Komunikace je klíčem ke zdravým vztahům. A to platí i o komunikaci směrem dovnitř. Není od věci si budovat pěkný a zdravý vztah i k sobě samému. A to, jakým způsobem sami k sobě promlouváme nahlas i v našem nitru, velmi zásadně určuje, jaké emoce budeme prožívat a jak na jejich základě pak budeme jednat. To se projeví navenek i v naší realitě. Náš vnitřní dialog je tedy rozhodně téma, které stojí za prozkoumání. (1)
Defakto nikdy nejsme v úplném tichu. I když se nám podaří umlčet okolní svět, jeden hlas ztišit nelze. Je totiž v naší hlavě a vlastně ani nemluví nahlas. Vysílá signály v podobě slov, obrazů a myšlenek. A těmi v mžiku dokáže změnit naši náladu. Má nad námi velkou moc. A tak bychom ho neměli podceňovat.
Kdo to mluví?
Ten hlas, co se vám téměř neustále ozývá v hlavě a představuje vám jednotlivé myšlenky. Ten, který je s vámi nonstop, 24/7. Můžete ho přehlušit, ale nejde úplně vytěsnit. Neunavitelný parťák do života, který vám jako malý anděl nebo ďábel (jak z animovaného filmu) sedí na rameni a v jednom kuse něco našeptává.
Co je to vnitřní hlas?
Vnitřní hlas, nebo vnitřní monolog či vnitřní dialog, je psychologický termín, který označuje procesy myšlenek a řeči, které probíhají v našem vědomí a které si často uvědomujeme ve formě „hlasu“ nebo „hlasů“ ve své mysli. Vnitřní hlas je subjektivní zkušenost, při níž mluvíme sami k sobě nebo vyjadřujeme své myšlenky a pocity verbálně, i když je nikdo neslyší. (2)
Kde se vnitřní hlas bere?
I když si mnoho z nás nedokáže představit, že by v jejich hlavě bylo ticho, je to něco, s čím se člověk nerodí. Vnitřní dialog se u nás formuje až v průběhu života a je do velké míry ovlivněn naším prostředím a tím, co prožíváme.
V prvních letech života na to jdou děti ryze prakticky a zaměřují se spíše na vnější svět. Komunikují především prostřednictvím vyjádření emocí, než aby měly složité vnitřní monology. Postupně se však rozvíjí jejich kognitivní schopnosti a schopnost komunikovat sami se sebou.
Kolem dvou až tří let věku začínají děti vyjadřovat své myšlenky slovy a začínají si vést vnitřní dialog. Postupně se učí řešit jednoduché problémy a vyjadřovat své emoce slovně.
Jak dítě roste a získává více životních zkušeností, jeho vnitřní hlas se vyvíjí a stává se složitějším. To zahrnuje schopnost sebereflexe, sebevyjádření, plánování a sebekontrolu. Tento vývoj vnitřního hlasu může být ovlivněn jak genetikou, tak prostředím, ve kterém dítě vyrůstá.
A tak jak rosteme a vyvíjíme se po všech stránkách, i náš vnitřní mluvčí roste a přizpůsobuje se pod vlivem sociálního učení, kultury a jazyka, které nás obklopují, a také vlivem událostí a našich vlastních prožitků.
Uvnitř i navenek jsme tak v aktuální podobě produktem naší minulosti a našeho prostředí. A netřeba říkat, že veškeré podněty, které na nás působily, asi nebyly jen příznivé. (2,3)
Vnitřní (ne)přítel
Rezident obývající prostorný penthouse v podobě naší hlavy může mít různou náturu. Může se chovat mile, uklízet si po sobě a vždycky se usmívat, nebo to taky může být pěkně škodolibý a zákeřný protiva. A není ani neobvyklé, že má takových osobností hned několik. Nejčastější podoby, které na sebe vnitřní hlas bere jsou třeba následující:
Vnitřní kritik
Silný kalibr. Ale zároveň velmi běžný typ vnitřního hlasu. Je to ten, který má černé brýle a těmi neprojde nic než negativa. A ta nám neváhá bez rukaviček naservírovat. Vnitřní kritik si libuje v tom, že nám předhazuje, co jsme udělali špatně, v čem bychom teda rozhodně mohli být lepší, poukazuje na naše chyby a zveličuje je, a když se nám náhodu něco povede, připomene nám, že to bylo jen otázkou náhody a štěstí. Srovnává nás s ostatními. Co na tom, že má nerelevantní měřítka. V jeho očích z toho nikdy nevyjdete dobře.
