Jak na selhání

Jednou z velkých překážek v jazykovém posunu je „sebesabotáž“ – přístup k vlastnímu selhání. Typickou sebesabotáží jsou věty jako „mně jazyky stejně nikdy nešly“, „nemám na to talent“ nebo naprosto destruktivní „jsem prostě blbej“. To, jak přistoupíme k vlastnímu selhání, do značné míry definuje efektivitu našeho budoucího učení. Selháním může být třeba to, že jsem někomu nerozuměl nebo že si nevybavím správná slovní spojení, když je zrovna potřebuji. Čím víc „sebesabotuji”, tím víc tomu věřím, respektive si nevěřím.  

Jak z toho ven? Přeprogramovat své myšlení!

1.     Došlo k selhání

2.     Řeknu si „selhal jsem – to je dobře! Selhání je cesta ke zlepšení“

3.     Analyzuji, proč k selhání došlo – je to proto, že danou věc vůbec neznám? Nebo jsem pod tlakem a nedokážu si ji vybavit? Nebo je to jedna z mých typických fosilizovaných chyb, které jsem ještě neodstranil?

4.     Promyslím, jaké budou moje další kroky k tomu, aby k selhání příště nedošlo.

Skvělé o práci se selháním píše profesorka psychologie Carol Dweck ze Stanfordské univerzitě ve své knize Nastavení mysli. Vřele doporučujeme, pokud to se svým posunem v učení myslíte opravdu vážně. 

V Mindset Mentors vám pomůže s nastavením vašeho přístupu (nejen) k učení.