Základní emoce a jejich vliv na komunikaci


Komunikace je do jisté míry hra.

Někdy se do ní promítne rivalita, ale většinou se obě strany snaží spolupracovat, „pinkat“ si slovo a dosáhnout společného cíle, aby vzájemná interakce byla příjemným zážitkem pro oba.

Stejně jako ve hře se můžeme naučit různé techniky, strategie a dovednosti, které nám pomohou komunikovat ještě lépe.

Do naší komunikační partie ale může zasáhnout ještě jeden faktor, který změní a smete všechna pravidla a může se stát, že veškeré dobré úmysly a techniky přijdou nakonec vniveč.


Řeč je o emocích. Jsou to vrtkavé a nepředvídatelné síly, které výrazně hýbou naším myšlením, jednáním a i tím, co nakonec vypustíme z úst v komunikaci. Jaké jsou a jak naši komunikaci mohou ovlivnit?


Univerzální jazyk


V emocionální rovině si rozumíme i beze slov. Emoce se, než se promítnou do našeho verbálního projevu, manifestují v naší neverbální komunikaci. Můžeme je vyčíst z výrazu tváře a postavení celého těla.

Pokud budeme dávat pozor, dokážeme právě vizuálně leccos odhadnout. Základní emoce jsou univerzálním jazykem, kterému rozumí všichni lidé na světě, protože je prožíváme stejně.

Dokonce i členové izolovaných kmenů. (1)

Pochopení základních emocí a jejich projevů nám otevírá dveře k efektivnější a empatičtější komunikaci. S jakými emocemi se tedy můžeme setkat a jak se projeví ve způsobu, jakým spolu mluvíme?

Paul Ekman (1) definuje šest základních emocí:


Radost

Pozitivní pocit, příval energie, široký úspěch na tváři a rozzářené, doširoka otevřené oči. Tělo je uvolněné a gestikulace může být výrazná. Tak poznáte, že někdo prožívá radost či štěstí.

Nadšení se v komunikaci projevuje tak, že člověk mluví hlasitěji, rychleji a je o dost otevřenější a sdílnější.

Pokud jsme hodně šťastní, dokáže nás to naprosto pohltit a je pro nás snadné vidět celý svět přes růžové brýle. Měli bychom se mít trochu na pozoru, protože dočasná přílišná sebedůvěra a podceňování rizik může vést k impulzivním rozhodnutím s negativními následky nebo neuváženému sdílení nevhodných informací.

Stejně tak můžeme vidět všechno jako bezpodmínečně báječné a ignorovat tak jakoukoli negativitu. Když nám druhý sděluje například nějakou vážnou informaci, pod vlivem vlastního štěstí můžeme mít tendence jeho situaci zlehčovat nebo ho přesvědčovat o jejích pozitivních aspektech. 

V obou případech to našemu vztahu spíš uškodí.


Smutek

Smutek je přímým opakem radosti. Pocit těžkosti, úbytek energie, svěšená ramena a zasmušilý výraz v obličeji. Oči jsou často přivřené nebo směřují dolů, někdy jsou dokonce naplněné slzami. Tělo je napjaté nebo naopak bez života a gestikulace je minimální. To vše jasně značí smutek či zármutek.

Smutek se v komunikaci projevuje tišším, pomalejším a často přerušovaným hlasem. Lidé se mohou stáhnout do sebe, méně mluvit, být uzavřenější a méně sdílní.

Pokud jsme hluboce smutní, snadno propadáme beznaději a svět se nám může zdát bezbarvý. Je důležité si být vědomi toho, že tento pocit může vést k pesimismu a negativnímu vnímání situací, což může ovlivnit naše rozhodování a mezilidské vztahy.

Stejně tak můžeme pod vlivem smutku vidět všechny situace jako beznadějné a přehlížet jakékoli pozitivní aspekty. Když se s námi někdo podělí o například nějakou radostnou zprávu, pod vlivem vlastního smutku můžeme mít problém jeho emoci sdílet, nebo ji vůbec nevnímat. (2)

Těžko tak budeme s komunikačním partnerem na stejné vlně.

