Čtyři jezdci komunikační apokalypsy
Duben 3, 2023
Jistě jste již slyšeli o čtyřech jezdcích apokalypsy, kteří symbolizují katastrofické události, které přinášejí zkázu a zánik. Ale co když vám řekneme, že existuje ještě jedna apokalypsa, která může nastat v našem každodenním životě a ovlivnit naše mezilidské vztahy? Tuto apokalypsu nazýváme "komunikační apokalypsa", a stejně jako její biblická sestra, i tato má své čtyři jezdce.
Ty představil Dr. John Gottman, renomovaný psycholog a zakladatel Gottmanova institutu (1). Ukazuje tak čtyři archetypy chování, které vztahy poškozují a jsou zosobněním nezdravé, nekonstruktivní komunikace.
Přestože jsou tyto charakteristiky primárně myšleny pro prostředí partnerských vztahů a fungují jako prekurzory rozchodu/rozvodu, snadno si můžeme jednotlivá chování a jejich dopady promítnout i do pracovní sféry, kde na tom, jak spolu komunikujeme a co cítíme, zaleží úplně stejně a destruktivní vliv těchto čtyř jezdců mohou pocítit nejen konkrétní týmy, ale tím, jak se toxická (ne)komunikace šíří, i celé firmy a následně pak jejich klienti a zákazníci.
Pojďme si teď jednotlivé “jezdce” konkrétněji představit a také si ukázat cestu, jak s nimi konstruktivně naložit.
Kritika
První jezdec komunikační apokalypsy je Kritika (1). Nepředstavujte si pod tím snahu nabídnout zpětnou vazbu a upřímnou snahu pomoci, byť v českém prostředí jsou tato slova často vnímána jako synonyma. Kritika je útok.
Na osobnost partnera či druhé osoby a její charakter, jeho či její důstojnost, hodnotu v týmu, firmě, komunitě. Je to nepokryté píchnutí pomyslným prstem, které se zavrtá hluboko a bolí. Silné emoce, pocit ublížení, hněvu, zrady či třeba nepochopení jsou častými vyvolávači kritiky a jejích bodavých, obviňujících prstů.
Sice si v tu chvíli ulevíme, ale vztahu to nepomůže. V dlouhodobém horizontu jej tak pomalu trávíme (2). Příjemce kritiky se cítí napadený, ublížený, odmítnutý, poškozený.
To nejsou pocity, které povedou ke konstruktivní reakci. Naopak, pomalu, ale jistě kráčejí vstříc pocitům nedocenění a zranitelnosti (a ne v tom dobrém slova smyslu).
Co dělat lépe?
Místo kritiky by se měla upřednostňovat konstruktivní zpětná vazba, která se zaměřuje na jednání, nikoli na osobu. Zkuste začít u sebe a svých pocitů a vyjadřujte pozitivním způsobem své potřeby. Neukazujte obviňujícím prstem a vyhněte se otázce ve formě proč + ty + negativní sloveso, a to celé v minulém čase (3).
Pro příklad se podívejte na tento obviňující prst:
„Proč jsi mi nezavolal, že dojedeš později? Jsi snad malý dítě, že neumíš vylézt z postele, když máme důležitou schůzku? Myslíš akorát na sebe, a jak se v tu chvíli asi cítím já, je ti u prdele. Beztak jsi byl včera chlastat. Ty seš prostě takovej sobec.”
Teď si stejnou situaci zkuste znovu, s tím rozdílem, že použijete principy vycházející z nenásilné komunikace (NVC) a zamyslíte se nad těmito čtyřmi otázkami (4):
Jaká je situace? Jak bych ji popsal pomocí faktů a pozorování bez hodnocení?
Vysvětlil jsem co cítím a proč?
Vysvětlil jsem co potřebuji a proč?
Nabídnul jsem možné cesty řešení?
A pak by ten příklad mohl znít nějak takto:
Vnímáte ten rozdíl?
Pohrdání
Pohrdání je často projevem nedostatku úcty k druhému a mělo by být nahrazeno projevy ocenění a úcty.
