Svět práce se neustále mění. Pandemie přišla a odešla, ale to zdaleka neznamená, že budeme nyní dál plout v poklidu. Naopak. Pracovní vody se dokáží někdy pořádně rozvířit, když se v jedné kanceláři potká několik různých osobností.
Ještě nikdy se na pracovišti nestřetávalo tolik generací naráz. V dnešní době je jich najednou až pět a to už je pořádná dávka různých pohledů, životních stylů a hodnotových žebříčků. Logicky se tedy tvoří třecí plochy a lidé mohou být zaskočeni chováním svých kolegů. Mnoho obočí například zvedá vysoká míra asertivity nově na trh vstupující generace Z (1, 2). Možná je to ale něco, co se od nich všichni můžeme učit.
Jak to máte s hranicemi v práci?
Kolikrát jste už přijali úkol nad rámec své agendy, i když se vám nechtělo?
„Tvrdli” jste někdy v kanclu jen proto, že přece nebudete odcházet dřív než šéf, když on taky zůstává přesčas?
Nebo jste už někdy pomohli kolegovi s „naléhavým úkolem” a pak si brali počítač domů a dodělávali svoji práci večer místo času na odpočinek?
Pravděpodobně vám žádná z těch věcí nevyhovovala a dost možná jste bouchali hlavou do pomyslné zdi, proč jste to proboha neodmítli… Ale když se zítra zastaví kolega s urgentním úkolem, který by na vás potřeboval delegovat, i když vás už tak čekají dvě hodiny přesčasu před termínem, dost možná váhavě kývnete zase. Dokonce ani naznačující poznámka, že „To tam teda asi nějak budete muset nacpat“ kolegu netrkne, poděkuje vám a se slovy, že jste fakt nejlepší zachránce mizí v chodbě.
Pasivní, agresivní, nebo něco mezi?
Mám pro vás špatnou zprávu. Můžete si za to sami.
Protože kolega za vámi přišel se žádostí, a vy jste mu odpověděli kladně. Rozhodli jste se vyhovět i přesto, že se vám to nehodí. To je dokonalý příklad pasivního chování. Typicky při něm ustupujeme a to i přes hranice vlastního komfortu a tím nevědomě stavíme potřeby druhých nad naše vlastní. Chceme vyhovět. Chceme, aby nás měli rádi. A tak sami zmenšujeme vlastní hodnotu a upřednostňujeme splnění potřeb druhých. Jenže oni vám potom nebudou vděční a nebudou vás mít raději. Rádi na vás ale příště zase něco přehodí, protože vy jim přece vždycky pomůžete. (3)
Opakem pasivity je agrese. Ta je mnohem snadněji rozpoznatelná, protože agresivní člověk se projevuje tak, že prosazuje vlastní potřeby na úkor druhých, vynucuje si na nich věci a celkově protistranu absolutně nerespektuje (4). Příkladem agrese by bylo, kdyby vám šéf řekl něco jako „Mně je jedno, že děláš do čtyř. Je tady hodně práce, takže prostě zůstaneš a pomůžeš mi.“ Asi sami vidíte, že ani tudy cesta nevede.
Střední cestou, ale rozhodně ne zlatou, je v tomto případě kombinace těchto dvou stylů, které se snoubí v pasivní agresivitě (5). To jsou přesně takové ty poznámky, které trousíme, když nevěříme vlastním uším, co to po nás kolega chce a doufáme, že mu z toho dojde, že „je to jako úplně blbej požadavek“. Typické jsou věty jako „No jasně, že to udělám, hned po tom, co vyřídím všechny ty maily a schůzky, kterých mám dneska plnej diář, no.“ Těžko říct, co je horší. Jestli když to druhému vůbec nedojde a ten úkol na vás fakt hodí, anebo když se naštve, ale v tomto případě oprávněně.
Asertivitou ke zdravým vztahům s okolím i sebou samým
Možná se mylně domníváte, že se kolega bude zlobit kvůli odmítnutí jeho požadavku. Pokud se ale podíváte na pasivně agresivní reakci, žádné odmítnutí v ní formulováno není. Je plná sarkasmu a kyselých slov. To by se zprotivilo každému.
Slušně a jasně formulované odmítnutí je naopak obecně přijímáno s klidem a bez negativních emocí. A právě k tomu, abyste se dokázali vymezit bez toho, aby to bylo na úkor druhých, vám dopomůže asertivní styl komunikace (6).
Asertivitu můžeme definovat jako přístup, při kterém vnímáme všechny účastníky konverzace jako rovnocenné, jejich potřeby a pocity jsou na stejné úrovni důležitosti. Strany spolu komunikují jasně, s respektem a soustředí se na jasné vyjádření vlastních pocitů a potřeb. Jedním z asertivních práv je i vyjádřit odmítavý postoj. Vždy ale tak, aby pro druhého nebyl zraňující či útočný (6).
Asertivita je skvělým způsobem, jak se sebou nenechat mávat, a to ani svými nadřízenými. Pomůže vám vytyčit a bránit vlastní hranice bez toho, abyste tím narušili své vztahy s ostatními. Jako bonus budete spokojenější, protože nebudete mít vnitřní dilema z toho, že děláte věci, které nechcete, nebo že druhé odmítnete a oni se na vás naštvou. A taková absence pocitu viny ve výsledku udělá opravdu hodně.