Hněv

Vysoké napětí, hodně energie, sevřená čelist a ostrý pohled. Oči mohou být rozšířené, často se objevuje červenání obličeje. Tělo je ztuhlé, gestikulace může být prudká a přehnaná. To poukazuje na to, že se na vás někdo zlobí, nebo je frustrovaný.

Hněv se v komunikaci projevuje hlasitějším, ostřejším a někdy rychlejším způsobem mluvy. Rozzlobení lidé používají silnější slova, přerušují ostatní a jsou méně ochotní naslouchat.

Pokud jsme naštvaní, jsme jako býk s červenou látkou před očima. I když je to těžké, je dobré pamatovat na to, že hněv může vést k impulzivním rozhodnutím a konfrontacím, které mohou mít dlouhodobé negativní důsledky pro naše vztahy nebo kariéru.

Stejně tak můžeme pod vlivem hněvu vidět každou situaci jako hrozbu nebo útok, a reagovat tak přehnaně. Když nám druhý sděluje například svou obavu nebo nejistotu, pod vlivem vlastního hněvu můžeme jeho pocity bagatelizovat nebo na ně reagovat nepřiměřeně ostře. Máme také tendence být více vztahovační a bránit se.

A konflikt je hned na světě.


Strach

Napětí v těle, zrychlený dech, rozšířené zornice a nervózní pohyby. Oči jsou neklidné, často se rozhlížejí po okolí. Tělo je napjaté, gesta rychlá a nekontrolovaná. Takový člověk se bojí nebo prožívá úzkost.

Strach se v komunikaci projevuje tichým, přerývaným a váhavým hlasem. Lidé mohou mít tendenci koktat, vyhýbat se přímému očnímu kontaktu a odpovídat jednoslovně.

Pokud jsme opravdu vystrašení, má to na nás ochromující efekt a naše soustředění se zužuje na přežití. Pamatujme, že strach může vést k iracionálním rozhodnutím a zbrklému chování, což může vést k tomu, že situaci nesprávně vyhodnotíme a zareagujeme neadekvátně. (4)

Stejně tak můžeme pod vlivem strachu vidět všechny situace jako potenciální hrozby, a reagovat přehnaně opatrně. Když nám komunikační partner sděluje například nějaké povzbudivé informace, vlastní strach v nás vyvolává tendence jeho optimismus zlehčovat nebo zcela ignorovat.

To nám znemožní navázat kýžené pouto. 

Překvapení

Rychlá reakce, zvednuté obočí, otevřená ústa a rozšířené oči. Tělo může náhle ztuhnout nebo naopak udělat prudký pohyb. Gestikulace je často spontánní a někdy nekontrolovaná. Právě jste druhého překvapili nebo přímo šokovali.

Překvapení se v komunikaci projevuje změnou tónu hlasu, často na vyšší a intenzivnější. Lidé mohou mluvit rychleji, zadrhávat se v polovině věty a používat silnější výrazy.

Pokud jsme překvapení, může nás to zcela vytrhnout z běžného vnímání a narušit naši schopnost logicky uvažovat. Nezapomínejme, že překvapení může vést k impulzivním, nepředvídatelným reakcím, které nemusí být v nejlepším zájmu konstruktivní komunikace.

Stejně tak můžeme pod vlivem překvapení vidět situace jako zcela nové a neznámé, což může vyvolat smíšené pocity od nadšení až po zmatek. Když se dozvíme nečekanou zprávu, naše překvapená reakce může být přehnaně emotivní nebo se naopak stáhneme.

To může zase překvapit druhého a vyvolat tak rozkol.

Znechucení

Stažený výraz obličeje, svraštěné čelo, zdvižený horní ret a přivřené oči. Tělo se může odvracet nebo couvat zpět. Gestikulace je často odmítavá a zdrženlivá. Tak se projevuje znechucení či odpor.

Znechucení se v komunikaci projevuje krátkými, úsečnými a někdy sarkastickými nebo ostrými poznámkami. Lidé mohou mluvit s opovržením, zvedat hlas nebo se naopak ztišit a vyjadřovat se stroze.