Druhý jezdec je dle mého osobního názoru tím nejhorším ze všech čtyř. Je o řád destruktivnější než Kritika a jmenuje se Pohrdání (1).
Pohrdání je zosobněním opravdu ubližující komunikace. Jeho cílem není nic jiného než zranit, zasáhnout do citlivého místa a nožem v ráně ještě několikrát otočit.
Když pohrdáme, útočíme na samotnou podstatu toho druhého, otíráme si o něj boty jako o rohožku, protože není ničeho jiného hoden. Pohrdání zahrnuje posměch, sarkasmus, zesměšňování, gaslighting nebo ponižování druhé osoby.
Tento jezdec může způsobit hluboké emocionální rány, které mohou být obtížně léčitelné.
Druhému se totiž vysmíváme a srážíme jejich sebehodnotu do prachu. Pohrdání chce, aby se ten druhý cítil naprosto k ničemu, naplněn po okraj opovržením a pocitem zbytečnosti. Pohrdání je jezdec na opravdu vysokém koni a z té výše na nás shlíží z pozice morálky a správnosti - já jsem ten správný a ty jsi ten špatný. Právě Pohrdání je jezdcem, který je největším prediktorem rozpadu vztahu (2), což dává smysl, protože jeho rány jsou podlé a kruté.
Co vám může pomoci se s tím jezdcem vypořádat?
Jinak, než budovat kulturu respektu a vzájemného porozumění to nepůjde. Platí ovšem, že pokud je druhá strana neochotná Pohrdání odložit a zkusit se začít učit jiný, zdravější komunikační styl, pak je každá rada marná.
Spolehlivě lze plašit koně pod Pohrdáním oceňováním, respektive pečováním o to, abyste v dlouhodobém horizontu měli spíše pozitivně-stimulující interakce než ty negativní. Drobná uznání, vyjadřování podpory a sounáležitosti, aktivní naslouchání, empatie i jen prosté “děkuji ti” - to vše je medicína, která Pohrdání tuze nechutná. Při oceňování platí, že chceme být co nejvíce konkrétní a vysvětlovat dopad (5). Více o oceňování, a jak na to dobře si můžete přečíst v našem článku tady.
Defenzivnost
Třetí jezdec, Defenzivnost, se často objevuje jako reakce na kritiku nebo pohrdání (1). Bohužel má tendenci přicválat i tam, kde vaším záměrem není kritika a jen vás ta věc opravdu zajímá. Místo odpovědi dostanete proud důvodů, proč to nešlo nebo to není hotové.
Defenzivní chování může zahrnovat obviňování druhých, odmítání odpovědnosti nebo vytváření výmluv. Je klidně možné, že v tom proudu je i protiúok na vás samotné nebo odevední pozornosti ke zcela jinému, zdánlivě souvisejícímu tématu.
Jeho místo kontroly (locus of control) je mimo něj, vina je vždy “tam někde” - v systému, u ostatních, je to osud, smůla a tak podobě. Rád ukazuje prstem, kdo a co všechno může za jeho neštěstí. Je pro něj typické, že odmítá zodpovědnost a je s tím vážně otravný.
Místo toho, aby se Defenzivnost zaměřil na řešení, snaží se spíše uniknout. Je to totiž hodně prchlivý jezdec, má tendenci si všechno, co řeknete, vykládat jako osobní útok a nic vám nedá zadarmo.
Ukazuje to na toxický vzorec myšlení i chování, nevyzrálost a chybějící schopnost sebereflexe. Prosperuje zejména tam, kde došlo k erozi důvěry a rozpadají se sociální vazby (2).
Umí skvěle manipulovat s významem toho, co jste chtěli říct a posunout ho přesně tím směrem, kterým jste nechtěli. Tváří se, jak je svět nefér a jak mu křivdíte, nespravedlivě jej obviňujete a on, chudák, je nucen se omlouvat (čtěte vymlouvat). A v takových chvílích se umí tvářit fakt strašně ublíženě.
Je-li zahnán do kouta, pak často s hřmotným dusotem vyrazí přímo proti vám a smete vás stranou dobře mířenou protikritikou nebo se usedavě rozpláče a vmanipuluje vás do omluvy a ústupu z pozic. Neumí totiž zdravě řešit konflikty (6).
