Jak nás strach brzdí a jak ho porazit v pěti krocích
Květen 9, 2023
Ať už horory máte rádi, nebo ne, asi se shodneme, že nikdo z nás by v nich nechtěl žít.
Ale někdy se přesto bojíme. Třeba když stojíme před velkou výzvou.
Jedna část nás se chce posunout dál, chce té situaci čelit. Ta druhá se krčí v koutě pod tíhou myšlenek jako „Co když to podělám?“ nebo „To prostě nemůžu zvládnout!“.
Proč nemá smysl utíkat
Nejčastější strach, se kterým se setkávám u svých klientů, je mluvení a komunikace v angličtině. Proto budu jako konkrétní příklady používat příměry z této oblasti. Nicméně tipy, které chci prostřednictvím tohoto článku sdílet, jsou aplikovatelné na všechny strachy, úzkosti a nejistoty.
Moji klienti se tedy angličtině a komunikaci vyhýbají. Nastrčí za sebe kolegu, který umí anglicky lépe. Nebo raději napíšou e-mail. Ale oddychnou si pak?
Většina z nich na svých schopnostech pracuje. Někdy i dlouhé roky. Chodí na kurzy, učí se, zlepšují se… Ale pak to stejně nedají. Strach je úplně paralyzuje.
Rada od kolegů, kteří problémy nemají, často zní jednoduše. „Prostě si věř a udělej to.“ Nicméně to stejné si můžete říct o skoku do propasti, na jejíž dno nevidíte. Pocit je to zhruba stejný.
Zůstat v komfortní zóně a vyhnout se děsivé výzvě je jedna možnost. Má ale jednu podstatnou trhlinu. Ta děsivá výzva se totiž pravděpodobně nevyhne nám. Tedy za předpokladu, že je to reálně možná situace.
Dřív nebo později jí budete muset čelit. A tak si pořád myslím, že jít tomu naproti a zkoušet se jí postavit za vlastních podmínek je tou nejlepší prevencí. Nemůžete utíkat pořád.
Pojďme na to jinak. Věřím, že komunikace má být nástroj, ne překážka. A utíkat člověk může jen po omezenou dobu. Co kdybyste zkusili situaci přerámovat a vzít ji pevně do svých rukou?
Pokud se naučíte pár jednoduchých strategií, jak si vytvořit pevnou půdu pod nohama (téměř) v každé situaci, budou se vám výzvy zvládat snáz. Tak se pojďme podívat na to, jak porazit strach v pěti krocích:
Krok #1: Poznejte nepřítele
Čeho se vlastně bojíte? Je to jednoduchá otázka. Ne nutně ale sami znáte odpověď. A to je dost možná ten největší problém. Protože když nevíte, co proti vám stojí, jste bezbranní. Nevíte, jak váš „nepřítel“ vypadá, jak se chová, jaké má silné stránky a do jakých slabin ho případně můžete zasáhnout. Takže kdybyste s ním chtěli bojovat, šli byste na to poslepu a pravděpodobně by to nedopadlo dobře.
Dobrým prvním krokem k racionálnímu vnímání situace a poznání, že strach je v dané situaci třeba zbytečný, je uvědomit si, čeho se vlastně bojíte.
Může se totiž ukázat, že reálná hrozba je skutečně malá a nijak závažná. To ale přes děsivou auru často neprohlédneme.
Proto se svých klientů často ptám, co je vlastně odrazuje od komunikace v angličtině a jakých konkrétních situací se obávají. Častými odpověďmi je obava, že člověk udělá nějakou chybu, řekne něco špatně nebo celá komunikace vyústí v nedorozumění.
Už to není strach z neznáma. Nabral jasné obrysy. Můžete ho zkoumat a připravit se na něj. A nakonec ho porazit. Ujasnit si, čeho se bojíme, je prvním krokem k tomu, abychom to úspěšně překonali.