Pokud jsme znechucení, může to vést k odmítavému postoji a izolaci, což druhá strana nemusí pochopit nebo hůř, vzít si to osobně.

Stejně tak nám naše znechucení vykresluje situace jako neúnosné a nehodné naší pozornosti, což může vést k ignorování důležitých informací nebo citů druhých. Když se nám druhý snaží popsat své pocity nebo myšlenky, naše znechucení povede k tomu jeho názory bagatelizovat nebo na ně reagovat přezíravě.

A to asi jen těžko protistrana ocení.

Jak na emoce v komunikaci?


Emoce hrají klíčovou roli v naší komunikaci a ovlivňují nejen to, co říkáme, ale i to, jak to říkáme. Nemusíte se snažit své pocity potlačovat a chovat se jako roboti.

Lepším nápadem je naučit se s nimi pracovat, což může výrazně zlepšit naše vztahy a efektivitu komunikace. Jak toho můžete docílit?

  1. Zpomalte
    Pokud se zmítáme v intenzivních emocích, řešením je zpomalit. Před reakcí si dopřejte chvíli na nadechnutí a zamyšlení. To vám pomůže lépe kontrolovat své reakce a vyhnout se impulsivnímu chování. Klíčem je celková přítomnost a vědomost v rozhovoru.
     
  2. Budujte emoční inteligenci
    Emoční inteligence zahrnuje schopnost rozpoznávat, rozumět a regulovat své emoce, stejně jako empatii vůči emocím druhých. Pracujte na svých dovednostech naslouchání, empatie a sebeovládání. Čím lépe budete rozumět emocím, tím lépe je zvládnete v komunikaci.
    Pravidelná reflexe a sebepoznání jsou klíčové. Zkuste si všímat vzorců ve svém emocionálním chování. Co vás často rozčílí? Kdy cítíte smutek? Poznání vlastních emocí vám pomůže je lépe zvládat.
     
  3. Používejte nenásilnou komunikaci
    Nenásilná komunikace vám pomůže vyjádřit vaše potřeby a emoce bez obviňování a kritiky. Místo „Ty nikdy neposloucháš!“ zkuste třeba „Cítím se přehlížený, když se mi nedaří získat tvoji pozornost. Potřebuji, abychom si více naslouchali.“ Tento způsob komunikace podporuje vzájemné porozumění a respekt. (3)

Emoce jsou nedílnou součástí našeho života a komunikace. Jejich rozpoznání a zvládnutí může výrazně zlepšit kvalitu našich vztahů a komunikaci. Uvědomění, zpomalení, poznávání vlastních emocí, budování emoční inteligence a použití nenásilné komunikace jsou klíčové kroky k efektivnějším a harmoničtějším interakcím s ostatními kolem nás.

Pokud vás téma komunikace a toho, jak s druhými mluvit lépe zajímá, určitě se podívejte na další články v této rubrice na našem blogu a nezapomeňte se přihlásit k odběru našeho newsletteru, aby vám žádný nový blog post neutekl.

Abyste podpořili své vztahy s druhými, budujte nejdříve ten sami se sebou a se svými emocemi. Nenechte se jimi jen ovládat,

Změňte to.

Autorka článku: Gabriela Gargošová

Zdroje:

1. Ekman, P. (2007). Emotions Revealed: Recognizing Faces and Feelings to Improve Communication and Emotional Life. St. Martin's Griffin.
2. Goleman, D. (1995). Emotional Intelligence: Why It Can Matter More Than IQ. Bantam Books.
3. Rosenberg, M. B. (2003). Nonviolent Communication: A Language of Life. PuddleDancer Press.
4. Plutchik, R. (2001). The nature of emotions. American Scientist, 89(4), 344-350. 
5. Fridlund, A. J. (1994). Human Facial Expression: An Evolutionary View. Academic Press.


Odebírejte novinky ze světa komunikace! 


Další zajímavé články? Máme:


Změňte to.