Místo Defenzivnosti je důležité přijmout zodpovědnost za své chování a naslouchat druhé osobě s cílem dosáhnout vzájemného porozumění.
Jak s tím druhému pomoci?
Začít hlavně u sebe - trénovat komunikaci, zejména objektivní popisy situací (4), neukazovat prstem a vyhýbat se negativním “proč jsi něco neudělal” otázkám. Chovat se preventivně, konstruktivně, nevrtat se moc v tom, co bylo, ale mluvit hlavně o tom, co bude a jak toho (společně) můžeme dosáhnout. Cestou je Defenzivnosti úplně přerámovat styl myšlení a to bude trvat. A mnohokrát se to nepovede.
Trpělivě jej pak můžete učit přijímat část odpovědnosti za jeho chování a situace, do kterých se dostává. Ptát se konstruktivně a konkrétně. Defenzivnost má moc rád vágnost (3,6). Když jej ale nepustíte z lopaty konkrétnosti, bude to mít s vámi fakt těžké. Důležité je nenechat se rozhodit jeho výlevy a myslet na dlouhodobý záměr.
Stavění zdi
Čtvrtý jezdec komunikační apokalypsy je ten nejpodivnější. On prostě nereaguje. Člověk by si řekl, že to nemusí být nic strašného, ale mlčení tam, kde potřebujete podporu, je stejně bolestivé, jako facka. Tento styl (ne)komunikace označujeme stonewalling neboli Stavění (kamenné) zdi (1).
Tento jezdec se vyhýbá konfrontaci nebo komunikaci s druhou stranou. Nejčastěji se objeví jako reakce na Pohrdání nebo Kritiku osobnosti. Komunikační partner se zavře do sebe jako pomyslná škeble, přestane reagovat a z konverzace se jakoby stáhne.
Stavění zdi se může projevit snahou uhnout tématem někam jinam, zaměřením pozornosti jiným směrem (= ignorováním druhého) a nebo fyzickým odchodem beze slova vysvětlení (3).
Čtvrtý jezdec bývá důsledkem přítomnosti těch tří předchozích (6). V jeden moment se tlak komunikace stane nesnesitelným a kompenzační mechanismem, řešícím přehlcení, je právě mlčení.
Ve stavu přehlcení nejsme schopni dobře pracovat s racionalitou, myslí nám to zkratkovitě a vystavění zdi se jeví jako dobrá strategie - tlak přestane a budu si moci oddychnout.
Realita je ale taková, že je to v dané situaci destruktivní chování pro obě strany, protože tato forma (ne)komunikace může vést k pocitu opuštění a izolace druhé osoby, což může dále zhoršovat konflikty a způsobovat frustraci (2).
Jak to řešit lépe?
Pokud se vám „Stavění zdi“ stává, tedy je to vaše přirozená reakce na zahlcující komunikační situaci, je zdravější a dlouhodobě prospěšnější alternativou technika „time out“, kdy jste s partnerem předem domluveni na tom, že když se blížíte stavu přehlcení, dáte si signál a následuje pauza (7). Ideálně 20 až 30 minut naplněných činnostmi, které jsou nenáročné a relaxující.
Skvělou variantou je se jít na chvíli projít ven nebo se dívat z okna. Dostanete tak své tělo a mysl opět pod kontrolu (fyziologické sladění) a můžete se k rozhovoru konstruktivně vrátit. Respektive se zvýší šance, že budete racionální. V následné komunikace se chcete držet principů, které jsme popsali u řešení Kritiky - je důležité otevřeně a upřímně sdílet své pocity a potřeby s druhou stranou a společně pracovat na řešení problémů.