Operuje s emocí pohrdání a znechucení, které v nás vyvolává vůči sobě samým. Pod jeho vedením si kvalitní vztah sami k sobě rozhodně nevypěstujeme. Budeme spíš věci předčasně vzdávat a možná se uvidíme vůči druhým jako méněcenní, což se projeví na našem chování. (4)
Typický vnitřní kritik zní nějak takto: „Všichni toho stíhají víc než já, asi jsem míň výkonný než oni. Musím přidat… a fitko by mi taky neškodilo, vždyť pořád jen přibírám…“
Vnitřní „posera”
Vnitřní „posera” se sice krčí někde v rohu, ale je to jeden z těch, kteří jsou nejvíc slyšet. Apeluje na náš strach a konkrétní obavy. A rád je i sám vyvolává. Myslí to dobře, chce nás držet v bezpečí v zóně komfortu, abychom se vyhýbali změně. Pokud mu ale nasloucháme příliš, může to vést k tomu, že setrváme v naprosto nevyhovujících podmínkách jen ze strachu, že když podnikneme kroky ke změně, bude to ještě horší. A když si podá ruku s vnitřním kritikem, snadno v nás vzbudí dojem, že jsme úplně k ničemu a nemá cenu se třeba vůbec zkoušet hlásit o povýšení. (5)
Od vnitřního posery můžete slyšet třeba: „Jasně, že mi tenhle režim nevyhovuje, ale jinde to asi lepší nebude. Určitě budu změny litovat. Tady mám svoje jistý, i když to má hodně mínusů.“
Vnitřní arbitr
Mistr světa v hodu kamenem v kategorii bezvinných. Má patent na rozum, etiku a standardy všech možných i nemožných směrů. A neváhá vás i okolí podle nich posuzovat. Moc často ale zkouškou neprojdete. Buď v úzké spolupráci s vnitřním kritikem dokola analyzuje, co jste mohli udělat lépe, nebo vám vykresluje za pomocí domněnek a zkreslení černý obraz o všech ostatních. Podle něj není na světě jediný dobrý člověk. Všichni včetně nás samotných jsou odsouzeníhodní.
Vnitřní arbitr vám rád sdělí třeba: „Ten nový kolega se s tou prezentací teda moc neukázal. Má to tady beztak všechno na salámu. Vypadal, že ani neví, o co jde.“
Vnitřní pesimista
Můžete se spolehnout, že vám vždycky zkazí veškerou radost, když mu dáte prostor. Další negativně orientovaný člen party, který ale spíš, než by kritizoval, predikuje to nejhorší. Vždy a všude. Je jedno, kolik máte důkazů, stejně vám vždycky do detailů popíše, kdy, jak a proč se něco pokazí. V životě totiž nemůžete vyhrát. Máme pak tendenci ke smutku až melancholii, nic nás netěší, a pokud ano, už se obáváme, kdy se to pokazí. (5)
Vnitřní pesimista tvrdí, že: „No, tak se mi to místo povedlo získat, ale to určitě nebude jen tak… vždycky je něco špatně, já prostě nemám štěstí. Je to jen otázka času. Radši se nebudu vůbec radovat předčasně.“
Vnitřní chudák
On by chtěl, ale nemůže… A vy taky ne. Tvrdí vám, že jste oběť. Že se celý svět spikl, aby vám zabránil dělat to, co zrovna dělat chcete. Ale nejde to a má k tomu sáhodlouhý seznam proč. Život není fér, vy jste vždycky na té straně co něčím trpí a nedokážete to změnit. Pěstuje v nás víru, že sami nemáme moc nad naším osudem a my si tak necháme líbit všemožné věci. Jsme pasivní, máme tendenci si stěžovat a hledat viníky naší nepříznivé situace všude kolem místo toho, abychom aktivně pracovali na nápravě situace. (4)
Vnitřní chudák zní nějak takhle: „Jasně, Jana zhubla, ale to je tím, že ona nemá nic na práci… Já bych taky ráda, ale prostě nemám kdy. Nikdo mi nepomůže, nepohlídá děti a fitko je dost drahá sranda. Holt prostě nemám podmínky, no…
Jedná se sice jen o výběr z hroznů (v tomto případě těch shnilých) a vnitřní hlas na sebe bere mnoho různých dalších kabátů. Tyto ale bývají nejčastější a troufám si říci, že každý z nás k sobě už v životě jedním z výše popsaných způsobů mluvil. Nečte a neposlouchá se to hezky. Možná byste namítli, že je to pořád jen dění uvnitř naší hlavy. Způsob, jakým k sobě promlouváme, má ale zásadní vliv na náš život, smýšlení a realitu.
