi a dovednostmi, přístupy a způsoby uvažování. Jak poznáte lídršit v praxi? Jak rozpoznáte, že vás vede člověk, který spadl do žumpy lídršitu? A co když vy sami vedete lidi - co vidíte, když se podíváte do zrcadla?
Pět zdrojů komunikačního nesouladu
Když učím své klienty mluvit anglicky, často narážíme na jeden z jejich typických strachů: „Co když mi druhá strana nebude rozumět?" Obava z jazykové bariéry je na místě, dokáže nám někdy pěkně zavařit. Když ale mluvíme všichni stejným jazykem, měla by být míra nedorozumění velmi nízká až nulová, ne? Když se nad tím zamyslíme, není to tak. I v situacích, kdy mluvíme s jiným rodilým mluvčím češtiny nebo jiného našeho rodného jazyka, který ovládáme perfektně, pozoruhodně často se stává, že si neporozumíme a potom řešíme vysvětlování, dodatečný kontext a snažíme se druhému vysvětlit, co jsme naším sdělením vlastně mysleli. Na vině je komunikační nesoulad. O co se jedná a jak se mu můžeme vyhnout?
Trénujte mezilidskou komunikaci s pomocí AI nástrojů
Rozšíření AI nástrojů může budit dojem, že mezilidská komunikace brzy nebude potřeba. V dnešní digitální éře je však komunikace klíčová. Ať už se jedná o profesní život, osobní vztahy, nebo online interakce, efektivní komunikace nám umožňuje dosahovat cílů, budovat si pevné vazby a žít spokojenější život. Díky AI dnes existují nástroje, které nám pomohou naše komunikační dovednosti posunout na další úroveň. Stačí jen chtít. Mezi ty nejrozšířenější patří nástroje generativní umělé inteligence jako Gemini od Google nebo ChatGPT od OpenAI. Tyto nástroje, poháněné umělou inteligencí, dokáží simulovat lidskou konverzaci a poskytovat nám cennou zpětnou vazbu na naše komunikační styly.
Vyšplhejte po žebříku úsudků k lepším závěrům
Kolik je jedna a jedna? Možná bez zaváhání řeknete, že dvě, a možná vás i dnes stejně jako v dětství udiví, že správná odpověď není takhle jednoznačná. Jedna a jedna totiž může být i 11. Co je to za blbost? To přece nedává smysl!? Ale ano. Dává. Když se na otázku podíváte pořádně. Tohle je jen jeden z příkladů hádanek, které jsme si navzájem rádi dávali hlavně jako děti. Jak jsme se ale mohli nechat tak nachytat i teď, když jsme dospělí a rádi o sobě uvažujeme jako o životem protřelých a zkušených?
Čtyři komunikační přešlapy, kterými spolehlivě odradíte každého kandidáta
Přilákat talentované kandidáty se v posledních letech stává poměrně náročnou disciplínou. Když už se do toho pustíte, dbejte na to, abyste své potenciální kandidáty zbytečně neodradili během výběrového řízení. V tomto článku se podíváme na čtyři nejčastější komunikační přešlapy, které k tomu mohou vést.
VIDEO: Malé experimenty jako klíč k růstu
Změnu vnímáme jako něco velkého. Je to v našich očích taková magie. Najednou si všimneme, že se člověk, kterého dobře známe, chová úplně jinak. Najednou třeba při konfliktu nekřičí, ale mlčí. Nebo si klademe otázku, jak se to stalo, že náš soused má najednou, jakoby ze dne na den o deset kilo míň?! Změna se ale skutečně neděje přes noc. K opravdové a trvalé změně, zejména pokud přijde na změnu vzorců chování, dochází vždy postupně po malých částečných úpravách. To, jak změnu vnímáme jako něco velkého, nás činí méně odvážnými se do ní pustit. V říjnu měl náš Šimon možnost vystoupit na TEDx konferenci na své Alma Mater UNYP v Praze a představit publiku v rámci svého talku koncept malých experimentů a toho, proč jsou klíčem ke smysluplnému a udržitelnému růstu. A to je rozhodně An Idea Worth Spreading. Tak nečekejte a hned si ho pusťte!
Jak (ne)mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat
Mluvení před publikem je velká věda. O dost větší, než by se mohlo zdát. A je úplně jedno, zda prezentujete kolegům výsledky svého týmu, přednášíte návrh před boardem, nebo mluvíte k publiku na konferenci. Máte skvěle připravenou prezentaci, kvalitní obsah a spoustu úderných myšlenek, které chcete předat. Bylo by škoda tohle všechno kompletně zabít špatnou formou. Ale vězte, že přesně tohle se děje až překvapivě příliš často. Určité formě veřejného mluvení se nevyhne téměř nikdo z nás. A pokud náhodou máte práci, při které nepotřebujete souvisle dlouhodobě mluvit k větším skupinám lidí, ani tak článek ještě nezavírejte. Existují totiž určité nešvary, které se promítají i do běžné konverzace a činí z našeho projevu pro posluchače někdy až nepříjemnou záležitost. Na co si tedy dát pozor a jak mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat?
Motivace, disciplína a jak nás ženou vpřed
Slova jako cíl, plán, nebo ukazatel pokroku patří dnes do slovníku asi každého z nás. Je jedno, jestli působíte ve výrobě, pracujete v kanceláři, vlastníte firmu nebo teprve studujete. Všichni víme, že je důležité vědět, kam jdeme, protože tím minimalizujeme riziko, že náš čas a úsilí vynaložíme zbytečně. Správně stanovený cíl je ale teprve začátkem cesty. Je důležité zajistit, abychom se na ni nejenom vydali, ale abychom na ní setrvali, drželi tempo a hýbali se, byť někdy pomalu, ale jistě směrem k vytoužené destinaci. Jakmile už se na cestu vyprávíme, velkou roli v našem setrvání na ní hrají motivace a disciplína. Dvě síly, které nás pohání kupředu, i když každá trochu jiným způsobem. Nevyplatí se spoléhat jen na jednu z nich, lepší strategií je seznámit se s oběma a umět je účelně využívat podle situace.
(Ne)komunikace ve firmě
Jak byste ohodnotili komunikaci ve svém týmu nebo celé firmě? Možná si říkáte, že funguje skvěle. Máte nastavené komunikační kanály, všichni znají společné dohody jak a kde co řešit a když někdo bude mít dotaz, dveře jsou otevřené. Stačí se zeptat. Možná to ale není všechno tak jednoduché. Co když se vaši lidé bojí otázku vznést? Mají snad strach z vás jako lídra? Odpověď nejen na tuto otázku v dnešním článku přináší Maja Bourková, rozmotávač myšlenek a průvodce podvědomím pro osobní i profesní život. Koučka a facilitátorka firemních kruhů, která se specializuje mimo jiné i na práci s emocemi ve firmě.
Dvakrát mlč, jednou mluv aneb zdrženlivost v komunikaci
Mluviti stříbro, mlčeti zlato. To je věta, kterou už každý z nás někdy slyšel. Málokdo se podle ní ale opravdu řídí. A tak někdy mluvíme dřív, než myslíme. A dost často to má katastrofální důsledky. Zdrženlivost nebo jednoduše umění mlčet je základní komunikační dovedností, která vás nejen uchrání před přešlapy zaviněnými zbrklostí, ale pomůže vám také prohloubit konverzaci jako takovou a vaše vztahy s druhými. Co tedy zdrženlivost je a jak ji aplikovat v komunikaci?