Shrnutí aneb jak se vyhnout komunikační apokalypse
Aby se předešlo komunikační apokalypse a udržely zdravé mezilidské vztahy, je třeba se čtyř jezdců vyvarovat a když už se na scéně objeví, naučit se efektivní a pozitivní komunikační strategie (2). V článku jsme si představili například tyto:
1. Vyjadřování potřeb a pocitů jasně a konkrétně, aniž by se útočilo na druhou osobu.
2. Naslouchání druhé straně s cílem porozumění, ne pouze s cílem reagovat nebo se bránit.
3. Projevování úcty a ocenění druhé osoby, i když se názory liší.
4. Hledání domluvy a společného řešení problémů, tedy společné zodpovědnosti, místo soustředění se jen na vlastní potřeby nebo zájmy.
Překonání čtyř jezdců komunikační apokalypsy může vést k harmoničtějším, zdravějším a šťastnějším mezilidským vztahům (1,3). Je důležité rozpoznat tyto toxické komunikační styly a věnovat aktivní úsilí k jejich překonání a nápravě.
Pracujte na rozvoji svých komunikačních dovedností a pokud si nevíte rady, ozvěte se nám a my vám rádi pomůže. Každopádně platí, že vztahy a komunikaci ve svém životě budete mít takové, jaké si je aktivně uděláte - a pokud vám nevyhovují tak jak jsou, jděte a
Změňte to.
Autor článku: Šimon Steffal
Zdroje:
(1) Gottman, J. M., & Silver, N. (1999). The Seven Principles for Making Marriage Work. New York: Crown Publishers.
(2) Gottman Institute. (2021). The Four Horsemen: Recognizing Criticism, Contempt, Defensiveness, and Stonewalling.
(3) RWA Psychology. (2020). The Four Horsemen: Toxic Communication Styles and How to Rein Them In.
(4) Malinowska M. (n.d.) Empathic Europe. The Four NVC Steps in Practice.
(5) Steffal Š. (2022). Mindset Mentors blog. Oceňujte, bohatě se vám to vrátí.
(6) Gottman, J. M. (2015). The Relationship Cure: A 5 Step Guide to Strengthening Your Marriage, Family, and Friendships. New York: Harmony.
(7) Power, C. (2019). How to Take a Time Out from Conflict in Your Relationship.
Odebírejte novinky ze světa komunikace!
Další zajímavé články? Máme:
Toxické myšlenkové vzorce a jak na ně
Každý člověk si žije tak trochu ve svém vlastním světě. Ten je unikátní a přímo odráží zkušenosti a vliv okolí, kterým daná osoba byla za dobu svého života vystavena. Problém nastane, když se tyto malé rozdíly spolu střetnou a ty na pohled nejzjevnější věci můžou být spouštěčem těch největších konfliktů. V takové situaci ztrácíme schopnost chápat pohled druhého a jeho vidění je v naší realitě nelogické a nemožné. Jak se tedy stane, že na první pohled očividnou skutečnost vnímáme tak zásadně rozdílně? Příčinou jsou naše mentální modely. Nikdo z nás totiž nevidí realitu takovou, jaká skutečně je. Obraz, který se nám tvoří v mysli, je souborem vzorců reprezentující naše minulé prožitky, životní přesvědčení, světonázor a k finálnímu výsledku přidáme i různá zkreslení. Dohromady naše mentální modely dávají mozaiku toho, jak si myslíme, že svět funguje.
Jak koučovací dovednosti ovlivní vaši komunikaci?
Co se stane, když se začnete učit koučovacím dovednostem: Začnete myslet i mluvit jinak. Na počátku bylo slovo. Je důležité, co říkáme. Tomu předchází to, co si myslíme. Ale mnoho lidí zůstane jen u těch slov, ať už vyřčených nebo těch v hlavš. Co je v životě hybnou silou, je čin. To, co uděláte. Ne to, co říkáte, že uděláte nebo o tom jen přemýšlíte. To je jako, když jdete na kurz xy, poslechnete si ho, ale informace z něj neuvedete do praxe. Nebo když čtete seberozvojové knížky. A tím čtením to skončí. Neuvedete získané vědomosti do svého reálného života.
Quo vadis, lídršite?