Krok #2: Zapojte představivost
Lidská představivost je ve vymýšlení nejhorších možných scénářů někdy opravdu velmi výkonná. A jakkoli nelogicky to zní, doporučím vám, abyste se pro jednou do hlubin té hrůzné temnoty ponořili.
Víte, jaká hrozba proti vám stojí. Tak zajděte ještě o krok dál a zamyslete se nad tím, k čemu vlastně dojde, když se opravdu naplní? Co nejhoršího se může stát? Vytvořte si tu scénu před očima.
„Bojím se toho, že mi druhý špatně porozumí a třeba se pohádáme.”
Zde je nejhorší možný výstup situace - rozepře nebo nesoulad. Je to jistě velmi nepříjemné, ale není to nic, co by vás ohrozilo na životě.
Nakonec je to jen konflikt. Je přirozený a dostáváme se do něj běžně.
Takže i když se naše obava naplní, což je velmi nepravděpodobné, víme přesně, co se stane. A tak se na to můžeme připravit, abychom už při náznacích dokázali situaci kontrolovat a vyhnout se nejhoršímu. Všechny ostatní varianty už jsou víc OK a snadnější na zvládnutí než tento „worst case scenario”.
Krok #3: Realistický pohled
Po tom, co prozkoumáte nejhorší možnou variantu, je čas, abyste se na situaci podívali znovu. Ale trochu jinak. V dalším kroku totiž budeme hledat polehčující okolnosti a vše, co by nám „v akci” mohlo pomoct.
V případě strachu z komunikace v angličtině je důležité si přiznat, že spousta z nás se při pomyšlení na ní ocitá ve vlastní hlavě znovu ve škole před tabulí (3). A právě tady je důležitý ten realistický pohled. Tohle už totiž není zkouška. Tohle je lidská interakce. A z tohoto faktu můžete významně těžit.
Jak byste se chovali vy, kdyby se s vámi cizinec snažil mluvit vaším rodným jazykem? Pravděpodobně byste byli nápomocní a snažili se s ním dorozumět. V komunikaci také oba sledujete stejný cíl - domluvit se.
Mějte to na paměti. Protože právě díky těmto faktům k obávanému nedorozumění vůbec dojít nemusí.
Když už tedy máte před očima démonickou podobu nejhorší možné situace, které se obáváte, dejte si odstup a hledejte podobné záchytné body, které vám mohou pomoci ji zvládnout.
Krok #4: Strategie nad zlato
Když víte, jak obávaná situace může vypadat a také co vám v ní může pomoct, je ideální čas na přípravu.
Zamyslete se nad tím, co můžete udělat, jak můžete využít nápomocné aspekty celé situace. Připravte si strategii pro rizikové části.
A připravte si i plán úniku.
Co to znamená? Pokud se třeba bojíte, že si nebudete s druhým v angličtině rozumět, pak i to, že řeknete „omlouvám se, nerozumíme si, můžete mi to prosím napsat e-mailem?” je důstojné zvládnutí situace. Ustáli jste to. Neztratili jste hlavu.
Zamyslete se nad tím, o jaké překážky můžete zakopnout a jaké nástroje máte k dispozici k jejich zvládnutí. A pak si připravte příslušné strategie. Když se stane A, udělám B. Nikdy sice nepokryjete plnou škálu možností, na druhou stranu vám stačí se připravit na těch několik nejčastějších a v komunikaci si budete daleko jistější.
Krok #5: Křest ohněm
Máte strategii, jste připravení, jak jen to jde, ale stejně se vám třesou kolena jen při pomyšlení na výzvu, které byste měli čelit.
Příprava nám v překonávání strachů a překážek v komunikaci může opravdu významně pomoci. Má ale jednu velkou slabinu - pokud zůstane jen teoretická a není propojená s praxí, je v podstatě k ničemu.
