Zlost, vztek a frustrace: k čemu jsou a proč se s nimi učit pracovat
Říjen 24, 2022
Co pro vás znamená mít vztek? Naštvat se a přejít to? Nebo se vám tep zvedne na stopadesát za minutu, rozšíří se zorničky, zrudnou tváře, potí se vám ruce? Pro některé z nás vztek znamená dokonce i ztrátu sebekontroly. Doslova neschopnost se ovládnout. A nemít kontrolu nad vlastní hlavou člověka často přivádí do svízelných situací. Nejeden z nás potom lituje svého jednání, které zraňuje nejen naše okolí, ale především nás samotné. Naší vlastní sebehodnotu.
Frustrace, vztek i zlost k nám neodmyslitelně patří po celá tisíciletí, kdy naším tématem byl především boj o přežití. V minulosti jistě platilo, že silnější, agresivnější jedinec měl daleko větší šanci přežít. S tím, jak žijeme v čím dál tím více civilizovanějším prostředí se ale agrestivita samotná stává spíše překážkou, nežli výhodným vzorcem chování.
Jak vztek funguje
Místem, kde sídlí naše silné pocity je limbický systém. Jeho ústřední součástí je amygdala s neurálními drahami a obvody kolem ní. Tím je tvořen emocionální mozek člověka. Amygdala je ústřední kámen našeho mozku, tvarem se podobá mandli a i plazi mají v mozku tento stavební kámen (ve skutečnosti máme dvě, v každé hemisféře jednu). Právě zde jsou uloženy základní mechanismy důležité pro přežití. Toto „mandlové jádro“ v případě nebezpečí produkuje silný strach. A má v moci vyřadit z provozu náš logický mozek, neokortex (1).
Dobré je si uvědomit, že vztek je prostě základní emoce, stejně jako třeba radost. Emoce nedělíme na dobré a špatné. I pozitivní prožitek se může velmi snadno změnit v chorobnou závislost. Například v podobě lajků pod naší fotkou na sociální síti. Stejně tak vztek může být zdravý ventil nahromaděné energie. Jde primárně o to, jakým způsobem, kde a s kým (před kým) mu dáme průchod.
Je však načase, abychom se zamysleli nad tím, že někdy naše hlava rozhoduje na principu „útok nebo útěk“, i když před námi nestojí velké zvíře, které nás ohrožuje na životě, ale jenom šéf, který nás kritizuje na schůzce a třeba ještě před ostatními. V tuhle chvíli opravdu nepotřebujeme svoje tělo vybičovat do nejlepších fyzických výkonů, naopak, potřebujeme dát prostor logickému myšlení, jednat co nejracionálněji je možné.
Řídí emoce vás, nebo vy je?
Emoce jsou minimální bioelektrické impulzy, které proudí celým tělem. Vznik emoce uvede do pohybu chemické mediátory a vytváří minimální elektrické napětí (milivolt). Důležitým poznatkem je, že tyto impulzy jsou velmi prchavé (1). Naše tělo je nevydrží dlouho. Trvají něco mezi 20 až 90 vteřinami, což víme díky neurologickým experimentům. Znamená to, že v silném vzteku vydržíme maximálně minutu a půl. Pokud jsme ovšem naštvaní i o hodinu později, není to už otázka silné emoce, ale vlastního „rozohňování“, vracení se ke stimulu nebo situaci, která nás rozezlila.
Zamyslete se, může vám déšť, který vás potkal cestou do práce zkazit náladu na celý den? Kapky vody přece nemůžou za naše návaly vzteku, které námi cloumají v daný okamžik, ale dokonce i hodiny poté. Je to naše rozhodnutí. Ano, budu naštvaná/ý. Ne, nenechám se rozhodit pro situaci, kterou stejně nejsem schopná/ý ovlivnit. A příště si s sebou raději přibalím deštník.