V lednu a únoru jsem na LinkedIn psal sedmidílný seriál na téma Očekávání od lídra v 21.století. Vycházel jsem z článku od Gallupu z předcovidového roku 2019 a revize z 2021 a zmapoval jsem sedm oblastí, ve kterých by měl lídr aktivně vystupovat, pojmenoval případná úskalí a také možné cesty, jak toto očekávání druhých naplnit. A to mě přivedlo na myšlenku napsat článek, který by se na leadership podíval z té druhé stránky. Tedy leaderSHITU (nebo krásně česky lídršitu). Soubory chování a přístupů, které jsou přesným opakem toho, jak bychom dnes měli/chtěli fungovat a tvořit moderní, lidské organizace, které umí pracovat se silnými stránkami lidí, jejich rozličnými osobnostmi a dovednostmi, přístupy a způsoby uvažování. Jak poznáte lídršit v praxi? Jak rozpoznáte, že vás vede člověk, který spadl do žumpy lídršitu? A co když vy sami vedete lidi - co vidíte, když se podíváte do zrcadla?
Pět zdrojů komunikačního nesouladu
Když učím své klienty mluvit anglicky, často narážíme na jeden z jejich typických strachů: „Co když mi druhá strana nebude rozumět?" Obava z jazykové bariéry je na místě, dokáže nám někdy pěkně zavařit. Když ale mluvíme všichni stejným jazykem, měla by být míra nedorozumění velmi nízká až nulová, ne? Když se nad tím zamyslíme, není to tak. I v situacích, kdy mluvíme s jiným rodilým mluvčím češtiny nebo jiného našeho rodného jazyka, který ovládáme perfektně, pozoruhodně často se stává, že si neporozumíme a potom řešíme vysvětlování, dodatečný kontext a snažíme se druhému vysvětlit, co jsme naším sdělením vlastně mysleli. Na vině je komunikační nesoulad. O co se jedná a jak se mu můžeme vyhnout?
Trénujte mezilidskou komunikaci s pomocí AI nástrojů
Rozšíření AI nástrojů může budit dojem, že mezilidská komunikace brzy nebude potřeba. V dnešní digitální éře je však komunikace klíčová. Ať už se jedná o profesní život, osobní vztahy, nebo online interakce, efektivní komunikace nám umožňuje dosahovat cílů, budovat si pevné vazby a žít spokojenější život. Díky AI dnes existují nástroje, které nám pomohou naše komunikační dovednosti posunout na další úroveň. Stačí jen chtít. Mezi ty nejrozšířenější patří nástroje generativní umělé inteligence jako Gemini od Google nebo ChatGPT od OpenAI. Tyto nástroje, poháněné umělou inteligencí, dokáží simulovat lidskou konverzaci a poskytovat nám cennou zpětnou vazbu na naše komunikační styly.
Vyšplhejte po žebříku úsudků k lepším závěrům
Kolik je jedna a jedna? Možná bez zaváhání řeknete, že dvě, a možná vás i dnes stejně jako v dětství udiví, že správná odpověď není takhle jednoznačná. Jedna a jedna totiž může být i 11. Co je to za blbost? To přece nedává smysl!? Ale ano. Dává. Když se na otázku podíváte pořádně. Tohle je jen jeden z příkladů hádanek, které jsme si navzájem rádi dávali hlavně jako děti. Jak jsme se ale mohli nechat tak nachytat i teď, když jsme dospělí a rádi o sobě uvažujeme jako o životem protřelých a zkušených?
Čtyři komunikační přešlapy, kterými spolehlivě odradíte každého kandidáta
Přilákat talentované kandidáty se v posledních letech stává poměrně náročnou disciplínou. Když už se do toho pustíte, dbejte na to, abyste své potenciální kandidáty zbytečně neodradili během výběrového řízení. V tomto článku se podíváme na čtyři nejčastější komunikační přešlapy, které k tomu mohou vést.