Takže nám zbývá poslední krok - křest ohněm. Tomu, čeho se obáváte, se můžete postavit buď tak, že se pro to vědomě rozhodnete za cílem se posunout dál, nebo tak, že vás to jednou prostě dožene a budete to muset nějak zvládnout.
Pokud na vás lépe působí první možnost, je na čase se zamyslet, jak na to.
Vytvořte si vlastní příležitosti a stanovte si malé cíle. Nemusíte hned vést debaty.
Prostě se na dovolené kromě „two beers, please“ zeptejte barmana ještě na to, jak se má.
Už tedy víte, jak na to. Připravte se a pak své strategie otestujte. Každý malý úspěch je obrovským skokem pro vaše sebevědomí.
Každá zvládnutá komunikační situace ho krmí a přispívá k tomu, že to, co bylo jednou děsivé, se stane normálním a možná dokonce příjemným.
Musíte jen sami sobě dokázat, že na to máte.
Kdo si dokáže vytvořit pevnou půdu pod nohama, nemůže spadnout do propasti.
Tak do toho,
Změňte to.
Autor článku: Gabriela Gargošová
Zdroje:
(1) Rumiyati, R., & Seftika, S. (2018). Anxiety Of Speaking English In English Foreign Language (Efl) Class. Inproceedings
(2) Every Speaker Counts. (2022). Fear of speaking English and what to do about it
(3) J. D. Schramm. (2010). How to Overcome Communication Fears. Harvard Business Review
Odebírejte novinky ze světa komunikace!
Další zajímavé články? Máme:
Toxické myšlenkové vzorce a jak na ně
Každý člověk si žije tak trochu ve svém vlastním světě. Ten je unikátní a přímo odráží zkušenosti a vliv okolí, kterým daná osoba byla za dobu svého života vystavena. Problém nastane, když se tyto malé rozdíly spolu střetnou a ty na pohled nejzjevnější věci můžou být spouštěčem těch největších konfliktů. V takové situaci ztrácíme schopnost chápat pohled druhého a jeho vidění je v naší realitě nelogické a nemožné. Jak se tedy stane, že na první pohled očividnou skutečnost vnímáme tak zásadně rozdílně? Příčinou jsou naše mentální modely. Nikdo z nás totiž nevidí realitu takovou, jaká skutečně je. Obraz, který se nám tvoří v mysli, je souborem vzorců reprezentující naše minulé prožitky, životní přesvědčení, světonázor a k finálnímu výsledku přidáme i různá zkreslení. Dohromady naše mentální modely dávají mozaiku toho, jak si myslíme, že svět funguje.
Jak koučovací dovednosti ovlivní vaši komunikaci?
Co se stane, když se začnete učit koučovacím dovednostem: Začnete myslet i mluvit jinak. Na počátku bylo slovo. Je důležité, co říkáme. Tomu předchází to, co si myslíme. Ale mnoho lidí zůstane jen u těch slov, ať už vyřčených nebo těch v hlavš. Co je v životě hybnou silou, je čin. To, co uděláte. Ne to, co říkáte, že uděláte nebo o tom jen přemýšlíte. To je jako, když jdete na kurz xy, poslechnete si ho, ale informace z něj neuvedete do praxe. Nebo když čtete seberozvojové knížky. A tím čtením to skončí. Neuvedete získané vědomosti do svého reálného života.
Quo vadis, lídršite?
V lednu a únoru jsem na LinkedIn psal sedmidílný seriál na téma Očekávání od lídra v 21.století. Vycházel jsem z článku od Gallupu z předcovidového roku 2019 a revize z 2021 a zmapoval jsem sedm oblastí, ve kterých by měl lídr aktivně vystupovat, pojmenoval případná úskalí a také možné cesty, jak toto očekávání druhých naplnit. A to mě přivedlo na myšlenku napsat článek, který by se na leadership podíval z té druhé stránky. Tedy leaderSHITU (nebo krásně česky lídršitu). Soubory chování a přístupů, které jsou přesným opakem toho, jak bychom dnes měli/chtěli fungovat a tvořit moderní, lidské organizace, které umí pracovat se silnými stránkami lidí, jejich rozličnými osobnostmi a dovednostmi, přístupy a způsoby uvažování. Jak poznáte lídršit v praxi? Jak rozpoznáte, že vás vede člověk, který spadl do žumpy lídršitu? A co když vy sami vedete lidi - co vidíte, když se podíváte do zrcadla?