Základy firemní asertivity
Asertivita zdaleka neznamená jen schopnost říkat ne. Zároveň je to ale jedna z oblastí, se kterou spousta lidí bojuje a asertivní komunikace ji velmi účinně řeší. Jak tedy odmítnout žádost či rovnou přidělený úkol?
Pamatujte na svá práva
V prvé řadě si odmítnutí odpusťte sami. Pokud se cítíte provinile, když někomu něco odmítáte, pravděpodobně ve vás pocit viny zůstane a budete se trápit, i když se vám povede vyhnout nechtěnému úkolu. Podívejte se na seznam asertivních práv, vzpomeňte si na důvod, proč odmítáte a se svým rozhodnutím se srovnejte.
Neomlouvejte se
Na tom, že odmítnete, není nic špatného. Takže to není nic, k čemu by bylo třeba připojit omluvu. To ale neznamená, že byste to měli druhému vpálit bez rukaviček. Věřím, že byste mu rádi pomohli, ale není to ve vašich silách. Stačí, když prostě slova „Omlouvám se, ale mám toho hodně.“ nebo „Promiň, dnes s tebou na kafe nemůžu, musím do školky pro malou.“ nahradíte neutrálnějším „Mrzí mě to, ale…“ nebo „Bohužel, dnes to nejde…“. Taková formulace dá druhému najevo, že vám jeho situace není lhostejná, zároveň vás ale nestaví do pozice toho, kdo dělá něco špatně.
Vysvětlení zkraťte
Být asertivní znamená, že řeknete ne, když to tak cítíte. Není to ale jediný nástroj, který byste měli slepě uplatňovat kdykoli taková situace nastane. Pořád jsme lidé a naše reakce mají dopady na ostatní. Proto se hodí přihlédnout i k jiným hlediskům. I když dle pravidel asertivity prosté „ne“ naprosto stačí a máte právo nenabízet žádná vysvětlení, je nepravděpodobné, že byste šéfovi řekli prostě jen „Ne, dneska nemůžu zůstat přesčas.“ I on to jistě lépe přijme, když svou nedostupnost krátce zdůvodníte. Krátce je v tomto případě klíčové slovo. Nevyjmenovávejte důvody a sáhodlouhé souvislosti. Stačí jeden důvod, třeba „Jdu se ženou na plánovanou večeři.“ To, že je to vaše výročí a důvody, proč večeři nelze přesunout na jindy už není třeba rozvádět.
Nabídněte alternativy
Pokud nechcete druhého nechat odejít s prázdnou, dobrým nápadem je nabídnout mu alternativy, které jsou za vás přijatelné. Když před vámi stojí kolega a urgentně na poslední chvíli potřebuje grafiku, nejlépe dnes, ale vy nestíháte, můžete mu říct třeba „Nezlob se, dnes to nestihnu, pracuji na jiných prioritních projektech pro klienta. Můžu se tomu začít věnovat zítra ráno. Co ty na to?“. Kolega uvidí, že máte zájem mu pomoci a pravděpodobně bude vděčný za pomoc, i když bude o den později. Zároveň si bude příště pamatovat, že býváte vytížení, proto bude mít menší tendenci vám zadávat úkoly na poslední chvíli.
Praktikujte odložený souhlas
Pokud je vaším největším problémem se zastavit předtím, než v návalu ochoty na všechno kývnete, odložený souhlas je technika pro vás. Naučte se neříkat hned jasné ano, ale požádejte druhou stranu o čas. „Podívám se do kalendáře a potvrdím ti to.“ nebo „Ověřím si, že stíhám všechny své ostatní projekty a dám ti vědět.“ je naprosto přijatelná reakce, která protistranu neurazí a vám dá cenný čas na to si rozmyslet, zda úkol přijmout nebo ne. Jen se pak druhému nezapomeňte skutečně ozvat zpět.
Dokázat druhému něco omítnout nebo se proti něčemu vymezit je náročné. Mnohem náročnější je ale krotit vlastní pocity frustrace a rostoucí naštvání z toho, že děláte něco, co dělat nechcete a komplikuje vám to život. Asertivní komunikace je jednou z cest, jak si stát za svým bez toho, aby to negativně ovlivnilo vaše vazby s druhými. Pokud cítíte, že byste chtěli být asertivnější, přijďte si pro další tipy, best practices a především pořádnou porci tréninku na reálných situacích na náš workshop.
A co můžete začít dělat už teď? Nenechte sebou druhé mávat. Aplikujte tipy z našeho dnešního článku a
…Změňte to.
Autor článku: Tým Mindset Mentors
ZDROJE:
- Kelly, J. (2023). Can 5 generations coexist in the workplace? Forbes.
- Nuwer, R. (2022, June 13). Gen Z: The workers who want it all. BBC Worklife.
- Seaward BL. (2021). Simple assertiveness and healthy boundaries. In: Essentials of Managing Stress. Jones & Bartlett Learning
- Cook, M.N. (2015). Transforming teen behavior: parent-teen protocols for psychosocial skills training. Academic Press.
- APA Dictionary of Psychology. (n.d.). Passive-aggressive.
- Pipas, M.D., & Jaradat, M. (2010). Assertive communication skills. Fundamental Studies of Economic Research Journal.