Mnozí z nás se rozčilují nad věcmi, které nemohou změnit. Počasí, dopravní zácpa, tramvaj, co nám ujela před nosem, rozlité kafe. Necháváme se raději unášet zlobou, a tak nevidíme konstruktivní řešení. Amygdala je v tu chvíli zaplavena vztekem. Neokortex se zapíná se zpožděním v závislosti na to, jak silné byly emoce při ztrátě kontroly (1).
Jak se vztekem pracovat
Proto je na začátek určitě dobré nechat si čas, než silný vztek pomine. To nám umožní se na problém podívat logicky. Být objektivní a akceptovat jiné, třeba i zcela opačné argumenty. Jak se mění naše nálada, mění se i chemie v těle. Frustrace, vztek, zloba uvolňují kortizol (známý jako hormon stresu) a adrenalin (hormon „útok nebo útěk“).
Změnit náladu, znamená změnit chemii v těle. Vše, co se odehrává v naší psychice, se odráží i v té fyzické stránce. Mění se neurotransmitery a vylučují se mediátory. Pozitivní vlny jsou spouštěny serotoninem a dopaminem. Pokud chceme ovládat svoje pocity, musíme umět aktivně ovlivňovat svou biochemii (2).
Soustředit se na přítomný okamžik, zhluboka se nadechnout. A nechat „zapnout“ neokortex. Realistické logické myšlení.
Lidé, kteří se často rozčilují, věří, že zlost a vztek jim umožní najít cestu k řešení problému. Z odstupu je zřejmý opak. Zanechat absolutních nároků a požadavků a přestat přehánět je cesta ven. Destruktivní energie zatěžuje nejen naši psychiku a celý náš organismus, ale také vztahy s okolím.
Jak na vztek, když cítíme, že přichází?
Ideální varianta je, pokud nám daná situace umožňuje, odejít a vše si v klidu promyslet. Jít se třeba projít do lesa nebo si zacvičit. Jinými slovy, uvolnit nahromaděnou energii konstruktivním, bezpečným způsobem. V případě, že jsme v konfliktu s jinou osobou, je třeba jí vysvětlit, co v tu chvíli potřebujeme a že se k situaci později vrátíme, jen to teď nejde.
Co když ale odejít nelze?
První a nejjednodušší pomoc, která je ihned po ruce, je náš dech. Udělejte dva nádechy nosem následované prodlouženým výdechem ústy, 2x – 3x zopakujte. To je fyziologický vzdech. Fyziologický vzdech děláme přirozeně a automaticky, přibližně každých pět minut a to i ve spánku. Díky tomu dokážeme v krátké chvíli vdechnout a vydechnout ohromné množství kyslíku a oxidu uhličitého. Tím výrazně snížíme stres, uklidíme se. Tento styl dechu také vede ke snížení tepu a to je pro uklidnění přesně to, co potřebujeme (2).
Můžeme se také pokusit situaci přerámovat. Podívat se na ni z jiného úhlu pohledu. Je to kritika, se kterou se nedá nic dělat nebo naopak příležitost ukázat, co umím? Je možné, že to ten druhý myslí třeba trochu jinak a my jsme si vybrali zrovna tu variantu, která má za cíl ublížit? Co když se nám ten druhý snaží pomoci a my to prostě jen nejsme schopni vidět?
Pomůže klást otevřené otázky. Přehodíme tím iniciativu na druhou stranu a zároveň nám to umožní dopřát si chvíli času na zpracování akutních emocí. Přerámování patří do rodiny dobrých komunikační dovedností, které nám usnadní celou situaci řešit lépe a ve větším klidu (3).
A nakonec jistě všichni víme, ale často to přehlížíme, že k celkové psychické pohodě a k zvládání vzteku obzvlášť pomáhá dobrý a kvalitní spánek. Odpočatá mysl zvládá daleko lépe zátěž a dovede se s ní lépe vypořádat, kdežto nevyspalý mozek má tendenci jednat zkratkovitě a má také menší výdrž. Stres se na něm rychleji podpíše, nepříjemné věci jej iritují rychleji apod. Kvalitní spánek nám umožní nebrat si problémy tak osobně a tolik vážně. Třeba je i řešit s větším klidem.