Pět zdrojů komunikačního nesouladu
Když učím své klienty mluvit anglicky, často narážíme na jeden z jejich typických strachů: „Co když mi druhá strana nebude rozumět?" Obava z jazykové bariéry je na místě, dokáže nám někdy pěkně zavařit. Když ale mluvíme všichni stejným jazykem, měla by být míra nedorozumění velmi nízká až nulová, ne? Když se nad tím zamyslíme, není to tak. I v situacích, kdy mluvíme s jiným rodilým mluvčím češtiny nebo jiného našeho rodného jazyka, který ovládáme perfektně, pozoruhodně často se stává, že si neporozumíme a potom řešíme vysvětlování, dodatečný kontext a snažíme se druhému vysvětlit, co jsme naším sdělením vlastně mysleli. Na vině je komunikační nesoulad. O co se jedná a jak se mu můžeme vyhnout?
Trénujte mezilidskou komunikaci s pomocí AI nástrojů
Rozšíření AI nástrojů může budit dojem, že mezilidská komunikace brzy nebude potřeba. V dnešní digitální éře je však komunikace klíčová. Ať už se jedná o profesní život, osobní vztahy, nebo online interakce, efektivní komunikace nám umožňuje dosahovat cílů, budovat si pevné vazby a žít spokojenější život. Díky AI dnes existují nástroje, které nám pomohou naše komunikační dovednosti posunout na další úroveň. Stačí jen chtít. Mezi ty nejrozšířenější patří nástroje generativní umělé inteligence jako Gemini od Google nebo ChatGPT od OpenAI. Tyto nástroje, poháněné umělou inteligencí, dokáží simulovat lidskou konverzaci a poskytovat nám cennou zpětnou vazbu na naše komunikační styly.
Vyšplhejte po žebříku úsudků k lepším závěrům
Kolik je jedna a jedna? Možná bez zaváhání řeknete, že dvě, a možná vás i dnes stejně jako v dětství udiví, že správná odpověď není takhle jednoznačná. Jedna a jedna totiž může být i 11. Co je to za blbost? To přece nedává smysl!? Ale ano. Dává. Když se na otázku podíváte pořádně. Tohle je jen jeden z příkladů hádanek, které jsme si navzájem rádi dávali hlavně jako děti. Jak jsme se ale mohli nechat tak nachytat i teď, když jsme dospělí a rádi o sobě uvažujeme jako o životem protřelých a zkušených?
Čtyři komunikační přešlapy, kterými spolehlivě odradíte každého kandidáta
Přilákat talentované kandidáty se v posledních letech stává poměrně náročnou disciplínou. Když už se do toho pustíte, dbejte na to, abyste své potenciální kandidáty zbytečně neodradili během výběrového řízení. V tomto článku se podíváme na čtyři nejčastější komunikační přešlapy, které k tomu mohou vést.
VIDEO: Malé experimenty jako klíč k růstu
Změnu vnímáme jako něco velkého. Je to v našich očích taková magie. Najednou si všimneme, že se člověk, kterého dobře známe, chová úplně jinak. Najednou třeba při konfliktu nekřičí, ale mlčí. Nebo si klademe otázku, jak se to stalo, že náš soused má najednou, jakoby ze dne na den o deset kilo míň?! Změna se ale skutečně neděje přes noc. K opravdové a trvalé změně, zejména pokud přijde na změnu vzorců chování, dochází vždy postupně po malých částečných úpravách. To, jak změnu vnímáme jako něco velkého, nás činí méně odvážnými se do ní pustit. V říjnu měl náš Šimon možnost vystoupit na TEDx konferenci na své Alma Mater UNYP v Praze a představit publiku v rámci svého talku koncept malých experimentů a toho, proč jsou klíčem ke smysluplnému a udržitelnému růstu. A to je rozhodně An Idea Worth Spreading. Tak nečekejte a hned si ho pusťte!