VIDEO: Malé experimenty jako klíč k růstu
Změnu vnímáme jako něco velkého. Je to v našich očích taková magie. Najednou si všimneme, že se člověk, kterého dobře známe, chová úplně jinak. Najednou třeba při konfliktu nekřičí, ale mlčí. Nebo si klademe otázku, jak se to stalo, že náš soused má najednou, jakoby ze dne na den o deset kilo míň?! Změna se ale skutečně neděje přes noc. K opravdové a trvalé změně, zejména pokud přijde na změnu vzorců chování, dochází vždy postupně po malých částečných úpravách. To, jak změnu vnímáme jako něco velkého, nás činí méně odvážnými se do ní pustit. V říjnu měl náš Šimon možnost vystoupit na TEDx konferenci na své Alma Mater UNYP v Praze a představit publiku v rámci svého talku koncept malých experimentů a toho, proč jsou klíčem ke smysluplnému a udržitelnému růstu. A to je rozhodně An Idea Worth Spreading. Tak nečekejte a hned si ho pusťte!
Jak (ne)mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat
Mluvení před publikem je velká věda. O dost větší, než by se mohlo zdát. A je úplně jedno, zda prezentujete kolegům výsledky svého týmu, přednášíte návrh před boardem, nebo mluvíte k publiku na konferenci. Máte skvěle připravenou prezentaci, kvalitní obsah a spoustu úderných myšlenek, které chcete předat. Bylo by škoda tohle všechno kompletně zabít špatnou formou. Ale vězte, že přesně tohle se děje až překvapivě příliš často. Určité formě veřejného mluvení se nevyhne téměř nikdo z nás. A pokud náhodou máte práci, při které nepotřebujete souvisle dlouhodobě mluvit k větším skupinám lidí, ani tak článek ještě nezavírejte. Existují totiž určité nešvary, které se promítají i do běžné konverzace a činí z našeho projevu pro posluchače někdy až nepříjemnou záležitost. Na co si tedy dát pozor a jak mluvit tak, aby druzí chtěli poslouchat?
Motivace, disciplína a jak nás ženou vpřed
Slova jako cíl, plán, nebo ukazatel pokroku patří dnes do slovníku asi každého z nás. Je jedno, jestli působíte ve výrobě, pracujete v kanceláři, vlastníte firmu nebo teprve studujete. Všichni víme, že je důležité vědět, kam jdeme, protože tím minimalizujeme riziko, že náš čas a úsilí vynaložíme zbytečně. Správně stanovený cíl je ale teprve začátkem cesty. Je důležité zajistit, abychom se na ni nejenom vydali, ale abychom na ní setrvali, drželi tempo a hýbali se, byť někdy pomalu, ale jistě směrem k vytoužené destinaci. Jakmile už se na cestu vyprávíme, velkou roli v našem setrvání na ní hrají motivace a disciplína. Dvě síly, které nás pohání kupředu, i když každá trochu jiným způsobem. Nevyplatí se spoléhat jen na jednu z nich, lepší strategií je seznámit se s oběma a umět je účelně využívat podle situace.
(Ne)komunikace ve firmě
Jak byste ohodnotili komunikaci ve svém týmu nebo celé firmě? Možná si říkáte, že funguje skvěle. Máte nastavené komunikační kanály, všichni znají společné dohody jak a kde co řešit a když někdo bude mít dotaz, dveře jsou otevřené. Stačí se zeptat. Možná to ale není všechno tak jednoduché. Co když se vaši lidé bojí otázku vznést? Mají snad strach z vás jako lídra? Odpověď nejen na tuto otázku v dnešním článku přináší Maja Bourková, rozmotávač myšlenek a průvodce podvědomím pro osobní i profesní život. Koučka a facilitátorka firemních kruhů, která se specializuje mimo jiné i na práci s emocemi ve firmě.
Dvakrát mlč, jednou mluv aneb zdrženlivost v komunikaci
Mluviti stříbro, mlčeti zlato. To je věta, kterou už každý z nás někdy slyšel. Málokdo se podle ní ale opravdu řídí. A tak někdy mluvíme dřív, než myslíme. A dost často to má katastrofální důsledky. Zdrženlivost nebo jednoduše umění mlčet je základní komunikační dovedností, která vás nejen uchrání před přešlapy zaviněnými zbrklostí, ale pomůže vám také prohloubit konverzaci jako takovou a vaše vztahy s druhými. Co tedy zdrženlivost je a jak ji aplikovat v komunikaci?