Jsou tedy rozzlobení lidé zodpovědní za svoje chování?
Bezpochyby ano!
Ale to, zda budeme hněv vyjadřovat zdvořilým a konstruktivním způsobem je ve výsledku na nás. Je to naše rozhodnutí. Mysleme na to, že vztek sám o sobě není špatný, ale agresivní nebo útočné chování ano. Při vyostřechých situacích je proto důležité myslet na vzájemný respekt a zdvořilost. Dlouhodobě pracovat na rozvoji komunikačních dovedností pak dává o to větší smysl.
Zlost je důležitý pocit.
Cílem není zlost ignorovat, ale rozumně s ní nakládat a prožít ji. Dává nám energii, kterou můžeme využít ke kreativnímu řešení problému. Jen je třeba se k tomu vědomě rozhodnout.
A pokud to neděláte,
Změňte to.
Autor článku: Eva Steffalová
Zdroje:
1. Röhr, H. P. (2021). Ztráta kontroly : inteligentní zvládání emocí. Portál
2. Kubešková, V. (2016). Psychologické souvislosti výcviků orientovaných na zvládání vzteku. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/74883/BPTX_2014_2_11210_0_408039_0_165139.pdf?sequence=1
3. American Psychological Association. (2022). Control anger before it controls you. https://www.apa.org/topics/anger/control
Další zajímavé články? Máme:
Toxické myšlenkové vzorce a jak na ně
Každý člověk si žije tak trochu ve svém vlastním světě. Ten je unikátní a přímo odráží zkušenosti a vliv okolí, kterým daná osoba byla za dobu svého života vystavena. Problém nastane, když se tyto malé rozdíly spolu střetnou a ty na pohled nejzjevnější věci můžou být spouštěčem těch největších konfliktů. V takové situaci ztrácíme schopnost chápat pohled druhého a jeho vidění je v naší realitě nelogické a nemožné. Jak se tedy stane, že na první pohled očividnou skutečnost vnímáme tak zásadně rozdílně? Příčinou jsou naše mentální modely. Nikdo z nás totiž nevidí realitu takovou, jaká skutečně je. Obraz, který se nám tvoří v mysli, je souborem vzorců reprezentující naše minulé prožitky, životní přesvědčení, světonázor a k finálnímu výsledku přidáme i různá zkreslení. Dohromady naše mentální modely dávají mozaiku toho, jak si myslíme, že svět funguje.
Jak koučovací dovednosti ovlivní vaši komunikaci?
Co se stane, když se začnete učit koučovacím dovednostem: Začnete myslet i mluvit jinak. Na počátku bylo slovo. Je důležité, co říkáme. Tomu předchází to, co si myslíme. Ale mnoho lidí zůstane jen u těch slov, ať už vyřčených nebo těch v hlavš. Co je v životě hybnou silou, je čin. To, co uděláte. Ne to, co říkáte, že uděláte nebo o tom jen přemýšlíte. To je jako, když jdete na kurz xy, poslechnete si ho, ale informace z něj neuvedete do praxe. Nebo když čtete seberozvojové knížky. A tím čtením to skončí. Neuvedete získané vědomosti do svého reálného života.
Quo vadis, lídršite?