Jak to se mnou mluvíš?
Vnější realita nám jen zrcadlí náš vnitřní svět. Ten si totiž přímo spoluutváříme našimi činy, které se odvíjí od našich emocí, a ty v nás zase vyvolávají naše myšlenky. A myšlenky není až tak složité vystupovat k jejich původci – vnitřnímu hlasu. To, jak k sobě mluvíme tedy ovlivňuje, jak se cítíme, jak jednáme, reagujeme a komunikujeme.
Síle myšlenek se poměrně rozsáhle věnujeme v tomto článku ZDE >>>, kde si můžete přečíst, jakou paseku dokáže napáchat byť jen jedna negativní myšlenka. Náš mozek je schopný i z na první pohled naprosto neutrálních podnětů vykreslit ty nejčernější scénáře.
Jak to pak vypadá, když si „mikrofon“ předávají výše uvedené formy vnitřního hlasu a neustále chrlí jeden toxický podnět za druhým? Pravděpodobně nebudete příliš šťastní. Skončíte jako utrápení pasivní lidé, oběti svého osudu, žijící ve světě, který je nespravedlivý a plný nepřejících zákeřných lidí.
Děkujeme, odejděte
Pokud v takovém světě žít nechcete, je na čase se začít zajímat o to, jak tu neprospěšnou sebranku z hlavy vypoklonkovat a pozvat nájemníky nové, z jejichž přítomnosti budete benefitovat. Jak na to?
- Sebepozorování a sebepoznání Ať se vám to líbí, nebo ne, vnitřní hlas, a to i ten negativní, je vaší součástí. Vychází z vás, z vašich osobnostních rysů u, z vašich zážitků a ze všech zkušeností, které jste načerpali za svou dosavadní cestu životem. Abyste tedy na sobě mohli něco změnit, potřebujete nejdříve věnovat poměrně dost času a pozornosti sebepoznání. Naučte se správně identifikovat, kdy a v jakých situacích váš vnitřní hlas začíná mluvit jedním z výše popsaných toxických tónů. Své závěry si zapište a zkuste zapátrat v mysli, odkud se takový vzorec ve vás vzal. Třeba v téhle situaci váš vnitřní hlas pouze opakuje slova vašich rodičů, učitelů nebo jiné názory, které vlastně původně ani nejsou vaše. Postupně se naučte v situacích, kdy se přistihnete při nevýhodném způsobu přemýšlení zastavit a zamyslet se. Tip: Dobrý indikátorem, že je něco špatně vám mohou být dlouhotrvající negativní emoce, smutek deprese, pocity bezmoci a podobně.
- Pohled z druhé strany Jakmile umíte automatický proces zastavit, můžete v něm udělat změnu právě mezi články úvahy, vyvození závěru a jednání. Podívejte se na argumenty vnitřního hlasu z jiného úhlu pohledu a zkuste je co nejvíce zpochybnit. Předložte sami sobě co nejširší řadu tvrzení a budujte si opačnou perspektivu. Zkoumejte možnosti. Není to vždy snadné, ale můžete si na pomoc přizvat jednoho z následujících parťáků. Doporučujeme si v klidu sednout a sepsat si, jak každý z nich mluví konkrétně ve vaší realitě a až dojde na lámání chleba, si zkusit představit, co by vám na danou situaci řekli oni.
Vnitřní roztleskávačka S trochou snahy snadno překřičí i toho nejotrlejšího kritika. Fandí vám a ráda se podělí o důvody proč. Vidí vás v superlativech a naprosto ve vás věří. Povzbuzuje vás, připomene vám vaše silné stránky, které můžete v dané výzvě zúročit a nepřipouští selhání. Cokoliv, co není špatné, je dobré. A vy jste rozhodně dost dobří. Povzbudí vaši sebedůvěru a zvedne sebehodnotu.
Vnitřní hrdina Obstojný protivník pro vnitřního poseru. Moc dobře ví, že dokážete víc, než si sami myslíte a není nic, co byste nezvládli, když na tom zamakáte. Ví, že na to máte a neváhá své tvrzení podpořit několika příklady situací, kdy jste zariskovali a dobře to dopadlo. Připomene vám úspěchy a to, že dokážete být odvážní a se situací se poprat. A kdyby to náhodou nedopadlo, nakonec najdete řešení.