Jak (ne)mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat
Mluvení před publikem je velká věda. O dost větší, než by se mohlo zdát. A je úplně jedno, zda prezentujete kolegům výsledky svého týmu, přednášíte návrh před boardem, nebo mluvíte k publiku na konferenci. Máte skvěle připravenou prezentaci, kvalitní obsah a spoustu úderných myšlenek, které chcete předat. Bylo by škoda tohle všechno kompletně zabít špatnou formou. Ale vězte, že přesně tohle se děje až překvapivě příliš často. Určité formě veřejného mluvení se nevyhne téměř nikdo z nás. A pokud náhodou máte práci, při které nepotřebujete souvisle dlouhodobě mluvit k větším skupinám lidí, ani tak článek ještě nezavírejte. Existují totiž určité nešvary, které se promítají i do běžné konverzace a činí z našeho projevu pro posluchače někdy až nepříjemnou záležitost. Na co si tedy dát pozor a jak mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat?
Motivace, disciplína a jak nás ženou vpřed
Slova jako cíl, plán, nebo ukazatel pokroku patří dnes do slovníku asi každého z nás. Je jedno, jestli působíte ve výrobě, pracujete v kanceláři, vlastníte firmu nebo teprve studujete. Všichni víme, že je důležité vědět, kam jdeme, protože tím minimalizujeme riziko, že náš čas a úsilí vynaložíme zbytečně. Správně stanovený cíl je ale teprve začátkem cesty. Je důležité zajistit, abychom se na ni nejenom vydali, ale abychom na ní setrvali, drželi tempo a hýbali se, byť někdy pomalu, ale jistě směrem k vytoužené destinaci. Jakmile už se na cestu vyprávíme, velkou roli v našem setrvání na ní hrají motivace a disciplína. Dvě síly, které nás pohání kupředu, i když každá trochu jiným způsobem. Nevyplatí se spoléhat jen na jednu z nich, lepší strategií je seznámit se s oběma a umět je účelně využívat podle situace.
(Ne)komunikace ve firmě
Jak byste ohodnotili komunikaci ve svém týmu nebo celé firmě? Možná si říkáte, že funguje skvěle. Máte nastavené komunikační kanály, všichni znají společné dohody jak a kde co řešit a když někdo bude mít dotaz, dveře jsou otevřené. Stačí se zeptat. Možná to ale není všechno tak jednoduché. Co když se vaši lidé bojí otázku vznést? Mají snad strach z vás jako lídra? Odpověď nejen na tuto otázku v dnešním článku přináší Maja Bourková, rozmotávač myšlenek a průvodce podvědomím pro osobní i profesní život. Koučka a facilitátorka firemních kruhů, která se specializuje mimo jiné i na práci s emocemi ve firmě.
Dvakrát mlč, jednou mluv aneb zdrženlivost v komunikaci
Mluviti stříbro, mlčeti zlato. To je věta, kterou už každý z nás někdy slyšel. Málokdo se podle ní ale opravdu řídí. A tak někdy mluvíme dřív, než myslíme. A dost často to má katastrofální důsledky. Zdrženlivost nebo jednoduše umění mlčet je základní komunikační dovedností, která vás nejen uchrání před přešlapy zaviněnými zbrklostí, ale pomůže vám také prohloubit konverzaci jako takovou a vaše vztahy s druhými. Co tedy zdrženlivost je a jak ji aplikovat v komunikaci?