V lednu a únoru jsem na LinkedIn psal sedmidílný seriál na téma Očekávání od lídra v 21.století. Vycházel jsem z článku od Gallupu z předcovidového roku 2019 a revize z 2021 a zmapoval jsem sedm oblastí, ve kterých by měl lídr aktivně vystupovat, pojmenoval případná úskalí a také možné cesty, jak toto očekávání druhých naplnit. A to mě přivedlo na myšlenku napsat článek, který by se na leadership podíval z té druhé stránky. Tedy leaderSHITU (nebo krásně česky lídršitu). Soubory chování a přístupů, které jsou přesným opakem toho, jak bychom dnes měli/chtěli fungovat a tvořit moderní, lidské organizace, které umí pracovat se silnými stránkami lidí, jejich rozličnými osobnostmi a dovednostmi, přístupy a způsoby uvažování. Jak poznáte lídršit v praxi? Jak rozpoznáte, že vás vede člověk, který spadl do žumpy lídršitu? A co když vy sami vedete lidi - co vidíte, když se podíváte do zrcadla?
Pět zdrojů komunikačního nesouladu
Když učím své klienty mluvit anglicky, často narážíme na jeden z jejich typických strachů: „Co když mi druhá strana nebude rozumět?" Obava z jazykové bariéry je na místě, dokáže nám někdy pěkně zavařit. Když ale mluvíme všichni stejným jazykem, měla by být míra nedorozumění velmi nízká až nulová, ne? Když se nad tím zamyslíme, není to tak. I v situacích, kdy mluvíme s jiným rodilým mluvčím češtiny nebo jiného našeho rodného jazyka, který ovládáme perfektně, pozoruhodně často se stává, že si neporozumíme a potom řešíme vysvětlování, dodatečný kontext a snažíme se druhému vysvětlit, co jsme naším sdělením vlastně mysleli. Na vině je komunikační nesoulad. O co se jedná a jak se mu můžeme vyhnout?
Trénujte mezilidskou komunikaci s pomocí AI nástrojů
Rozšíření AI nástrojů může budit dojem, že mezilidská komunikace brzy nebude potřeba. V dnešní digitální éře je však komunikace klíčová. Ať už se jedná o profesní život, osobní vztahy, nebo online interakce, efektivní komunikace nám umožňuje dosahovat cílů, budovat si pevné vazby a žít spokojenější život. Díky AI dnes existují nástroje, které nám pomohou naše komunikační dovednosti posunout na další úroveň. Stačí jen chtít. Mezi ty nejrozšířenější patří nástroje generativní umělé inteligence jako Gemini od Google nebo ChatGPT od OpenAI. Tyto nástroje, poháněné umělou inteligencí, dokáží simulovat lidskou konverzaci a poskytovat nám cennou zpětnou vazbu na naše komunikační styly.
Vyšplhejte po žebříku úsudků k lepším závěrům
Kolik je jedna a jedna? Možná bez zaváhání řeknete, že dvě, a možná vás i dnes stejně jako v dětství udiví, že správná odpověď není takhle jednoznačná. Jedna a jedna totiž může být i 11. Co je to za blbost? To přece nedává smysl!? Ale ano. Dává. Když se na otázku podíváte pořádně. Tohle je jen jeden z příkladů hádanek, které jsme si navzájem rádi dávali hlavně jako děti. Jak jsme se ale mohli nechat tak nachytat i teď, když jsme dospělí a rádi o sobě uvažujeme jako o životem protřelých a zkušených?
Čtyři komunikační přešlapy, kterými spolehlivě odradíte každého kandidáta
Přilákat talentované kandidáty se v posledních letech stává poměrně náročnou disciplínou. Když už se do toho pustíte, dbejte na to, abyste své potenciální kandidáty zbytečně neodradili během výběrového řízení. V tomto článku se podíváme na čtyři nejčastější komunikační přešlapy, které k tomu mohou vést.
VIDEO: Malé experimenty jako klíč k růstu
Změnu vnímáme jako něco velkého. Je to v našich očích taková magie. Najednou si všimneme, že se člověk, kterého dobře známe, chová úplně jinak. Najednou třeba při konfliktu nekřičí, ale mlčí. Nebo si klademe otázku, jak se to stalo, že náš soused má najednou, jakoby ze dne na den o deset kilo míň?! Změna se ale skutečně neděje přes noc. K opravdové a trvalé změně, zejména pokud přijde na změnu vzorců chování, dochází vždy postupně po malých částečných úpravách. To, jak změnu vnímáme jako něco velkého, nás činí méně odvážnými se do ní pustit. V říjnu měl náš Šimon možnost vystoupit na TEDx konferenci na své Alma Mater UNYP v Praze a představit publiku v rámci svého talku koncept malých experimentů a toho, proč jsou klíčem ke smysluplnému a udržitelnému růstu. A to je rozhodně An Idea Worth Spreading. Tak nečekejte a hned si ho pusťte!