Vnitřní advokát
Chtělo by se říci, že je vždycky na vaší straně. Přesnější je ale to, že je na té straně, která vám přeje to dobré. Oponuje vnitřnímu arbitrovi, brání vás před jeho tabulkami a dodává kontext. Rozumí vašim motivům a dovede je obhájit v daném kontextu. Vás zase brzdí ve vynášení unáhlených soudů nad ostatními a tím vás chrání před konflikty a nevraživostí.
Vnitřní optimista
Vnitřní optimista má argument na každou pesimistovu obavu. Věří jen v to nejlepší možné, protože přesně to si zasloužíte. Můžete se spolehnout, že najde a odprezentuje vám nejlepší možné východisko celé situace.
Vnitřní rebel
Když má cíl, nic a nikdo mu nebude stát v cestě. A to ani vám. Vnitřní rebel vám pomůže najít všechny možné cesty, které vedou k vašemu cíli v rámci daných limitů a podmínek situace. Rebel bere otěže pevně do svých rukou a jde si za svým. A k tomu stejnému povzbudí i vás.
Tip: Můžete si představit, že by se nějaký váš kamarád nacházel v situaci, kterou řešíte a vy jste mu měli poradit nebo sdělit svůj názor. Asi byste ke kamarádovi, na kterém vám záleží, neřekli, že to rozhodně dopadne špatně, neodrazovali ho od řešení ani nekritizovali jeho jednání či jeho samotného.
Zkuste vystoupit ze své reality a imaginárnímu kamarádovi se stejnou situací poradit.
Když dokážete být laskaví k ostatním, můžete takoví být i sami k sobě.
3. Rozhodněte se
Máte dva tábory názorů a podnětů. Je na vás si vybrat, komu budete naslouchat, nebo jestli si názor utvoříte na základě kombinace obou perspektiv. Každá může mít něco do sebe a rozhodně vás nechceme navádět k toxické pozitivitě. Kriticky se zamyslete a zvažte všechny aspekty.
Tip: pomoci vám mohou otázky a hypotetické scénáře. Ptejte se sami sebe:
- jak se můj život změní, když k sobě budu laskavější?
- jak se budu cítit a jak mě ovlivní to, když se za tuhle chybu teď vnitřně nepotrestám?
- jak jinak se můžu podívat na tuhle situaci?
- jak budu jednat, když budu jednat podle “pozitivních vnitřních hlasů” a jak když podle “negativních”?
Nakonec zkoušejte, experimentujte a nepřestávejte se svým vnitřním mluvčím pracovat.
To, jak k sobě sami mluvíte, má zásadní vliv na váš život. Váš vnitřní hlas je odrazem vaší přítomnosti, ale i minulosti. Učil se mluvit hlavně od vašeho okolí. Je ale na vás, zda bude laskavý a podporující parťák, nebo krutý a věčně nespokojený tyran.
Pokud vás téma mindsetu a toho, jak si nastavit hlavu co nejvíc výhodně zajímá, určitě se podívejte na naše témata otevřených workshopů a webináře pro veřejnost zdarma v rámci naší akadeMMie.
A nezapomeňte se přihlásit k odběru našeho newsletteru, aby vám neunikl žádný z našich dalších článků.
Pamatujte, že je na vás, jakému vnitřnímu hlasu budete naslouchat. Pokud se vám tedy nelíbí, co slyšíte,
…Změňte to.
Autor článku: Tým Mindset Mentors
ZDROJE:
- Kormanik, J. R. (2023, May 5). The Psychology of Self-Talk: A Deeper Look into Our Inner Conversations. LinkedIn. https://www.linkedin.com/pulse/psychology-self-talk-deeper-look-our-inner-john-r-kormanik-esq-
- Healthline. (2023, September 21). Internal Monologue: What It Is, What It Means, and More. Healthline. https://www.healthline.com/health/mental-health/internal-monologue
- Vinney, C. (2022, November 22). Does Everyone Have an Inner Monologue? Verywell Mind. https://www.verywellmind.com/does-everyone-have-an-inner-monologue-6831748
- Firestone, L. (2021, May 9). Critical Inner Voice. PsychAlive. https://www.psychalive.org/critical-inner-voice/
- Dickinson, K. (2021, August 31). What to Do If Your Inner Voice Is Cruel. Big Think. https://bigthink.com/the-learning-curve/what-to-do-if-your-inner-voice-is-cruel