Jak (ne)mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat
Mluvení před publikem je velká věda. O dost větší, než by se mohlo zdát. A je úplně jedno, zda prezentujete kolegům výsledky svého týmu, přednášíte návrh před boardem, nebo mluvíte k publiku na konferenci. Máte skvěle připravenou prezentaci, kvalitní obsah a spoustu úderných myšlenek, které chcete předat. Bylo by škoda tohle všechno kompletně zabít špatnou formou. Ale vězte, že přesně tohle se děje až překvapivě příliš často. Určité formě veřejného mluvení se nevyhne téměř nikdo z nás. A pokud náhodou máte práci, při které nepotřebujete souvisle dlouhodobě mluvit k větším skupinám lidí, ani tak článek ještě nezavírejte. Existují totiž určité nešvary, které se promítají i do běžné konverzace a činí z našeho projevu pro posluchače někdy až nepříjemnou záležitost. Na co si tedy dát pozor a jak mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat?
Motivace, disciplína a jak nás ženou vpřed
Slova jako cíl, plán, nebo ukazatel pokroku patří dnes do slovníku asi každého z nás. Je jedno, jestli působíte ve výrobě, pracujete v kanceláři, vlastníte firmu nebo teprve studujete. Všichni víme, že je důležité vědět, kam jdeme, protože tím minimalizujeme riziko, že náš čas a úsilí vynaložíme zbytečně. Správně stanovený cíl je ale teprve začátkem cesty. Je důležité zajistit, abychom se na ni nejenom vydali, ale abychom na ní setrvali, drželi tempo a hýbali se, byť někdy pomalu, ale jistě směrem k vytoužené destinaci. Jakmile už se na cestu vyprávíme, velkou roli v našem setrvání na ní hrají motivace a disciplína. Dvě síly, které nás pohání kupředu, i když každá trochu jiným způsobem. Nevyplatí se spoléhat jen na jednu z nich, lepší strategií je seznámit se s oběma a umět je účelně využívat podle situace.
(Ne)komunikace ve firmě
Jak byste ohodnotili komunikaci ve svém týmu nebo celé firmě? Možná si říkáte, že funguje skvěle. Máte nastavené komunikační kanály, všichni znají společné dohody jak a kde co řešit a když někdo bude mít dotaz, dveře jsou otevřené. Stačí se zeptat. Možná to ale není všechno tak jednoduché. Co když se vaši lidé bojí otázku vznést? Mají snad strach z vás jako lídra? Odpověď nejen na tuto otázku v dnešním článku přináší Maja Bourková, rozmotávač myšlenek a průvodce podvědomím pro osobní i profesní život. Koučka a facilitátorka firemních kruhů, která se specializuje mimo jiné i na práci s emocemi ve firmě.
Dvakrát mlč, jednou mluv aneb zdrženlivost v komunikaci
Mluviti stříbro, mlčeti zlato. To je věta, kterou už každý z nás někdy slyšel. Málokdo se podle ní ale opravdu řídí. A tak někdy mluvíme dřív, než myslíme. A dost často to má katastrofální důsledky. Zdrženlivost nebo jednoduše umění mlčet je základní komunikační dovedností, která vás nejen uchrání před přešlapy zaviněnými zbrklostí, ale pomůže vám také prohloubit konverzaci jako takovou a vaše vztahy s druhými. Co tedy zdrženlivost je a jak ji aplikovat v komunikaci?